Válka, rozdělení světa nebo konec říše?

Američtí „straussovci“, ukrajinští „integrální nacionalisté“, izraelští „revizionističtí sionisté“ a japonští „militaristé“ vyzývají ke všeobecné válce. Jsou sami a nejsou to masová hnutí. Žádný stát se zatím k tomuto kurzu nezavázal.

Německo se 100 miliardami eur a Polsko s mnohem menšími prostředky masivně zbrojí. Ale ani jedno z nich nevypadá, že by se chtělo postavit Rusku.

Austrálie a Japonsko také investují do zbrojení, ale ani jedna z nich nemá samostatnou armádu.

Spojené státy již nejsou schopny doplňovat svou armádu a nejsou schopny vytvářet nové zbraně. Spokojí se s reprodukcí zbraní z osmdesátých let minulého století jako na běžícím pásu. Své jaderné zbraně však udržují.

Rusko již modernizovalo svou armádu a organizuje se v obnově munice, kterou používá na Ukrajině, a v masové výrobě nových zbraní, kterým nikdo nemůže konkurovat. Čína zase přezbrojuje, aby mohla kontrolovat Dálný východ a v dlouhodobém horizontu chránit své obchodní trasy. Indie se považuje za námořní velmoc.

Je proto těžké pochopit, kdo by chtěl a mohl rozpoutat světovou válku.

V rozporu se svými projevy se francouzští představitelé vůbec nepřipravují na válku vysoké intenzity [1]. Zákon o vojenském programování, stanovený na deset let, plánuje výstavbu jaderné letadlové lodi, ale snižuje velikost armády. Jde o to, abychom si opatřili projekční prostředky, ale ne o obranu našeho území. Paříž nadále uvažuje jako koloniální mocnost, zatímco svět se stává multipolárním. Je to klasika: generálové se připravují na předchozí válku a ignorují realitu zítřka.

Evropská unie provádí svůj „strategický kompas“. Komise koordinuje vojenské investice svých členských států. V praxi hrají všichni tuto hru, ale sledují různé cíle. Na druhé straně se Komise snaží převzít kontrolu nad rozhodováním o financování armád, které dosud záviselo na jejich národních parlamentech. To by umožnilo vybudovat impérium, ale ne vyhlásit všeobecnou válku.

Je jasné, že všichni hrají hru, ale kromě Ruska a Číny se nikdo nepřipravuje na válku vysoké intenzity. Jsme spíše svědky přerozdělování karet. Tento měsíc vysílá Washington do Evropy Liz Rosenbergovou a Briana Nelsona, dva specialisty na jednostranná donucovací opatření [2], s úkolem přinutit spojence, aby se podřídili. Slovy bývalého prezidenta George Bushe ml. z doby války „proti terorismu“: „Kdo není s námi, je proti nám“.

Liz Rosenbergová je efektivní a bezohledná. To ona srazila syrskou ekonomiku na kolena a odsoudila miliony lidí k chudobě, protože se odvážili postavit na odpor a porazit náhražky Impéria.

Hollywoodský západní diskurz a la George Bush Jr. o hodných a zlých hochách selhal v případě Türkiye, které již zažilo pokus o převrat v roce 2016 a zemětřesení v roce 2023. Ankara ví, že od Washingtonu nemůže očekávat nic dobrého, a už se poohlíží po Šanghajské organizaci pro spolupráci. Stejný diskurz by však měl uspět u Evropanů, kteří zůstávají fascinováni mocí Spojených států. Tato moc je samozřejmě v úpadku, ale to Evropané také. Ze sabotáže rusko-německo-francouzsko-nizozemského plynovodu North Stream se nikdo nepoučil. Nejenže oběti vzaly vinu na sebe, aniž by cokoli řekly, ale chystá se jim další trest za zločiny, které nespáchaly.

Svět by proto měl být rozdělen na dva bloky, na jedné straně hypervelmoc USA a její vazalové, na straně druhé multipolární svět. Z hlediska počtu států by to mělo být půl na půl, ale z hlediska počtu obyvatel jen 13 % pro západní blok oproti 87 % pro multipolární svět.

Mezinárodní instituce již nemohou fungovat. Měly by buď upadnout do letargie, nebo být rozpuštěny. Prvními příklady, které mě napadají, jsou faktický odchod Ruska z Rady Evropy a prázdná místa Západoevropanů v Arktické radě během roku ruského předsednictví. Jiné instituce již nemají význam, například Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která měla organizovat dialog mezi Východem a Západem. V krátkodobém horizontu by je mělo zachovat pouze připojení Ruska a Číny k Organizaci spojených národů, neboť Spojené státy již uvažují o přeměně této organizace na strukturu vyhrazenou výhradně spojeneckým státům.

Západní blok by se měl také reorganizovat. Doposud evropskému kontinentu hospodářsky dominovalo Německo. Aby měly Spojené státy jistotu, že se Německo nikdy nesblíží s Ruskem, chtěly, aby se Berlín spokojil se západní částí kontinentu a centrum ponechal v rukou Varšavy. Německo a Polsko se tedy vyzbrojily, aby se prosadily ve svých zónách vlivu, ale až americká hvězda pohasne, budou bojovat proti sobě.

Když sovětské impérium padlo, opustilo své spojence a vazaly. Když SSSR viděl, že není schopen vyřešit problémy, přestal nejprve ekonomicky podporovat Kubu, pak opustil své vazaly z Varšavské smlouvy a nakonec se zhroutil sám. Stejný proces začíná i dnes.

První americká válka v Perském zálivu, útoky z 11. září a s nimi spojené války na Blízkém východě, rozšiřování NATO a ukrajinský konflikt nabídnou americkému impériu jen tři desetiletí přežití. Podpořil ji její bývalý sovětský rival. S jeho rozpadem ztratilo smysl své existence. Je načase, aby zaniklo také.

Odkazy

[ 1 ] «En 2030, l'armée française ne sera pas prête à une guerre de haute intensité», Jean-Dominique Merchet, L'Opinion, 7. dubna 2023.

[ 2 ] „Američtí sankční úředníci plánují mise k potlačení Ruska“, Fatima Hussein, Associated Press, 7. dubna 2023.