Chceš zbohatnout? Není nic jednoduššího (I.díl)

Zvoní telefon.

"Ahoj, tady Ruda."

"Jakej?"

"No Ruda Novák. Ze školy. Chodili jsme spolu do třídy. Jak se máš?"

"No, dobrý díky za optání. Co se děje ? že sis tak vzpoměl?"

"Ale nic. Coby. To víš ? kámošili jsme spolu. Vzpomínám na starý časy. Jak jsme tenkrát blbli na zahradě u Venclů! Nojo, starý časy. Byl bych rád, kdyby se to zase vrátilo."

1) Tak tomuhle se říká ice-break. Používá se k tomu, aby ve vás (někdy i naprosto neznámý člověk) vyvolal pocit rodinné sounáležitosti a přátelství. Pokud vás zná, vzpomíná na staré časy, pokud vás nezná, pochválí vám oblek, auto, boty, manželku, koberec...

Pyramidový lovec-začátečník většinou jako první obvolává ty známé, se kterými se dlouho neviděl. Je to proto, že si komunikaci lépe natrénuje bez stresu, že když ho odmítnete, bude mít ostudu pořád na očích. A cizím lidem se lépe lže, a lépe se předvádí bohatství, než sousedům, kteří vám vidí do prázdného talíře. Čím víc uloví obětí, tím bude sebevědomější a tím více se bude kruh kolem něho zmenšovat (neplatí to samozřejmě vždy).

"No, taky někdy vzpomínám. Jenže dneska už je všechno jinak. Už jsme jiní, máme spoustu problémů, není čas."

"Ale notak, takovej schopnej člověk jako ty a problémy? Tomu nevěřím."

"Ale, to nestojí za řeč. Rodina, peníze, snažím se, to jo. Ale nejde všechno jako po másle."

"Neříkej, vždyť v dnešní době není pro schopný lidi problém vydělat peníze. A tobě to vždycky pálilo, ne?"

2) Jak se říká tomuhle nevím, ale účelem je to, aby druhá strana vyvolala komplex méněcenosti a neschopnosti. Následně vám nabídne záchranu. A tonoucí se stébla chytá...

"No, kdyby mi to pálilo jak říkáš, asi bych byl někde jinde."

"No, jestli máš nějaké potíže, tak řekni ? zrovna dělám pro jednu americkou (švýcarskou, ukrajinskou, mongolskou, ufonskou) firmu a mám dojem, že by tam pro tebe bylo taky využití. Nakonec, nikoho lepšího ani neznám. Teda - jestli se tomu seš ochoten trochu věnovat a nebojíš se vydělávání peněz :)"

3) Tohle je zlaté zaklínadlo. Kdo by nechtěl pracovat pro (X)-kou firmu? A kdo se bojí vydělávání peněz?

"Hm. To zní lákavě. A co je to za práci?"

"No, hele, to se nedá takhle řešit po telefonu. Jestli chceš, můžeme si o tom promluvit někde v klidu."

"No já nevím. To je něco nelegálního, že se o tom nesmí mluvit po telefonu?"

"Ale ne. Jenže dneska se byznys dělá civilizovaně. V klídku. Žádnej spěch, žádnej stres. Už si viděl nějaký manažery, jak si domlouvají kšefty telefonem? To už se dneska nenosí."

"Nojo, já taky ale nejsem žádnej manažer."

"Ale budeš. A dobrej. Takže si zvykej :), šéf si na dekorum potrpí. Hele, já mám ještě nějakou důležitou obchodní schůzku ? ale rád se s tebou uvidím a probereme to. Hodilo by se ti to ve čtvrtek v 17:20, nebo spíš v sobotu v 8:45 večer?"

4) Tady je několik triků najednou. Nejdřív znovu vyvolání komplexu. Předposlední věta má za účel druhou stranu přesvědčit o tom, jak moc je volající zaneprázdněn. A potom moc pěkná poslední otázka. Dotyčný se neptá, kdy máte čas, ale položí větu tak, aby jste nemohl říct nevím. Na tuto otázku totiž lze odpovědět buď ve čtvrtek nebo v sobotu. Minutáž u termínů není zmíněna náhodně, ale má budit dojem že volající je vytížený manažer, jehož život je rozdělen přesně na minuty. A to mají jen ti skutečně světoví. Jako máte být brzy i vy.

"No v sobotu by to bylo lepší."

"Tak jo, v sobotu. Těším se na setkání a rád uvidím i tvojí manželku. Zvu vás oba do restaurace u Zlatého bažanta ? samozřejmě, na můj účet. Takže zatím."

5) První podezřelá věc, kterou většina lidí přehlédne je to, že volající starý "kamarád" vlastně vůbec neřekl, proč volá. Volají lidé bezdůvodně? Těžko. Druhá podivnost je ta, že zrovna on (ačkoliv ho sám nepovažujete za příliš progresivního) náhodou pracuje pro americkou firmu a zrovna náhodou tam má volné lukrativní místo. Není to nespravedlnost? Vy, desetkrát schopnější než on, makáte v kolbence a ON dělá manažera americký firmě? A klidně vás pozve do nejdražší restaurace v okrese? Asi bude opravdu za vodou...

Z kuchyně přicupitala manželka.

"Kdo to byl?"

"Ale, Ruda Novák. Ze školy. Ten s těma beďárama."

"Aha, a co chtěl?"

"Nabízí mi práci u americký firmy."

"Cože? Tobě? Vždyť si o něm říkal, že je to lempl."

"Nojo, ale asi se změnil. Pozval nás v sobotu ke Zlatýmu bažantovi."

"Cože? Kde na to asi vezmem?"

"Říkám, že nás pozval."

"Hm, hm. To bude za vodou. Nojo, ale to si musím vyžehlit ty modrý šaty."

"Blbneš? Ty od vietnamců? Co si o nás pomyslí? To hned každej pozná!"

"Nojo, máš pravdu. Tak já si půjčím od Hanky ? ten její frajer jí vozí z Francie každej tejden nový."

"Tak jo. Ale hlavně jí nic neříkej. Není to jistý. Kdoví, třeba na to nebudu stačit. Ať nejsou nějaký drby!"

"Neboj, ani muk. Ty stačíš na všechno ;-)"

6) V tuto chvíli, ač to nevypadá, byly karty rozdány. Do soboty je to 7 dní. Sedm dní na to, aby jste si v duchu zhmotnil plat, jaký si představujete. Sedm dní na to, aby vaše manželka popsala celý toaletní papír seznamem věcí, které si musíte nutně koupit. Pozval vás oba, protože potřeboval, aby to vaše manželka věděla. Jednak je to skvělý způsob, jak vás utvrdit v tom, že práce pro americkou firmu je potřebná a jednak bude sedm dní na to, aby se od vaší mlčenlivé choti všichni vaši sousedé, kamarádi, tchyně a ostatní nepřátelé dozvěděli, že vás pro vaše schopnosti oslovila úspěšná americká firma. A dostatečně dlouhá doba na to, aby jste si na ten budoucí luxus už sám zvykl...

A protože tento příběh bude dlouhý, vyčkejte na pokračování...

Autor má vlastní blog, odkud byl článek převzatý.

Další zdroje

• http://www.volny.cz/scatman/skyline/
• http://home.tiscali.cz:8080/~cz860586/antiskyline/