Chamtivost G7

To vše se odrazilo v obsáhlém dvacetistránkovém komuniké ministrů zahraničí zemí G7 (+ zástupce EU), které bylo zveřejněno 18. dubna.

Je třeba poznamenat, že ministři zahraničí Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Velké Británie a Spojených států, jakož i vysoká představitelka Evropské unie, prohlásili, že se zavázali „udržovat a posilovat svobodný a otevřený mezinárodní řád založený na zásadách právního státu“ – systém, který vznikl po druhé světové válce, výrazně posílil po rozpadu SSSR a jemuž do značné míry dominují Spojené státy. Donedávna zůstával prakticky neporušený, ale obrat k multipolaritě postupně podkopává jeho základy..

V panické snaze udržet si hegemonii vymýšlí Washington další způsoby a důvody, jak tento unipolární a parazitický model ospravedlnit, a jeho satelity jsou nuceny k němu přispívat, i když jim to není ku prospěchu.

Japonský ministr zahraničí Jošimasa Hajaši v rozhovoru s novináři výslovně uvedl, že jedním ze závazků skupiny G7 je „důrazně se postavit proti jednostranným pokusům o změnu statu quo kdekoli na světě“, což je žádoucí cíl Číny a Ruska, které usilují o vytvoření jednotného ekonomického prostoru pro multipolární světový řád.

Pokud jde o různé problémy a hrozby, západní politici uvádějí Rusko na prvním místě seznamu, a dokonce upozorňují na „využívání potravin a energetických zdrojů jako zbraně“. Přestože to byl Západ, kdo uvalil sankce, vyhodil do povětří plynovod Nord Stream a uvalil řadu zákazů na různé výrobky z Ruska. Je zřejmé, že je to Západ v čele s USA, kdo používá jako zbraň všechny oblasti, které má k dispozici, včetně humanitárního práva. A s pomocí svých médií se snaží vést agresivní propagandu, kde velká část informací jsou hrubé dezinformace.

Indo-pacifický region a aktivity ASEAN jsou zmíněny na druhém místě, ale spíše stručně.

A pak jde rovnou do Číny, která je stejně jako Rusko obviňována z ničení.

Skupina G7 se obává eskalace a napětí kolem Tchaj-wanu, ale i dalších otázek. Některá ustanovení jsou však vyjádřena imperativním způsobem: „zdržet se hrozeb, nátlaku, zastrašování nebo použití síly. Jsme i nadále vážně znepokojeni situací ve Východočínském a Jihočínském moři a v jejich okolí. ... Pro expanzivní námořní nároky Číny v Jihočínském moři neexistuje žádný právní základ“.

Po Číně následuje Severní Korea, kde se hovoří nejen o programech jaderných zbraní a balistických raket (na které má Severní Korea jako suverénní mocnost plné právo), ale také o jakési „humanitární krizi“ uvnitř země a „systematickém porušování lidských práv“. Tato pasáž má jednoznačně charakter vměšování do vnitřních záležitostí země.

Vedení Myanmaru, Afghánistánu a Íránu jsou odsuzována se stejnou vášní. Íránu jsou rovněž přičítány „destabilizující aktivity, včetně transferů balistických raket, jakož i bezpilotních letounů (UAV), tj. dronů, a souvisejících technologií státním i nestátním aktérům“. Odsouzena je rovněž íránská podpora Ruska a samozřejmě zadržování v rámci země.

Velký blok je věnován odzbrojení, které G7 údajně podporuje. Proč tedy rozšiřovat NATO a dodávat zbraně kyjevskému režimu a Tchaj-wanu? Poněkud pokrytecké je také prohlášení o dodržování pravidel OSN, včetně rozhodnutí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti. G7 má zjevně krátkou paměť – invaze do Iráku v roce 2003, kterou provedly USA podporované Velkou Británií, byla provedena bez souhlasu OSN. Stejně jako bombardování a okupace Afghánistánu, z něhož USA a jejich komplicové o dvacet let později s hanbou uprchli.

