Czech Bluegrass Showndown na Masaryktownu

Témata, která jsou stylu country&western tak blízké a které se tak krásně vyprávějí v bluegrassovém žánru: kytarista a zpěvák Zdeněk Breuer, banjista a zpěvák Pavel Turoň, baskytaristka Dáša Breuerová, mj. inženýrka - jediná žena, mandolinista, kytarista a zpěvák Frigo (Miroslav) Zapletal, Štefan Molnár s foukací harmonikou a houslista Honza Hanko.

Ten den byla sobota 24. února a koncert písní dlouhých cest po stopách Greenhornů se odehrál večer na Masaryktownu. Prostě se dohodli a bylo to. Neměli ani čas dlouho zkoušet. Na secvičení se sešli dvakrát, zkoušeli doma prostřednictvím pásků. Společně si naposledy zahráli před dvanácti lety. Život každého z nich odvál někam jinam. Nicméně touha se odvát nedala. Zahrát si společně písně, které kolorovaly jejich mladá léta, to byl ten večer vlastně večerem splněných přání.

Tehdy, když doma za tvrdého režimu potají poslouchali západní stanice, aby mohli slyšet melodii s anglickým textem, která je tolik přitahovala, si představovali, jak by to roztočili, kdyby jen více mohli. Kdyby jen měli takové možnosti jako "tam". V začátcích jejich láska k písním amerického venkova a trampu byl snad jenom dech romantiky. Později už cílevědomé vyhledávání, které je pobízelo k bluegrassu se dostat za každou cenu. Každý způsob byl dobrý. Písně měly skvělou melodiku, smysluplné texty a naprosto přesně vyjadřovaly to, po čem tolik lidí toužilo a co prožívalo. Muzikantskými vzory jim byli např. Bill Monroe, Lester Flatt a Earl Scruggs... Vzpomeňme také výborného interpreta Johnnyho Cashe ( který byl jako jediný zpěvák a hudebník za svoje celoživotní působení zapsán do Hall fo Fame jak v kategorii rock´n´ rollu, tak i v kategorii country&western music).

Připomeňme si historii

tolik populární skupiny Greenhorns.V šedesátých letech existovala celá řada kapel country&western stylu. Ovšem na špičce tehdy stáli Greenhorni. Pět kamarádů z trampské osady Hejkalů se v Praze v roce 1965 rozhodlo založit kapelu ve stylu country&western: Jan Vyčítal, Josef Šimek, Marko Čermák, Jirka Fallada a Petr Bryndač. Krátce nato se stali nejen populárními, ale díky svému muzikantství vystoupili až na špici umu tohoto hudebního žánru. To už se oficiálně mohla pořádat soutěž těchto skupin - Porta (původně to měla být Porta Bohemica), která svůj první koncert zaznamenala v roce 1967 v Ústí nad Labem. Greenhorni tam ještě nevyhráli, prvenství si odnášeli Rangers (americký folk a country). S touto skupinou vystupoval zpěvák Michal Tučný, který se o něco později ocitne v Greenhorns. V následujících letech odešel ze skupiny Jirka Fallada a houslista Petr Brydač (který se pak zase na chvíli opět vrátil), přišli Václav Češka, který zůstal v západním Německu, kde Greenhorns v roce 1968 vystupovali. Hned po návratu nahráli Greenhorns pro Supraphon EP, která obsahovala písně Já, vandrák a karbaník, Houston, A tak já zas v tom lítám a orchestrálku Banjo z mlžnejch hor s bravurně zvládnutými sóly Marka Čermáka na pětistrunné banjo. Změna se potkávala se změnou - skupinu posílil steel-kytarista a hráč na dobro Josef Dobeš a kontrabasista Vladimír Štýbr, který přešel ze skupiny Strings of Tennessee. Ovšem největší událostí byl příchod Michala Tučného (připomeňme si, že zemřel ve čtvrtek 9. března 1994), který se uvedl skvělými nahrávkami singlů Rovnou, tady rovnou a Vlak půlnoční. Greenhorns s Mirkem Hoffmannem nahráli album Písně amerického Západu, na kterém se mj. objevily T jako Texas (Michal Tučný a Josef Šimek), Má whisky (Jan Vyčítal) a Červená řeka (M. Tučný). Dalším rokem do skupiny přišel zpěvák Mirek Hoffmann a zpěvák a hráč na foukací harmoniku a bicí Tomáš Linka, kteří se poprvé představili na LP speciálu Na sluneční straně country&western music se skladbami jako jsou Zátoka, Proklatej vůz, Odjíždím v dál, Svatební zvony, Kočárem mým je vagón uhlí, Hardy. V roce 1972 byla skupina nucena změnit svůj název na Zelenáči. Ale to nic nezměnilo na jejich aktivitě. Po dvou letech vydali Zelenáči své zbrusu nové album Písně větru z hor s hity Odvolejte kněze, Bílá kytka, Ještě je čas, Jarní zpráva, Fellena z El Pasa (Michal Tučný). Bohužel, toto album znamenalo zároveň i tečku za zlatými časy Greenhornů. Mnozí členové skupinu opustili, např. speaker Petr Novotný, Tomáš Linka a Michal Tučný, kteří rovnou vstoupili do sestavy ústeckých Bluegrass hoppers, tehdy už hrající pod názvem Fešáci.

