Neobtěžujte nás svou přítomností!

Byli jsme se včera podívat na Halloween party v jedné restauraci v Torontě. Zábava slušná, masky, zvlášť některé, opravdu vtipné. Vše bylo fajn, až do okamžiku, kdy živá kapela začala produkovat svou muziku. Není důležité kdo hrál, protože jev, o kterém chci psát je společný pro všechny dnešní veřejné hudební produkce.

Muzika sama snad špatná nebyla, to nedokážu posoudit. Co ale nechápu, je množství decibelů, které se kapela snažila za každou cenu vyprodukovat. Místnost sama nebyla příliš velká, kvílivý zvuk sólové kytary, bicích a činelů mnohonásobně zesílen, místnost doslova zahltil.

Stalo se smutnou skutečností, že každá kapela musí být dnes vybavena ultra-výkonnými zesilovači a velkými reproduktorovými soustavami, čím výkonnějšími, tím lepší kapela. Zvukaři, kapelníci, nebo kdo o tom vlastně rozhoduje, zřejmě trpí pocitem, že nedostatečně vytočená hlasitost je jakýmsi projevem slabosti té které skupiny, že dokud jsou lidé schopní se při tanci bavit, je něco špatného s kapelou samotnou. Snad to dokonce považují za urážku, když si hosté chtějí občas také vyměnit pár slov. "Kdepak, holenkové, přišli jste nás poslouchat a vy nás poslouchat budete. Bavit se můžete potom!" - to je asi myšlenka, která hlodá v těchto decibely vyhlodaných hlavách.

Dlužno podotknout, že nejen živé kapely se snaží své hosty utlouct výkonem svých reproduktorů. Tentýž jev pozoruji, kdykoliv "jdu na holky", tedy do podniku, kde si dáte pivo a můžete pozorovat svlékající se slečny. Ovšem musíte při tom také povinně zhltnout příslušnou dávku decibelů - tentokrát reprodukovaných. Síla je to taková, že se po půl hodině vypotácíte z podniku, točí se vám hlava a vy přemýšlíte, zda se vám točí z těch krásných slečen nebo z náporů decibelů. Mám bezpečně ověřeno, že u mě jde o to druhé.

A tak marně přemýšlím nad důvody, které vedou provozovatelé různých zábav k tomu, že cítí potřebu své hosty mlátit zvukem. Je to nenávist vůči lidem? Bezohlednost? Hloupost? Vždyť oni ty lidi doslova vyhánějí. Sám jsem včera na té zábavě vydržel necelých třicet minut. Pak jsem prchal. Jdu-li na holky, dám si nanejvýš jedno pivo a prchám také. Rád bych zůstal i déle, ale mé uši to odmítají. Že by tedy šlo hlavně o to, aby se hosté točili? Aby někdo neseděl příliš dlouho nad jedním pivem? Zkrátka "Vypij a nezacláněj. Přijdou další!" I to může být důvod. V tom případě bych uvítal raději cedulku

A je vymalováno. Všichni víme, na čem jsme. A ještě se ušetří za nájem skupiny.