Rozradostněný Chretien se chystá zaplatit svým věrným

Chretien prý přirovnal platy poslanců k platům špičkových baseballových hráčů; řekl, že poslanci by trvalo 500 let, aby vydělal tolik, kolik špičkový ranář. Pěkné přirovnání, že? Skutečně, Chretien nevidí žádný rozdíl mezi "prací" poslance a výkonem špičkového profesionála na hřišti, nebo je tak hloupý?

Milý pane Chretiene, rád bych vám vysvětlil alespoň základní rozdíl: baseballoví hráči musí tvrdě trénovat, aby obstáli, výsledkem čehož je to, že to bývají fyzicky vymakaní jedinci, takže, když už nic jiného, je alespoň příjemné se na ně dívat. Většinou nemluví, což je obrovské plus. Pominu-li výjimečné situace (špatné zacílení a následné rozbité okno), jejich výkon nepůsobí žádnou škodu. Jsou tady, aby nás bavili, stimulovali. Možná jejich platy jsou nepřiměřené, ale určitě si je zaslouží spíše, než politici. Nějak se zapomíná, že poslanec je volená funkce, ve starém Řecku to býval čestný a neplacený úřad. Kdo si na to dnes ještě pamatuje?

Na druhé straně politik bývá často odpudivý už od pohledu. A pokud není vyloženě odpudivý, je přinejmenším šedý a bezvýrazný. Obtěžuje své okolí (a prostřednictvím sdělovacích prostředků často celý národ) svým tlacháním, svými kecy, nehoráznou ješitností, ambiciózností a výplody svého (často zatemnělého) mozku. Svým jednáním a svými činy působí škody tak dalekosáhlé, že by mu normálně (být v jiném povolání) nikdy neprošly. Striktně vzato, mnozí politici by měli spíše platit za to, že tady vůbec jsou, že si dovolují nás obtěžovat a překážet a vyžírat.

Tolik vysvětlení pro pana Chretiena. Ten ovšem tuší, že jeho návrh nenalezne u voličů velkou podporu, důvěrně instruoval tlupu svých nohsledů a pomáhačů, aby se připravili na bouři. Ví, že zvýšení platů si může dovolit: je na začátku volebního období, jsou před ním další čtyři roky jeho funkce a neexistuje mechanismus, který by ho mohl odvolat. Navíc poslední volby mu bohužel zajistily drtivé vítězství nad opozicí, kterou doslova převálcoval. Vzpomínám si, jak ve svém prvním projevu těsně po volbách řekl, že nadchází golden opportunity - zlatá příležitost, aniž to blíže specifikoval. Už tehdy mě z toho zamrazilo a zde ve Zvědavci jsem vznesl otázku, pro koho. Myslím, že odpověď je čím dál tím jasnější.

Chretien dále ví, že opoziční strana Alliance of Canada nebude příliš vyskakovat. Jak by mohla, vždyť i ona z toho bude benefitovat. V programu Alliance sice existuje slib (jeden z mnoha, na jehož základě vůbec existují a jsou oficiální opoziční stranou), že oni budou proti nespravedlivým výhodám politiků bojovat, ale stále více se ukazuje, že je to jen a jen prázdná věta. Docela nedávno to dokázala členka Alliance Deborah Grey, když se rozhodla zakoupit za 89 000 dolarů zpět důchodový plán za 11 let své poslanecké funkce, aby měla nárok na lukrativní penzi poslance. To v Kanadě lze. Tatáž Deborah před pěti lety nejenže hlasitě kritizovala tento penzijní plán (nazvala jej "pozlacený a tučný"), ale dokonce se této penze vzdala. Mělo to být gesto ukazující voličům, že oni (Alliance) jsou z jiného těsta.

Jde o důchodový plán, který si ušili poslanci pro sebe a o jakém se normálnímu Kanaďanovi ani nezdá. Deborah může do důchodu v 55 letech a dostane vyplaceno z kapes daňových poplatníků přibližně milión dolarů. Čím déle bude "sloužit", tím více samozřejmě shrábne. Mimo ni se k pozlacenému důchodovému plánu přihlásilo dalších devět členů Alliance of Canada.

Chretien neřekl přesně, o kolik chce přidat své klace, ale hovoří se o dvouciferném nárůstu. Pravděpodobně kolem 40 procent.

Základní plat kanadského poslance je nyní 69 100 dolarů ročně (asi 1,7 milionu korun), což je ovšem opravdu jen základ. Z této částky se 22 800 dolarů nezapočítává do základu pro výpočet daně. Dále mají poslanci nárok na 220 000 dolarů (5,3 milionu korun) ročně k udržování výdajů za poslaneckou kancelář, 15 000 dolarů (360 000 korun) tzv. living allowances (náklady k životu), plus samozřejmě všechny cestovní náklady a diety hrazeny zvlášť.

Uskuteční-li Chretien svůj úmysl, budou mít poslanci základní plat přes 100 000 dolarů ročně, k tomu všechny dosavadní výhody zůstanou zachovány. Co na tom, že země míří do hospodářské recese. Pro hrstku vyvolených začíná doba zlatých příležitostí. Přesně tak, jak si to jejich vůdce naplánoval..