Tak bychom mohli po stopách Greenhorns pokračovat dál až k současnosti. Samozřejmě se v jejich složení i repertoáru mnohé změnilo, nicméně každý z nás stále miluje jejich muziku a zpívá rád jejich písně, např. Dívka s vlasem medovým, Blues Folsomské věznice (hit Johnnyho Cashe), Dnešní noc bude dlouhá, Blues hvízdavého vlaku, Kamarád, Šest dní na silnici, Nečekej už marně dál, Blue Moon of Kentucky... a samozřejmě Oranžový express (vynikající interpret Johnny Cash - Orange Blossom Special, a náš Mirek Hoffmann). Už jenom vyjmenovat všechna alba, která Greenhorns vydali, by zabralo celou stránku. A navíc to není v tomto momentě ani podstatné.

Kde vznikl bluegrass?

Podstatné na tom je, že naši kanadští "česko-moravsko-slovenští" muzikanti se hlásí k období, jehož název bluegrass ("...něco mezi folk a country&western music..." poučil mě ve stručnosti Zdeněk Breuer a příslušné studijní materiály, v nichž jsem si početla o velice zajímavém vzniku a vývoji bluegrasssové muziky) do historie žánrů hudby přinesl otec bluegrassu Bill Monroe (nar. 1911), který tento styl pojmenoval po místě vzpomínek na své dětství - Blue Grass v americkém Kentucky. On byl první, kdo založil hruba ve 40. letech skupinu s charakteristickým názvem Bill Monroe and His Blue Grass Boys.

Zpět k našim

Nikdo z nich se nezabývá hudbou profesionálně. Něco si z domova přinesli, kde působili ve svých skupinách, jako např. Zdeněk Breuer, který nějaký čas pro vlastní potěšení hrál ve skupině Chomouti a Habr. Všichni mají "full time" zaměstnání a všichni jsou angažováni v jiných skupinách ve svém kanadském bydlišti. Zastavme se alespoň na chvilinku u každého z nich. Tři z nich - Pavel, Frigo a Honza byli v letech 1985-89 členy skupiny Czechgrass v Pickeringu.

Pavel Turoň, Moravák původem, doma působil ve skupině Newyjou, dnes žije v Guelphu a hraje ve skupině Haldimand County Line. Před sedmi lety byl Canadian Central Bluegrass Association vyhlášen nejlepším banjistou. Obživu získává pojízdnou kafetérií.

Moravák Frigo Zapletal byl členem skupiny Cop, která mj. existuje dodnes, v Rakousku, kam v roce 1985 utekl, hrál v Rolling River Band, dnes hraje s Quick Pick v ontárijském Hastingsu, kde žije se svou rodinou. Nejlepším mandolinistou byl Northland Bluegrass Association vyhlášen v Rakousku, a při příležitosti 100. výročí mandoliny v roce 1990/91 získal další nejvyšší ocenění, tentokrát Ontárijskou asociací bluegrassu. "Jestli mně půjde byznys tak dobře jako dosud, budu moci ve svých 55 už jen odpočívat," prohlásil Frigo, otec dvou synů. Dvanáctiletý Tyler miluje kytaru a basu a mladší Tom zase zpívá. Texty nám pro skupinu skladá moje žena, Kanaďanka..." potvrzuje celorodinné hudební nadšení Frigo.

