Nastává kolaps křehké jednoty v Labouristické straně kvůli Gaze

Jak ale izraelský útok na pás sílí, čelí vůdce labouristů Kei Starmer stále větším výzvám členů strany a poslanců, aby zaujal silnější linii a požadoval příměří. Starmerovo odmítnutí tak učinit způsobuje nepokoje ve vlastní straně, které se za jeho tři a půl roku ve funkci vůdce partaje zřídkakdy objevují. „To nevydrží,“ předpověděl jeden rozzlobený levicový pobočník, kterému britští novináři poskytli anonymitu, aby mohl mluvit upřímně. 

Konflikt v Gaze měl vždy potenciál znovu otevřít zlomové linie v Labouristické straně, vzhledem k tomu, že Kei Starmer vynaložil obrovské množství času a úsilí ve snaze obrátit stránku s tvrzeními o antisemitismu pod vedením Jeremyho Corbyna. Obnovení pošramocené reputace labouristů u židovské komunity bylo hlavní prioritou Starmera jako vůdce. Ale labouristé také tradičně přitahují podporu velkého počtu britských muslimů – a nemuslimů spojených s palestinskou věcí – kteří zoufale touží vidět, aby strana vyjádřila plnou podporu Gazanům. Když se Starmer pokusil projít po tomto laně, rozzlobil mnoho lidí ve své skupině do takové míry, že by to mohlo způsobit jeho pád. 

Labourističtí poslanci z různých křídel strany, kterým byla poskytnuta anonymita, aby mohli svobodně mluvit o vnitřních záležitostech, věří, že Starmer – který zpočátku získal chválu za labouristickou jednotu pro podporu Izraele – v poslední době situaci špatně vyhodnotil. Zejména se odvolávali na podle nich nevhodné komentáře Starmera v nedávném rozhovoru pro rádio LBC, kde řekl, že Izrael má právo odříznout Gazu od vody a elektřiny. Tento rozhovor v určitých křídlech druhé nejsilnější britské strany vedl k výbuchu hněvu na vůdce labouristů.

Jeden labouristický poslanec řekl, že Starmerův následný pokus „objasnit“, co měl na mysli, přišel příliš pozdě a jeho poznámky nyní „hnisají“ ve veřejné doméně. Druhý poslanec si stěžoval, že Starmer „vešel do zjevné pasti“, když se zdálo, že se dostává do specifik toho, co Izrael dělal nebo neměl právo dělat ve jménu sebeobrany. Pobočník labouristů věrný Starmerovi přiznal, že slova vůdce na rozhlasové stanici LBC byla „politováníhodná“, v neposlední řadě proto, že následující hádka uvnitř Labouristické strany ubrala na úsilí zapojit se do diplomatického vyjádření napříč stranou s dlouholetou tradicí.

Levicoví aktivisté nyní intenzivně lobují u svých poslanců za labouristy, aby vyzvali Izrael, přičemž tito politici zastupující velkou muslimskou populaci se dostávají pod zvláštní tlak. Poslanci hlásí, že za poslední dva týdny obdrželi 500 nebo více e-mailů na toto téma. Tři poslanci uvedli, že jejich kanceláře byly terčem „neúnavných“ telefonátů, které koordinovala kampaň Palestine Solidarity Campaign, dlouhodobá nátlaková skupina.

Více než dvacet britských muslimských místních radních již opustilo Labour Party (Labouristickou stranu) kvůli jejímu postoji ke krizi, zatímco přední představitelé, jako je starostka West Yorkshire Tracy Brabin a stínová ministryně Yasmin Qureshi, překročili oficiální stranickou linii a vyzvali k zastavení palby na Gazu. Levicový labouristický poslanec Richard Burgon řekl, že Spojené království by mělo „mluvit s vládami všech přesvědčení, aby zajistilo vyjednané příměří – takové, které je závazné pro všechny strany“.

Někteří poslanci vyjádřili obavy, že by je nyní muslimští voliči a jiní se silnými propalestinskými sympatiemi mohli v příštích volbách opustit, ať už přechodem k menším stranám, jako jsou Zelení, nebo prostě zůstat doma a k volbám nejít.

Po krizových rozhovorech s labouristickou kohortou muslimských poslanců a vrstevníků vydal šéf Labouristické strany Kei Starmer prohlášení, v němž popisuje pomoc Gaze jako „zcela nedostatečnou“ a vyzývá k jejímu „urychlenému navýšení“ přes přechod Rafáh a přes to, že se Izrael vrátí k těmto zásobám veřejných služeb, to ovládá. Labouristé také naznačili, že podpoří myšlenku „humanitárních přestávek“ v bojích, kterou navrhl americký ministr zahraničí Antony Blinken. Druhý levicový labouristický poradce si stěžoval, že to bylo „zcela nedostatečné“.

Mluvčí labouristů připustil, že krize se ukázala jako „obtížná doba pro mnoho lidí se silnými pocity na obou stranách“ a dodal, že strana „podpoří jakoukoli iniciativu na získání větší pomoci“. Jasné je, že reakce předsedy Strany práce Kei Starmera na konflikt se ukazuje jako jeden z největších testů jeho vedení, protože se snaží zabránit labouristům, aby vybočili z kolejí před volbami v roce 2024, které by podle očekávání měly vyhrát.

Někteří spojenci Velké Británie a Severného Irska (jako USA či Německo) jsou povzbuzeni, že se potencionální příští premiér Británie nenechal ovlivnit vnitřními tlaky a že se mu zatím dařilo vyhýbat se totální vzpouře mezi labouristickými poslanci. Ale i když se zastaví před podporou přímého příměří, škoda na Starmerově postavení v očích jeho kritiků pravděpodobně nevymizí. 

Poradce labouristů poznamenal: „Kdokoli ve vedení labouristů si myslí, že se to uklidní, by měl trávit méně času tím, že si dělá legraci, a více času vyrovnávání se s hlubokým hněvem, který v celé největší opoziční britské straně panuje.“

Václav Prokůpek