Hranice lásky

Ale než se věnuji filmu samotnému, nejprve několik vět o vnějších kulisách. Konkrétně o samotném Cinema City. Už jsem tam byl, ale vždycky mě překvapí svým nevkusem. Bylo vybudováno v megalomanském stylu napodobujícím zlatá léta Ameriky 60 let. Řada pokladen, řada sálů, na zemi typické hollywoodské modré koberce se vzorkem hvězdiček nebo čeho, dlouhý pult s občerstvením, kde vám odměří do příručního sudu či pytle obrovskou porci popcornu a láhev coca coly (kofolu nevedou) za lidovou sumu několika set korun.

Přišel jsem k pokladnám. Byly zavřeny. Pohled do prázdného koridoru Cinema City mě znejistěl. Mají vůbec otevřeno? Měli. Na pokladně visel lístek „Vstupenky u pultu s občerstvením“. Hm. Nevypadá to, že by měli plno. Slečna od popcornu byla ochota sama. Podala mi tablet se schématem sedadel: „Vyberte si“. Až na čtyři všechna svítila zeleně. „To je všechno neobsazeno?“ divil jsem se. „Ano“. „A budete vůbec promítat pro pět lidí?“ „Ano, budeme.“

Nevypadalo to, že by na ten film stály davy. Usadil jsem se v prázdném sále a čekal. Už tak slabé osvětlení ještě více potemnělo. Na plátně se objevila reklama na cosi. Následována další reklamou. A další.

Nesnáším reklamy. V televizi okamžitě přepínám na jiný kanál nebo odcházím. Tady se nedalo utéct. Nedalo se přepnout. Museli jste sedět a mlčky přijímat slova nových bohů. Půl hodiny. Tolik trvala smršť reklam. Pravda, posledních par minut už jen reklamy na další filmy, ale i tak. Přijde mi to nefér. Zaplatil jsem 260 Kč a za to dostávám – proud reklamních sdělení. Chápu, že slovutné Cinema City zápasí o přežití a když nejsou diváci (což nebyli), jsou aspoň inzerenti, kteří se pak vyřádí na těch do pasti chycených několika nešťastníků.

Konečně film. Takže jaké mám z toho pocity. První postřeh: proč protagonisté kuňkají? Ano, řeší se intimní věci, to nelze vyřvávat do okolí, ale domnívám se, že zvuková režie nebyla nejšťastnější: polovině na platně vyřčeného jsem nerozuměl. Je to částečně moje chyba, špatně slyším už dlouho, ale čeho je moc, toho je příliš. Zvuk nezvládli.

Druhý postřeh. Střih také není nejlepší. Proč jsou dějové scény ze soužití manželského páru prokládány opuštěnou mořskou pláží kdesi v Polsku, kde oba manželé courají v mořském příboji? A co má znamenat pohled do bytu v domě, ze kterého jakoby sundáte přední stěnu, takže vidíte do pokojů, vlevo pokoj, vpravo pokoj, uprostřed potemnělá komůrka, kde kdosi sedí před svíticí obrazovkou? (Tady omluvte mé nepochopení, možná to vyplynulo z dialogů, kterým jsem ale nerozuměl.)

Třetí postřeh. Kamera. Detailní záběry zpoceného obličeje se prudce střídají s rozmazanými pohyby, které zřejmě mají naznačovat kopulační pohyby. Úzkostná snaha, abychom náhodou nezahlédli intimní partie. Kdo čeká čuňačinky, bude zklamán, nejvíc se na plátně objeví na půl vteřiny jedno prso. Celkově působí kamera těžkopádně, chaoticky a amatérsky.

Dobrá, pojďme k ději. Manželé kolem čtyřicítky, bezdětní, bez jakýchkoliv běžných problémů, které denně řeší spousta současných manželských párů, jako jak vyjít s penězi, příbuzenstvem, zdravím, zaměstnáním, zda je nakoupeno, uvařeno, uklízeno, jak na ně dopadá politická situace, covidové restrikce apod. mají jeden jediný problém. Začínají se spolu v posteli nudit. Tak co s tím? Domluví se na otevřeném vztahu. Společně navštíví swingers party, pak si žena začne zvát do bytu náhodné muže, postupně se propracují do komunity několika párů, kde každý šuká s každým. Zde se to muži přestane zamlouvat a odejde, zatímco ženě se to zalíbí až moc. Poprvé zažije mokrý orgasmus a chce ještě. Chlap je čím dál víc otrávený a opijí se v baru, kde ho sbalí mladá alternativní hip hop barmanka, se kterou se následně vyspí a už je zase spokojený.

Nevím, jak to dopadlo, odešel jsem před koncem. Nudilo mě to neustálé pofňukávání, to, že manželé žili v jakémsi absurdním světě, kde jediné co řešili 24 hodin denně 7 dnů v týdnu, byl šuk. Obecně mám rád filmy nabité erotickým dusnem, ale musí se to umět. Jako příklad povedeného filmu s touto tématikou bych jmenoval Hořký měsíc Romana Polanského, to je ovšem jiná třída.

V duchu současného sterilního prostředí nikdo z hlavních protagonistů nekouří. Cigareta se objeví jen v jednom krátkém záběru v rukou muže za sklem restaurace, kterého žena následně jde sbalit, přičemž její manžel na to z restaurace kouká.

Film není o polyamory, jak je někdy mylně označován. Polyamory znamená mnoholáska, tady láska k více než jednomu (jak o tom moudře promluvila babička v Byl jednou jeden král: "V srdci je dost místa k lásce k více dobrým lidem", nebo tak nějak), tady šlo o obyčejnou promiskuitu. Bez lásky.

Celkově mě film zklamal. Připočtu poměrně nesympatické hlavní protagonisty, ona nesympatická a nepříliš přitažlivá, on většinou zamračený a ukřivděný. I když Hana Vagnerová je jinak celkem pohledná ženská, tady ji buď nějak špatně nalíčili, nebo prostě už stárne. Zdálo se mi, že se s tou rolí neztotožnila, nebyla to její přirozenost. Matyáš Řezníček v roli Petra nebyl přesvědčivý, byl příliš mladý a jakoby nedospělý (je o 8 let mladší než Vagnerová a bylo to znát).

Celkově můj filmový zážitek odpovídá době, ve které žijeme. Umění, jakékoliv umění, ať vezmete film, malířství, sochařství, hudbu, architekturu a další, je ve strašlivém úpadku, kromě nedostatku osobností trpí terorem politické korektnosti, špatného vkusu, amaterismem, neuměním a hloupostí, v případě filmu zasazeno do prostředí předimenzovaných kin působících nevkusně, poplatně Americe a trapně.

Hodnocení
Násilí	ne
Erotika, sex	ano
Zbraně ve filmu	ne
Filmové triky	nejsou
Počet výbuchů a spektakulárních explozí	nejsou
Počet rozbitých automobilů	žádný
Počet mrtvých	žádný
Počet bělošských padouchů	žádný
Počet černých kladných hrdinů	žádný
Počet homosexuálů a lesbiček	žádní
Počet mladých, krásných a sebevědomých žen v roli vedoucích úderných týmů nebo úspěšných manažerek	žádná
Stupeň politické korektnosti (na stupnici 0-5)	0
Celkové hodnocení 2,5 / 5