Přísně střežené tajemství

Je mi jasné, že rejpalové se toho chytí a budou tvrdit, že má nespokojenost pramení právě z faktu, že jsme nevyužili služeb odborníků ve specializovaných obchodech. Nemyslím si to. I ve specializovaných obchodech mají výrobky zabalené ve stejných krabicích jako v supermarketech. Co se odbornosti tamního personálu týče, dalo by se jistě o tom diskutovat, ale faktem je, že kde nic není, ani odborník nebere.

A oč mi tedy jde? O to, že na obalech elektrospotřebičů zásadně chybí údaj o spotřebě. A to už se nezmiňuji o dalších informacích, např. o požadovaném napětí sítě, o nejnižší dosažitelné teplotě (v případě lednice), apod.

Pamatuji si, že za bolševika se lednice značily jednou až třemi hvězdičkami - co hvězdička, to mínus šest stupňů v mrazáku. Kde jsou ty časy...

Netýká se to, pochopitelně, jen lednic. Ať si kupujete cokoliv z elektroniky, údaje o spotřebě patří k nejpřísněji střeženým tajemstvím.

Ještě si vybavuji, jak jsem zhruba před deseti lety kupoval zvlhčovač vzduchu. Marně jsem tenkrát pátral v regálech se zvlhčovači po spotřebě jednotlivých typů, marně jsem se ptal prodavačů. Krčení ramen a prázdný pohled mi byly odpovědí. Pochopil jsem: ti lidé vůbec netušili, nač se jich ptám. A nebylo to mou mizernou angličtinou.

Přinesl jsem si tenkrát jeden zvlhčovač domů, rozbalil, začetl se do manuálu a strnul. Zvlhčovač měl spotřebu 180 W. Bylo to uvedeno malým písmem na poslední stránce manuálu. Zabalil jsem milý zvlhčovač do krabice a odnesl jej zpátky. "Nefunguje?", ptala se prodavačka. "Funguje." "Tak proč jej vracíte?" "Má příliš velkou spotřebu." "Cože?" "Spotřebu. Power consumption. Příkon wattů." Hleděla na mě prázdným pohledem. "Má příliš drahý provoz (too expensive to run)," konečně jsem přišel na formulaci, které rozuměla. "OK. No problem." Naštěstí se tady člověk nemusí hádat. Je-li s výrobkem nespokojen, obchodníci jej většinou berou zpět bez potíží. Vrátili mi tenkrát peníze a já si vybral jiný zvlhčovač.

Ale od té doby sleduji uvádění spotřeby na všech výrobcích zde kupovaných. Stalo se to pro mě ostře sledovaným údajem. A mohu s klidným svědomím říci, že situace se zhoršuje. Je to při každé koupi problém jako Brno. Nebo raději jako New York. Ať se jedná o televizi, nebo například o myš k počítači.

Hovoře o myši, i zde mohu nabídnout příhodu. Dostal jsem k Vánocům bezdrátovou myš. Vyžadovala ovšem dvě tužkové baterie jako zdroj. Manuál měl asi čtyři stránky, z toho první dvě obsahovaly souhrn všech možných bezpečnostních varování (nemám si ji strkat do úst, nemám ji dávat dítěti na hraní, apod.). Soudě podle rozsahu varování, jeden by řekl, že nedržím v ruce počítačovou myš, ale minomet. Zbývající dvě stránky obsahovaly popis zapojení. Nikde v celém návodu ani slovíčko o tom, na jakém principu myší bezdrát funguje, jedná-li se o infračervený, rádiový nebo jiný signál, na jaké frekvenci vysílá. Nic. Pouze tam bylo napsáno, že myš by neměla být od počítače dále než několik metrů.

A samozřejmě nikde ani náznak toho, jakou má myš spotřebu, kolik miliamper (mA) odčerpává a jak dlouho tedy vydrží baterie. Zapojil jsem milou myš. Fungovala napoprvé. Uběhly tři týdny k mé plné spokojenosti. Pak došla baterie.

Domnívám se, že to výrobci původně nedělali s postranním úmyslem. Pouze zjistili, že zákazníci ten údaj prostě nevyžadují. Nezajímá je. A brzy jim došlo, že je to pro ně tak výhodnější.

A zákazníci ten údaj nevyžadují proto, že mu nerozumějí. Nemají ponětí o tom, co watty jsou, a mají-li ponětí, je to ponětí velmi mlhavé. Také odkud by to měli znát? Ve školách se nic takového už dávno neučí.

Souvisí to s demontáží výuky, psal jsem o tom už několikrát.

A tak tedy vzhůru k bezhlavému konzumu. Za kapitalismus radostnější. Sem by se hodila parafráze známého Werichova výroku: "Mně se na tom líbí ten optimismus výrobců, že co spotřebitel, to blbec."

P.S. Tu lednici mám doma už týden, ale její příkon stále neznám. Chtěl jsem hledat v návodu, ale po otevření krabice návod nahoře neležel. Musím zřejmě celou lednici vybalit, pak někde dole návod patrně bude. A lednici vybalovat teď nechci z toho důvodu, že ji čeká 600 km dlouhá cesta do Ottawy a obal ji bude cestou chránit proti otřesům. Ach jo.