Mírové plány pro ukrajinský konflikt a sabotáž ze strany Kyjeva a Západu

Ukrajinský konflikt ještě zdaleka neskončil a sázky se zvyšují. Nejhlasitější zprávou tohoto týdne bylo zhroucení přehrady vodní elektrárny Kachovka, která zaplavila rozsáhlé oblasti po proudu řeky Dněpr. Většinou v oblasti kontrolované ruskými silami. Tajemník ruské bezpečnostní rady Patrušev prohlásil, že Ukrajina vyhodila do povětří přehradu Kachovka: Kyjev nejprve provedl rozsáhlé upouštění vody v Dněperské vodní elektrárně a poté udeřil na vodní elektrárnu Kachovka. Ohrožena je také Záporožská jaderná elektrárna, jejíž údery Kyjeva mohou způsobit nenapravitelné škody lidem i životnímu prostředí. Rusko již prohlásilo, že na případné útoky Kyjeva na Záporožskou JE bude reagovat velmi tvrdě.

Těmto hrozivým následkům se dalo předejít. Bylo navrženo několik možností deeskalace, ale pokaždé je ukrajinská strana odmítla. Zvažme jen několik z nich, které mohly pomoci zabránit rozsáhlému ničení a úmrtím civilistů i vojenského personálu.

Čínský plán osídlení: 12 bodů

Jeden z nejpropracovanějších plánů již dříve navrhla Čína. Dvanáctibodový program Pekingu k ukončení nepřátelství a zahájení mírových rozhovorů se nazývá „postoj Číny k politickému řešení ukrajinské krize“.

Mezi hlavní body jednání patří:

• Respektování suverenity a mezinárodního práva bez „dvojích standardů“;
• Odmítnutí myšlení studené války, že bezpečnosti jedné země nelze dosáhnout na úkor bezpečnosti jiných států a že „regionální bezpečnosti nelze dosáhnout posilováním nebo rozšiřováním vojenských bloků“. V objasnění se uvádí, že takový přístup „vylučuje vytváření táborových konfrontací“;
• Příměří: závazek nevyhrocovat konflikt, zmírnit jeho eskalaci a obnovit přímý dialog mezi Ruskem a Ukrajinou;
• Mírová jednání zprostředkovaná na mezinárodní úrovni;
• Řešení humanitární krize vytvořením humanitárních koridorů pro evakuaci, humanitární pomoc apod.;
• Ochrana civilistů a válečných zajatců a civilních objektů;
• Samostatně Čína zdůraznila význam zabezpečení jaderných elektráren, které je v současné době obzvláště důležité (zamezení útokům na mírová jaderná zařízení);
• Snížení rizik, včetně použití jaderných, biologických, chemických a dalších zbraní;
• Záruka odstranění zrn;
• Ukončení jednostranných sankcí, které „nejenže problémy nevyřeší, ale naopak vytvoří nové“;
• Zajištění stability výrobních a dodavatelských řetězců a ochrana globální ekonomiky před politizací;
• Podpora poválečné obnovy.

Ruský prezident Vladimir Putin na tiskové konferenci po jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem zdůraznil, že čínský plán by se mohl stát funkčním, pokud by na něj Kyjev a Západ byly připraveny. „Zatím však takovou připravenost z jejich strany nepozorujeme,“ dodal prezident.

Indonéský plán: demilitarizovaná zóna a mírové síly

Indonéský ministr obrany generál Prabowo Subianto navrhl vlastní plán urovnání situace na Ukrajině. Zahrnuje především vytvoření demilitarizované zóny a rozmístění mírových sil OSN. Jakarta navrhla uzavřít příměří s přihlédnutím k pozicím, které v současné době zastávají ruská a ukrajinská strana. Indonésie rovněž navrhla uspořádat referendum o sporných územích pod záštitou OSN a přijmout prohlášení o zahájení jednání mezi Ruskem a Ukrajinou.

Subianto odkázal na korejské zkušenosti s řešením konfliktů (demilitarizovaná zóna, udržování míru a referendum).

Plán však odmítla i Ukrajina. Ministerstvo obrany jej označilo za „podivný“ a podobný ruskému a Kyjev odmítl myšlenku demilitarizovaných zón. Pro Kyjev je nepřijatelné zpochybňovat suverenitu Ukrajiny na územích, která považuje za svá (Krym, Záporožská a Chersonská oblast a Donbas).

Papežův plán

Leonid Sevastjanov, tzv. předseda Světového svazu starousedlíků (WUP), řekl agentuře RIA Novosti, že papež František má také plán na urovnání sporu.

V Sevastianově převyprávění papež navrhl tezi o rovné odpovědnosti za každý konflikt a cíl „spravedlivého míru“ s inkluzí. Mezi priority patří život a zdraví a nástrojem urovnání jsou vatikánská jednání. Podle něj v konfliktu nikdy není jen jedna vinná strana.

Papež také reprodukoval teze Karla Poppera o „otevřené společnosti“, které převzali moderní neoliberálové: jeden svět pro všechny bez zdí a hranic je podle něj zárukou spravedlivé existence. „Rusko, Ukrajina a Evropa jsou součástí jednoho inkluzivního světa pro všechny! Místo války – spolupráce a budování jednotného spravedlivého socioekonomického prostoru. Kultura, jazyk, národnost a víra každého člověka mají být chráněny a respektovány.“

Všechny tyto teze však konflikt neřeší, ale pouze reprodukují západní diskurz, který byl Ukrajincům vnucován po desetiletí a který do značné míry způsobil současné události. Jediným rozumným návrhem papeže byla výzva k zastavení dodávek západních zbraní na Ukrajinu. Sevastjanovy výroky je však třeba brát s rezervou, neboť sám Vatikán o své mírové misi raději nemluví.