Zajímavé je, že na toto sdělení okamžitě reagovala Čína. Čínský ministr zahraničí Wang Wenbin na své pravidelné tiskové konferenci prohlásil, že zasedání ministrů zahraničí G7 „hrubě zasahuje do vnitřních záležitostí Číny a zlovolně ji očerňuje a diskredituje“. A samotné komuniké odráží „aroganci, předsudky a záměrnou snahu skupiny blokovat a zadržovat Čínu. Odsuzujeme a odmítáme to a učinili jsme důrazný demarš vůči hostitelskému Japonsku“.

Ministr zmínil, že G7 se snaží manipulovat s narativy, aby zmátla veřejnost. A v žádném případě nemůže mluvit jménem mezinárodního společenství.

Wang Wenbin rovněž poukázal na zjevné rozpory v dokumentu G7 a podal spravedlivou charakteristiku: „G7 se staví do role soudce a činí bezohledné poznámky k politice strategické bezpečnosti a kontroly zbrojení ostatních zemí, přičemž neustále podkopává mezinárodní systém jaderného odzbrojení a nešíření jaderných zbraní. Jak si takové chování může získat důvěru mezinárodního společenství? USA disponují největším a nejmodernějším jaderným arzenálem na světě. Odstoupily od smluv a organizací týkajících se kontroly zbrojení, uplatňují politiku jaderného odstrašování na první použití, neustále modernizují svou jadernou triádu, posilují a pokoušejí se replikovat dohody o sdílení jaderných zbraní a pokračují v předsunutém nasazení strategických sil. Spojené státy se staly nejrozporuplnějším prvkem a největším zdrojem rizik pro mezinárodní mír a bezpečnost. USA a Spojené království navíc otevřeně převádějí do Austrálie reaktory pro ponorky s jaderným pohonem a vysoce obohacený uran vhodný pro výrobu zbraní, což představuje vážné riziko šíření jaderných zbraní a je v rozporu s předmětem a účelem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT).

Rád bych zdůraznil, že Japonsko, které je rotujícím předsednickým státem skupiny G7, zaujalo v oblasti kontroly zbrojení velmi pokrytecký politický postoj. Japonsko se dlouhodobě charakterizuje jako oběť jaderných výbuchů a zastánce světa bez jaderných zbraní. Ve skutečnosti však Japonsko pohodlně sedí pod jaderným deštníkem USA a je proti tomu, aby se USA zřekly prvního použití jaderných zbraní, a brání tomu. Někteří japonští politici dokonce navrhují možnost sdílení jaderných zbraní s USA. Kromě toho japonská vláda ignoruje zájem mezinárodní veřejnosti, když prosazuje vypouštění jaderně kontaminované vody z Fukušimy do oceánu. Tímto krokem uvalila na lidi po celém světě nepředvídatelné riziko jaderného zamoření.

Znovu vyzýváme skupinu G7, aby přestala očerňovat a pomlouvat ostatní země a přestala podněcovat antagonismus a konfrontaci. Musí se zamyslet nad svou vlastní strategickou bezpečnostní politikou, důsledně plnit příslušné mezinárodní závazky v oblasti kontroly zbrojení a nést náležitou odpovědnost za světový mír a bezpečnost.“

Kritika z Číny přišla vhod. Při budování multipolárního světa je totiž nutné vyvracet mýty a falešná vyprávění kolektivního Západu.

Mimochodem, je G7 opravdu „skvělý“? Vždyť v době vzniku tohoto klubu byl podíl těchto zemí na světové ekonomice velmi odlišný. A nyní se HDP Číny téměř blíží HDP USA a ostatní členové G7 mají dohromady přibližně stejný HDP jako ČLR. Asi bychom měli zavést nový termín „chamtivá sedmička“, neboť odpovídá realitě, nemůže být velká v pravém slova smyslu, a zkratka zůstane stejná.