Strašlivě nízká úroveň českých televizí

Americké a kanadské televize, které občas trošku sleduji, se nijak nesnaží o silvestru vybočit z řady ostatních 364 dnů. Jsou tam běžné pořady, běžná míra násilí a střelby a automobilových honiček a hloupostí a reklam, jako kterýkoliv jiný den. Už jsem si zvykl a nepřekvapuje mne to.

V ČR naproti tomu bývalo od dob real-socialismu tradicí, že silvestrovský televizní pořad býval připravován pečlivě, často už od léta, a obsahoval mix srandy, zábavy a hudby. Ne vždy se povedl podle plánu, ale většinou byl jakýmsi vygradováním celého roku a vstupoval do archivů jako něco, co bylo v následujících létech opakováno a vždy pobavilo.

Pamatuji na inteligentní humor dvojice Dvořák – Bohdalová, na scénky a povídky Šimka a Grossmana, na hovory s Milošem Kopeckým, na Horníčkův humor, na vystoupení Jana Wericha, na desítky a možná stovky všelijakých, často lechtivých scének, anekdot, grotesek, písniček, které se daly poslouchat, to vše sem tam proloženo nějakým tím víceméně kvalitním filmem, nevadilo, že krátkým. Hlavně, aby pobavil. Pamatujete si například na filmovou skeč Uspořená libra s Janem Werichem? Není to něco, u čeho byste se umlátili smíchy, ale člověk to vstřebal jako chutnou jednohubku a odcházel příjemně naladěn.

Zoufalství a znechucení, téměř fyzická nevolnost mě přepadly při včerejším sledování ČT1, ČT2, ČT24, Primy a Novy. Kdybych měl shrnout dojmy do několika slov, tak v první řadě strašlivá nudnost. Pak křečovitost, uřvanost, dech beroucí povrchnost, ubohost, trapnost, naprostá myšlenková a ideová impotence. A politická bezzubost.

Bývaly doby, kdy byly estrády založeny na vtipných dialozích konferenciérů, tanci a zpěvu. Dnes se sází hlavně na laserovou show. Při písničkách všechno blikalo a svítilo, až z toho oči přecházely. Jakoby desítkami laserových paprsků protínajících pódium ve všech směrech chtěli zahlušit prázdný myšlenkový prostor.

Na ČT1 odněkud vyhrabali zombie Vondráčkovou a Gotta. Gott mi tak nevadí, je sice už hodně okoukán, ale aspoň si nehraje mlaďocha. Vondráčkové by měl někdo šetrně sdělit, že přijít na plac v minisukni a stylizovat se do role pětadvacetileté dívenky je, mírně řečeno, nevkusné.

Nesledoval jsem televizi nepřetržitě, takže mi možná něco tu a tam uniklo. Zaznamenal jsem kousek, kde kdosi parafrázoval prezidenta Zemana, jeho styl mluvy. Ne, že by mi to příliš vadilo, ale proč nikdo nepředváděl třeba mizernou výslovnost řepkového generála Babiše? Nebo ráčkování Havla? Proč na ČT24 běželo několik hodin jakési retro, kde ukazovali záběry z předlistopadového Československa a to stylem „brrr, bylo to tehdy strašné“. Proč jediné politické vtipy byly vedeny proti dávno mrtvému režimu, který nikdo z protagonistů nezažil, proč scénka, kde mág předváděl měnovou reformu z roku 1953, při které proměnil dvou-tisícikorunovou bankovku na dvoustovku, nenásledovala scénka, kdy EU vykrádá účty vkladatelů? Proč naprosto chyběly narážky a anekdoty na současný režim, na byrokracii evropských úředníků, na nenažranost bankstérů nebo alespoň, (když už nechtěli dráždit mocné), na lichvu malých lichvářů? Proč nikdo nepoukázal vtipnou formou na exekutorský teror, na bezdomovectví, na nezaměstnanost a chudobu v Evropě a jinde, na všudypřítomné šmírování Velkého bratra? Že by na to nešlo udělat vtip?

Češi se vždycky v těžkých dobách utíkali ke srandě, v nejtemnějších dobách náš to drželo při životě, i za heydrichiády, i za období tuhého budování socialismu se objevovaly v divadlech skryté narážky, dvojsmysly, uměli jsme číst mezi řádky a rozuměli jsme. Sranda bývala zbraň bezmocných.

Dnes nám došel humor. A možná to není ani humor, co nám došlo. Došel nám rozum. Inteligence. Kvalita byla nahrazena blátem. Debilizace národa proběhla úspěšně. Nemyslím si, že by důvodem nepřítomnosti narážek na současný neřád byl strach. Možná také, ale hlavně absence ducha. A to je asi nejsmutnější zjištění a nejsmutnější závěr z celého silvestra.