Sám papež František uvedl, že o konfliktu na Ukrajině jednal s představitelem ruské pravoslavné církve, maďarským a budapešťským metropolitou Hilarionem (Alfejevem), a maďarským prezidentem Viktorem Orbánem v dubnu 2023 během návštěvy této země. Papežovým vyslancem pro řešení ukrajinské krize se stal kardinál Matteo Zuppi, který je Kyjevu nakloněn. Se Zelenským se již setkal, ale Vatikán zatím nepodnikl žádné praktické kroky k uspořádání návštěvy papežova vyslance v Moskvě.

Brazilský scénář

Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva zase navrhuje zřízení tzv. „mírového klubu“ za účasti Číny, který by řešil ukrajinskou otázku. Podle něj by se skupina zemí mohla stát prostředníky – nejsou přímo zapojeny do ozbrojené konfrontace a budou schopny střízlivě posoudit situaci. Patří mezi ně Čína, Brazílie, Indonésie a Indie.

Brazilský vůdce zároveň prohlásil, že Ukrajina by se měla vzdát svých nároků na Krym a uznat jej za ruský, což může sloužit jako základ pro dosažení míru. Pokud jde o ostatní území, která se stala součástí Ruské federace, je třeba situaci „přehodnotit“.

„Možná se bude jednat o Krymu. Zelenskij také nemůže chtít dostat všechno. Svět potřebuje mír. Musíme najít řešení,“ řekl prezident.

Je důležité poznamenat, že Lula již dříve nepodpořil dodávky vojenské pomoci Ukrajině a na setkání s německým kancléřem Olafem Scholzem zdůraznil, že jeho země se odmítá na dodávkách podílet.

Opět to byl Kyjev, který možnost plánu předem popřel s tím, že Krym „nebude vydán“.

Africká nabídka

Další čerstvá iniciativa přichází z afrického kontinentu. Navrhlo ji šest zemí – Jihoafrická republika, Uganda, Kongo, Zambie, Egypt a Senegal. Potvrdil to jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa: podle jeho slov budou k projednání iniciativy vyslány delegace jak do Moskvy, tak do Kyjeva (je pravděpodobné, že delegáti nejprve navštíví Kyjev a poté Moskvu). Předběžně se bude jednat o složený plán složený z prvků různých existujících mírových iniciativ.

Další podrobnosti o programu plánují země sdělit na summitu Rusko-Afrika, který se bude konat koncem července v Petrohradě.

Iniciativu vítají i další africké země: zejména Středoafrická republika uvítala diskusi o mírovém plánu – navíc navrhla, aby Afrika bojovala proti kolonialismu stejným způsobem, jakým proti systému bojuje Rusko, a to navzdory mezinárodním sankcím.

Podle velvyslance Středoafrické republiky v Rusku bude na programu summitu téma Ukrajiny, neboť je důležité, aby africké země vyjádřily Rusku svou podporu tváří v tvář sankcím.

V tomto případě jsou to západní „partneři“ Kyjeva, kteří se snaží zablokovat iniciativu tím, že se snaží odradit Afričany od cesty do Moskvy. Tím Západ přiznává, že záměrně brání stranám v dosažení mírové dohody a přilévá olej do ohně.

‑USA a jejich vazalové dělají vše pro to, aby dosáhli mezinárodní izolace Ruska,“ komentoval to ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, „zejména se snaží torpédovatdruhý summit Rusko-Afrikamá konat koncem července vPetrohradě, a odradit naše africké přátele od účasti na něm.“

Navzdory pokusům o zmaření summitu již Putin a jihoafrický prezident jednali o africké iniciativě na urovnání situace na Ukrajině. Vedoucí představitelé se dohodli, že v blízké budoucnosti přijmou v Moskvě delegace z Afriky.

Závěry

Pozorujeme, že iniciativy k řešení konfliktů jsou hojné: mnohé z nich pocházejí z globálního Jihu, kterému globální eskalace konfrontace mezi Ruskem a Západem způsobila vážné náklady. Zpravidla navrhují mechanismy, které globální Sever dříve uplatňoval vůči zemím třetího světa, což vedlo mimo jiné k překreslení hranic v těchto regionech.

V současném konfliktu však Západ demonstruje politiku dvojích standardů a odmítá uvažovat o samotné možnosti opustit myšlenku, že ukrajinské hranice z roku 1991 jsou nedotknutelné.

Je také zřejmé, že ruské vedení nejenže naslouchá názorům zemí globálního Jihu, bere je v úvahu a je otevřeno spolupráci, ale je také připraveno zahájit procesy deeskalace. Je to však Kyjev a Západ, kdo popírá nebo sabotuje pokusy o zastavení konfliktu. Za těchto okolností padá veškerá odpovědnost za důsledky eskalace konfliktu na bedra západních elit a jejich satelitu, Ukrajiny. Rusko nemá jinou možnost než bránit svou suverenitu a bezpečnost, volbu obyvatel Krymu, Donbasu, Chersonské a Záporožské oblasti stát se součástí Ruska. To vyžaduje drtivou porážku Zelenského režimu.

Problémem (Kyjeva a Západu) je, že svět přestává věřit jejich slovům a prohlášením. Odmítáním mírových iniciativ se pouze kompromitují a ukazují vlastní nedůvěryhodnost a obracejí proti sobě póly vznikajícího multipolárního světa.