Další Moravák Jan Hanko je zpěvák a vynikající houslista. V Čechách působil ve skupinách Boule a v plzeňské Cop, v Kanadě je zapojen společně s Jirkou Grosmanem ve skupině Bohemian Swing a v Muzice Na rohu, a v odlišné kategorii hudby v Gypsygrass, a aby toho nebylo snad málo, tak hostuje i v Klice Lanny Rosického. Nutno zdůraznit, že každá kapela má jiné hudební zaměření a pochopitelně i jiný styl interpretace. Honza žije v Claremontu a živí jej elektrikařina. Také má na svém kontě tři první umístění udělená Ontario Bluegrass Association.

Baskytaristka Dáša Breuerová, nejde o shodu jmen - skutečně jsou se Zdeňkem manželé a žijí v Mississauze, když předtím si v roce 1982 rok odbydleli ve Francii, hrála v Čechách ve skupině Schovanky a Evy. Dnes hraje v Klice. Své odborné znalosti uplatňuje ve stavební sekci City Hall v místě bydliště.

Zpěvák a kytarista Zdeněk Breuer byl v Čechách zapojen do skupiny Chomouti a Habr, v Kanadě si již odehrál několik vystoupení za účasti televize, zúčastnil se Winnipeg Folk Festival, hrál pro CBC Radio, které s ním připravilo interview na téma Czech Bluegrass, jež se setkalo s neočekávaně živým ohlasem. Je vedoucí skupiny Klika a živí jej "technical sales engineering".

Štefan Molnár, jediný reprezentant slovenské strany, skvěle fouká harmoniku a sólově zpívá i některé písně. Nikdy toho moc nenamluví. Bydlí v Bramptonu, kde působí ve fabrice jako údržbář, a je členem skupiny Klika.

Věnovat se každému z nich individuálně je nad možnosti několika chvil. Každý z nich má za sebou bohatou historii nejen rodinnou, ale zejména hudební, o kterou mně především šlo. A tak padala data a názvy ocenění, která si jeden jako druhý z příslušných festivalů odnášeli. Není ani s podivem, že "Češi" se všude umisťovali velice dobře. Je všeobecně známo, že country&western měl právě na území Československa velice dobré podhoubí. Jestli bychom měli vyjmenova, země, které se tímto žánrem hudby zabývají opravdu od podlahy, pak je to samozřejmě Amerika - Mekka tohoto hudebního žánru, dále Kanada a třetí zemí, v níž je tento styl hudby nejoblíbenější, je zřejmě Česká republika, v níž oblíbenost této hudby vychází především z tradice trampských písní.

Jedinými na kontinentu

"Na severoamerickém kontinentu, konkrétně v Ontáriu jsou tito bývalí Čechoslováci snad jedinými, kteří mohou dát dohromady bluegrassovou kapelu tohoto kalibru," tvrdí Zdeněk Breuer. "Nejde o to, že by tento styl hudby nemohli hrát i jiné skupiny, ale ne v tom instrumentálním složení, jaké bluegrass vyžaduje, tj. pětistrunné banjo, kytara, housle, mandolina, basa a foukací harmonika, která už ovšem není až tak tradiční, ale zdobí celkový zvuk. A my tu ozdobu jednoduše máme."

V květnu ještě jednou

Možná vás i trošku zamrzelo, že jste koncert Czech Bluegrass Showdown nestihli nebo jste o něm nevěděli. Je fakt, že v tu sobotu bylo beznadějně vyprodáno a sál byl bez jediného volného místa, nicméně je tady ještě naděje, že skupina se sejde nanovo. Svůj koncert plánuje na květen. Kdo ví, třeba připraví i country bál.

"Když budeme hrát příště, použijeme jen pár skladeb od Greenhornů, a většinu odehrajeme v původním znění. Písničky známé skupiny Jana Vyčítala jsme použili proto, abychom lidem přiblížili bluegrass," uvedl Zdeněk Breuer. "My jsme je hráli prakticky po třiceti letech, ale za našich hudebních kariér jsme je nehráli vůbec. Greenhorni byli skutečně průkopníky bluegrassu u nás. Posluchačstvo tehdy přičichlo k novému žánru, zalíbil se jim, zpopulárněl, a na něm se ale stavělo dál. Nová generace to pak převzala do další dimenze. A my ten bluegrass hrajeme úplně jinak, než Greenhorni..." tolik pro doplnění opět Zdeněk.

Takže si přejme, aby muzikanti při své zaměstnanosti našli čas i na hudbu, která vždycky svoje posluchačské obecenstvo měla, má a mít bude.