Jak jsem sháněl pro svou ženu sněženky

Je to každý rok stejné. Přijde jaro, vlastně ještě ne, ještě nepřichází, jenom dává o sobě vědět delšími dny a malinko více hřejícím sluníčkem. A taky ptáci se už ozývají, ačkoliv máme všude půl metru sněhu.

Tak tedy přijde jaro (spíše bych měl napsat přijde 8. března - to totiž chodí pravidelně, na rozdíl od jara) a já bych rád, stejně jako kdysi v Československu, přinesl své ženě kytičku sněženek.

Nenosím kytky zvlášť rád, ale ty sněženky jsou spíše symbolem jara a takovým milým připomenutím, že ještě jsme, že jsme úplně neumřeli, nezdegenerovali wrestlingem a americkou kulturou a feminacismem.

První roky svého pobytu zde jsem ty sněženky opravdu sháněl. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem objížděl všechna květinářství ve městě. Marně. Všude to bylo stejné. "Máte sněženky (anglicky snowdrop)? "Ne, to nevedeme. Ale byly by tady růže, orchideje, karafiáty, atd." "Já nechci velkou květinu. Já chci něco malého."

Hleděli na mě jako to pověstné tele na nová vrata. Nechápali, proč by někdo chtěl něco malého, když může mít za stejné peníze velkou kytku v celofánu s pentličkou a přiloženým sáčkem umělého hnojiva. A s nalepenou adresou květinářství - to abych nezapomněl příště.

Kvůli té nalepené adrese jsem se už také několikrát pohádal, ale o tom teď psát nechci.

Později mi došla chmurná pravda. V celé Kanadě (a zřejmě i v Americe) neexistuje možnost koupit maličkou kytičku sněženek. Nebo fialek. Jediné, co lze koupit, je naaranžovaná kytice velkých květin, možná krásná, ale studená a neosobní jako... no, jako zdejší ženy.

Myslím, že to nějak souvisí se zdejšími vztahy bez srdce a bez vřelosti. Co na tom, že v každém televizním filmu se při loučení opakuje ta idiotská věta "miluji tě, drahoušku" (oni říkají I love you honey - doslova miluji tě, mede, což je úplně strašné). Co na tom, že v každém hororu, kde dojde ke scéně, kdy jeden z partnerů umírá, či odchází, nebo je vlečen někam, se opakuje stejná věta. Co na tom, že se tatáž věta je opakována i při každodenním odchodu dětí do školy. (V tom případě je ovšem slovo mede či drahoušku nahrazeno slovem mámo, táto.) Ve skutečnosti je to prázdná věta. Prázdný cit. A prázdné květiny. I když krásné a velké a se sáčkem hnojiva.

Chybí mi tady ty sněženky. Budete se možná smát nad mou hloupostí, ale je to jeden z důvodů, proč musím zpátky do Evropy.

Země, kde nelze koupit sněženky, není pro mě.