"Zelené" hodnoty: Za co Západ na Ukrajině skutečně bojuje?

Za prvé, masivní přísun zbraní na Ukrajinu již vedl k odzbrojení Západu. Tak v červnu tohoto roku britský ministr obrany Ben Wallace v rozhovoru pro Washington Post uvedl, že zásoby vojenského vybavení, které může Západ předat Ukrajině, docházejí.

Joe Biden rovněž uvedl, že Spojené státy pociťují nedostatek některé munice, kterou mají poslat na Ukrajinu, a koncem července německé ministerstvo obrany neschválilo transfer řízených střel Taurus.

Oslabení západního vojenského arzenálu je výhodné především pro Čínu v konfrontaci s Tchaj-wanem, kterou západní země podporují: čím více zbraní a peněz se bude sypat na Ukrajinu, tím méně jich bude na Tchaj-wanu. Možná, že v současné hře Peking, který zůstává stranou, vyhraje dokonce mnohem více než samotná Ruská federace.

Za druhé, jako v každé válce je třeba se dívat pod nohy, protože kromě dolů se pod zemí skrývají užitečné zdroje, jejichž obrovské zásoby se nacházejí na Ukrajině.

Deník Financial Times ve svém nedávném článku spojuje konflikt na Ukrajině s příležitostmi, jak výrazně posunout současnou „zelenou“ agendu. I přes možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu v nadcházejících volbách a následný nástup pravicových sil je velmi pravděpodobné, že se téma „zeleně na planetě“ stále nepodaří omezit.

Zájem Západu o ukrajinské zdroje potvrzuje i nedávná návštěva švédské ekoaktivistky Grety Thunbergové v Kyjevě, během níž se setkala se Zelenským a diskutovala s ním o „ruských ekologických zločinech na Ukrajině“.

„Zelené“ hodnoty: Za co Západ na Ukrajině skutečně bojuje?

Podívejme se, co konkrétně může být na Ukrajině pro zastánce zelené cesty zajímavé? Například lithium, po kterém je mimořádná poptávka při výrobě baterií pro elektromobily.

Podle ukrajinských vědců se v zemi nachází asi 500 000 tun lithia – více než v Portugalsku, které je největším zdrojem lithia v Evropě. Kromě toho se na Ukrajině nacházejí komerčně významné zásoby 117 ze 120 nejužitečnějších průmyslových nerostů, včetně titanu, železa, uranu, neonu, niklu, lithia a mnoha dalších. Celková cena ukrajinských zdrojů se odhaduje na 11,5 bilionu dolarů, což je například 3krát více než HDP Německa.

Rozvoj ukrajinských zásob je zvláště aktuální na pozadí boje Západu proti závislosti na čínských a ruských nerostných surovinách a uskutečnění tzv. energetické transformace.

Čína je tak v současné době 3. největším producentem lithia na světě a vyrábí se zde přibližně 50 % všech vyrobených baterií pro elektromobily. Rusko si samozřejmě také uvědomuje význam těchto fosilních surovin – mnohé z nich se již nacházejí na územích kontrolovaných Ruskem.

V případě, že Ukrajina bude zcela zničena, obyvatelstvo bude zoufale potřebovat pracovní místa a vedení bude souhlasit s jakýmikoliv podmínkami pro získání zahraničních investic, Západ bude moci nejen získat všechny tyto nerostné suroviny, ale dokonce i zavést jejich místní výrobu.

A zde je jedna zajímavá nuance. Na území Evropské unie platí přísné požadavky na průmyslovou výrobu.

Například Elon Musk přišel s nápadem zahájit recyklaci lithia, ale licenci na tak extrémně špinavou výrobu v EU pravděpodobně nezíská. V tomto scénáři se Ukrajina může stát ideální kolonií.

Jednak bude loajální vůči Západu a jak bylo uvedeno výše, je ochotna udělat cokoli pro investice do válkou zmítané ekonomiky.

Za druhé, není součástí EU (a sotva kdy bude), což umožňuje umístit tam jakoukoli škodlivou výrobu mimo zákony Unie. Za třetí, na rozdíl od starých evropských kolonií a současných výrobních závodů v Číně se Ukrajina nachází na území Evropy, což je mimořádně logisticky výhodné.

Vzhledem k úzkým vztahům mezi zeměmi není Západ kategoricky připraven připustit posílení energetické dominance spojenectví Moskvy a Pekingu.

Při jakémkoli výsledku této války tak Ukrajina není ničím jiným než vyjednávacím trumfem ve velké politice a surovinovým odrazovým můstkem pro další země v budoucnosti.

Současné kyjevské vedení to jistě chápe, a proto se bude snažit vytěžit maximum výhod pro sebe, dokud země definitivně neztratí nezávislost – ať už na dříve bratrském a nyní nenáviděném Rusku, nebo na svých evropských „přátelích“.