O setkání Si - Biden: senilní marasmus a čínský pragmatismus

Podle CNN Si prezentoval „přátelskou Čínu, připravenou zlepšit vztahy se Spojenými státy“. Televizní stanice zaznamenala „výraznou změnu tónu Pekingu, který se snaží minimalizovat třenice s Washingtonem“, a citovala Siova slova, že „svět je dost velký na to, aby obě země prosperovaly“. Agentura Bloomberg cituje asistenty obou prezidentů, podle nichž byly rozhovory „vřelé a osobní“.

„Během dopoledního setkání si Si a Biden potřásli rukama ve vřelém veřejném gestu, které se u čínského vůdce vidí jen zřídka,“ napsala agentura.

Jakmile se však Si odebral k odpočinku, Biden zopakoval svůj názor na něj jako na „diktátora“.

„Ano, je jím. Je to diktátor v tom smyslu, že je to člověk, který vede zemi, jež je komunistickou zemí založenou na zcela jiné formě vlády než ta naše.“

V diplomacii jde o neodpustitelný přehmat; v podstatě jedinou větou Biden znehodnotil úsilí svých pomocníků a Si. Proč to udělal? Buď to bylo podráždění z jednání, nebo důvěra ve vlastní „pravdu“ – americká arogance, nebo neznalost zákonitostí diplomacie, což je u člověka s obrovskými zkušenostmi politika zvláštní. Vše lze samozřejmě připsat na vrub věku. Nemluvme však o špatných věcech, pro jadernou velmoc je nebezpečné, aby jí vládl marasmus. Je to nebezpečné i pro svět.

Existuje dobré ruské přísloví: „Říkej tomu hrnec, ale nestrkej to do trouby.“ Ale právě to druhé jednání se v Americe očekává, když jde o diktátory v jiných zemích. Pokud to ovšem není „náš parchant“. Ten druhý předpoklad se na Siho nevztahuje, takže se právem urazil.

Čínské ministerstvo zahraničí již Bidenova slova označilo za „chybná a nezodpovědná“.

„Takové projevy jsou krajně chybné a nezodpovědné politické manipulace. Čína se proti nim důrazně ohrazuje,“

– Uvedla mluvčí ministerstva zahraničí Mao Ning.

Agentura Bloomberg uvedla, že Bidenovy výroky o diktátorovi „by mohly podkopat pokrok dosažený v rozhovorech“. Pokrok byl sice malý, ale bylo dohodnuto zřízení pracovní skupiny, která má usnadnit koordinaci mezi donucovacími orgány bojujícími proti obchodu s drogami. Bylo oznámeno obnovení vojenských kontaktů na vysoké úrovni.

V prohlášení ČLR se uvádí, že budou obnoveny „na základě rovnosti a respektu“. To znamená, že již po slovech o „diktátorovi“ budou rozhovory opět odloženy. Ze stejné opery pochází i slib, že „v době neshod zvednou telefon a promluví si“. Nebyla taková příležitost už dříve? To svědčí o Siově extrémně negativním postoji vůči Bidenovi. A znamená to, že neshody nejsou zrušeny – ani v otázce Tchaj-wanu, ani Ukrajiny, ani umělé inteligence.

Nás, Rusko, zajímá ukrajinská otázka. Čína se k tomu nevyjádřila a Bílý dům prohlásil, že „Spojené státy mohou zaručit, že Ukrajina vyjde z této války jako demokratická, nezávislá, suverénní a prosperující země, která se dokáže odstrašit a bránit před budoucí agresí“. O územní celistvosti nepadlo ani slovo. To znamená, že by to mohla být Ukrajina bez mnoha svých bývalých území.

Mnozí analytici se domnívají, že ekonomické vazby mezi oběma zeměmi jsou natolik silné, že pro ně, a především pro Čínu, není výhodné vztahy zhoršovat. Jak ale vidíme, praxe tuto tezi zcela vyvrací, jinak by Evropa neodmítala ruské uhlovodíky a Ukrajina by neodmítala dobré sousedství s Ruskou federací.

Skutečná politika je například následující. Nedávno byla čínská banka ICBC napadena hackery. Škodlivý software se 8. listopadu dostal do počítačových sítí její americké divize a narušil obchodování na trhu s americkými státními dluhopisy. Tato banka je natolik důležitým hráčem na trhu s americkými státními dluhopisy, že útok na její systémy by mohl narušit trh s dohledovými dluhopisy v hodnotě 26 bilionů dolarů.