Přistěhovalci se nechtějí přizpůsobit

„Naše země přijala od roku 2015 přes 3 miliony uprchlíků, mnoho z nich je z arabského světa. Drželi jsme cedule ´Vítejte´ a heslo ´Zvládneme´ se stalo mantrou (tehdejší) kancléřky Angely Merkelové. Nedokázali jsme ale jasně říct, co od lidí, kteří chtějí žít v naší zemi, očekáváme. Nezdůraznili jsme, že nezměníme způsob svého života jen proto, že máme hosty,“ stojí v úvodu manifestu.

Český politolog, ekonom a komentátor Petr Robejšek, který v Německu dlouhá léta žil, pracoval a vyučoval, k tomu podotkl, že nejde ani tak o to, že by přistěhovalci nevěděli, co se od nich očekává. Jde prý o to, že se přizpůsobit nechtějí, protože nemusejí.

„Poměrně brzy poté, co Angela Merkelová v roce 2015 umožnila nekontrolovanou migraci, začali Němci na vlastní kůži poznávat to, co jsem předpověděl v srpnu 2015. Že nově příchozím nestačí naznačit, podle jakých psaných zákonů a nepsaných zvyklostí funguje západní společnost. Že výzvy a domluvy neberou vážně, protože jsou zvyklí na úplně jiné zacházení. A po tom, co znají z domova, jim evropský represívní systém musí připadat jako posezení v zahradní restauraci,“ připomněl Robejšek.

Byla to přitom mainstreamová média, včetně nejčtenějšího Bildu, připomíná Robejšek, která Němcům vtloukala do hlav, že je třeba migranty vítat s otevřenou náručí a od jejich často neurvalého chování odvracet zrak.

Už nikdy více

Uplynulo nicméně osm let a Bild píše zcela jinak. „Nad všeobecně známým heslem ´To zvládneme´ stojí něco mnohem důležitějšího a sice – ´Už nikdy víc´. Už nikdy žádný antisemitismus v Německu, žádná další tyranie a rasismus, připomíná redakce v manifestu.

Němečtí novináři manifestem zareagovali na zážeh protižidovských projevů, manifestací a výtržností muslimských přistěhovalců a obyvatel, které v ulicích německých měst vzplanuly po krvavých teroristických útocích palestinského hnutí Hamás na Izrael ze 7. října.

Následuje zmíněný výčet 50 základních pravidel, jež korespondují s německou ústavou a úmluvami o lidských právech. Kromě toho ale Bild žádá i další věci. Apeluje například na všechny, kdo chtějí v Německu trvale žít, aby se naučili Německy, protože „jen tak si budou navzájem rozumět“.

Právo shromažďovací a z nich vyplývající možnost pořádat demonstrace nikomu nedává právo vyhrožovat ostatním, házet kamením nebo zapalovat auta, vysvětluje v jednom z dalších bodů redakce a upozorňuje, že v Německu se lidé krom karnevalů a epidemií nezahalují, používají slova prosím a děkuji a při pozdravu si potřásají rukama.

Manifest se nevyhýbá ani tématům romantických a pracovně-právních vztahů. Zdůrazňuje, že v Německu se mohou mít rádi a navazovat vztahy i s jedinci stejného pohlaví a že sociální dávky jsou pro lidi, kteří nemohou, nikoliv nechtějí pracovat.

A v Baltu se koupeme klidně na Adama

Kromě dalších pro našince samozřejmostí jako že ženy a muži jsou si rovni, a to ve společnosti, v práci i před soudem, se můžeme v návodu pro život v Německu dočíst také to, že je absolutně v pořádku, koupat se v Baltu bez plavek.

Pokud jde o ženy, usoudila redakce Bildu, že je třeba podrobnější vysvětlení. Přistěhovalce tak poučuje, že se nesmějí kamenovat, například kvůli nevěře, nebože není možné od nich před sňatkem vyžadovat panenství a už vůbec ne jej ověřovat. Ne znamená ne v Německu, a to vždy a všude, upozorňuje dále německý deník. Přistěhovalce upozorňuje i na to, že nože mají zůstat v kuchyni a nepatří do kapsy nebo, že odpadky patří do koše. Jako červená nit se padesátkou pravidel pro úspěšné začlenění vine důraz na toleranci a respekt k ostatním. „Milujeme život, nikoliv smrt,“ zakončuje deník svůj manifest.

Bezostyšné pokrytectví

Vydat po osmi letech propagování politiky otevřené náruče vůči migrantům (tzv. Willkommenskultur) podobný manifest, není podle českého politologa Robeška ničím jiným než projevem bezostyšného pokrytectví a senzacechtivosti redakce.

„Ten manifest je v mých očích jedním z důkazů jevu, který známe i od nás a z ostatních evropských zemí; totiž bezostyšného pokrytectví politických a mediálních elit. Bild byl jedním z propagátorů Willkommenskultur a vdova po Axelu Springerovi je velkou přítelkyní a podporovatelkou Angely Merkelové. Navíc je Bild ten druh novin, které žijí z vytváření a vytěžování senzací. To je hlavní a možná jediná konstanta jeho redakční politiky. To znamená, že, to co kdysi Bild podporoval, tak dnes (jakoby nic) kritizuje. To je legitimní, ale je třeba to vědět, když člověk čte ta patetická slova zmíněného manifestu,“ míní Robejšek.

Buď jak buď, manifest vydaný Bildem ukazuje, že se v německé společnosti cosi děje. A svědčí o tom i sílící pozice opoziční strany AfD, která je tiskem kritizována za přílišný nacionalismus a protievropské názory. To připouští i Robejšek, varuje však, že lze jen těžko usuzovat, kam až to povede.

„Němci se nechají dokonce víc než my Češi, manipulovat mediálním mainstreamem. Ale přesto roste v německé společnosti nespokojenost, která se zatím projevuje jenom přibývajícími preferencemi pro jedinou skutečně opoziční německou stranu AfD. Příští rok se koná několik zemských voleb, ve kterých tato strana jistě ještě dále posílí. Nejsem si ale jistý, jak bude establishment Německa dále jednat. Vyloučené není vlastně vůbec nic, a to zejména proto, že se v Německu a ve zbytku Evropy odehrává osudový zápas o udržení demokratického a tržního společenského modelu na kontinentě. V tomto soupeření je migrační problematika jenom jeden z řady konfliktů a většina evropských vlád se neřídí vlastními národními zájmy,“ upozornil politolog.