NATO se snaží najít záminku k útoku na Srbsko (opět)

NATO také musí cítit, že čas (a dokonce i zásoby munice!) se krátí: Rusko nyní nemůže Srbsku pomoci jinak než vyjádřením politické podpory. Navíc geografie může být prokletím a Srbsko se nachází hluboko uvnitř území NATO, obklopené ze všech stran nepřáteli, kteří mají prostředky, jak Rusku zabránit, aby kromě slov nabídlo jakoukoli jinou formu podpory.

Srbsko samo by se mohlo snadno vypořádat s teroristy z KLA, ale to by téměř jistě vyvolalo odvetný útok NATO a Srbsko objektivně nemá schopnosti, aby se NATO postavilo. Lidé v Mons to vědí, a tak provokují, jak jen mohou, dokud to ještě jde.

[Dodatek: jakmile bude porážku NATO na Ukrajině nemožné zamlžit nebo popřít, bude muset NATO v podstatě utéct, stejně jako to udělalo v Kábulu. Až se tak stane, bude Kosovo (a RS v Bosně) osvobozeno.]

Mezi situací na Ukrajině a v Kosovu existuje mnoho paralel, z nichž hlavní je, že v obou případech se Západ snažil získat čas na přípravu války (kterou úspěšně realizoval proti „chráněným oblastem“ OSN v Chorvatsku). Nedávné přiznání Merkelové, že jediným smyslem Minských dohod bylo získat čas na přípravu Ukrajiny na válku (nějak se jim podařilo přehlédnout, že také Rusko využije čas k tomu, aby se připravilo na válku), je plně v souladu s následujícím koncepčním plánem:

1. Začnete tím, že budete předstírat, že chcete zprostředkovat nějakou polorozumnou dohodu, která sice nebude dokonalá, ale zachová mír a poskytne čas na vyjednávání (to udělali s Palestinci, Srby, Rusy a mnoha dalšími!).
2. Pak podmínky této dohody znovu a znovu porušujte a vyzývejte druhou stranu, aby s tím „něco udělala“.
3. Pokud druhá strana nic neudělá, provokujte tak dlouho, dokud celá dohoda nebude zjevně mrtvá, a pak nechte svou proxy armádu zaútočit jako „odvetu“ za nějaké domnělé „porušení“ ze strany druhé strany. A pokud je vaše proxy armáda slabá a hlavně schopná vraždit civilisty, poskytněte jí plnou podporu NATO (kterou se v Kosovu stalo „letectvo KLA“).
4. Pokud druhá strana předejde vašemu útoku, obviňte ji z porušení podmínek dohody a zaútočte na ni jako „odvetou“.
5. Mantricky opakujte, že „země X“ (Kosovo nebo Izrael, to je stejný rozdíl) má „právo“ se „bránit“ před „útoky“, ale nikdy neuznejte stejné právo druhé straně.

V případě Srbska je vše ještě mnohem horší kvůli „multivektorové“ politice Vučićovy vlády, která na jedné straně usiluje o členství a podporu EU a na druhé straně se musí vypořádat s rozhořčeným veřejným míněním. Popravdě řečeno, srbská ekonomika je zcela závislá na sousedech, takže jakýkoli vnímaný „přehnaný patriotismus“ (ať už je jakkoli minimální a třeba i trapný) by mohl mít za následek ještě ničivější sankce ze strany sjednoceného Západu, který se pekelně snaží rozbít každou a jakoukoli suverénní zemi.

Ještě horší je skutečnost, že EU/NATO jsou jak stranou konfliktu, tak soudcem a porotou, která má právo cokoli nařídit nebo ignorovat jakékoli stížnosti.

Nyní jsme svědky podivného představení, kdy Vučič žádá KFOR (síly NATO v Kosovu) o „povolení k výkonu práva“ (?), které mu přiznává rezoluce RB OSN č. 1244, jež Srbsku umožňuje vyslat do Kosova 1000 policejních/bezpečnostních sil. Tím, že Vučič žádá, místo aby informoval KFOR, se snaží co nejvíce neprovokovat orgány KFOR a doufá, že budou jednat alespoň trochu slušně. Velmi pochybuji, že to bude fungovat.

A ani skutečnost, že Vučič podal tuto žádost poté, co Albánci vyslali do srbské enklávy v Kosovu 1000 vlastních vojáků, Vučičovi nijak nepomůže: Západ prokázal svou skutečně úžasnou schopnost být selektivně slepý nejen během války USA/NATO/EU proti srbskému národu v 90. letech, ale dokonce i později jako „selektivně slepí“ „pozorovatelé“ lidských práv a další „pozorovatelé“ v LDNR nebo „selektivně slepí“ inspektoři MAAE v ZNPP.

[Paralely mezi Banderastánem a „Kosovem“ jsou četné a nápadné, včetně toho, že v obou případech jsou tyto režimy řízeny teroristy a zločinci, kteří vydělávají miliony na různých finančních machinacích a dokonce i na obchodu s tělesnými orgány. Obě entity jsou řízeny „našimi zkurvysyny“, a proto dostávají odpustku všemu, od porušování základních lidských práv až po velké vojenské provokace, to vše samozřejmě ve jménu demokracie, pluralismu a všeho dobrého pod sluncem. Navrhuji, že by mohlo být zajímavé následující pravidlo: „ukaž mi své zástupce a já ti řeknu, kdo jsi“. Hegemonie, která fedrovala, financovala, cvičila a angažovala al-Káidu/ISIS, nebude mít problém vypořádat se s hrdlořezy u moci v Kyjevě nebo Prištině bez ohledu na to, co ti druzí udělají].

Člověk by si mohl myslet, že rezoluce RB OSN nelze ignorovat, ale ve skutečnosti je to možné (zeptejte se Izraelců!). Pokud si některý člen RB OSN stěžuje na její porušování, můžete vždy počítat s tím, že zástupci USA/EU/NATO budou rezoluci RB OSN vetovat.

Srbsko bohužel v současné době srbské menšině v Kosovu jednoduše nemůže pomoci. I kdyby se Vučič rozhodl odmítnout požadavky a nařízení Říše, Srbsko nemůže udělat o mnoho víc než slovně protestovat.

Vzhledem k opravdu úžasné schopnosti Evropanů být selektivně slepí si můžeme být jisti, že jakékoliv srbské protesty narazí na hluché uši. Ti samí Evropané, kteří roní oceány krokodýlích slz nad „bombardováním Sarajeva“ nebo lépe řečeno „genocidou ve Srebrenici“, si během osmi let, kdy ukronacisté používali své vlastní ozbrojené síly (v přímém rozporu s ukrajinskou ústavou) k vraždění, mrzačení, únosům, mučení a dokonce k zasahování balistickými raketami civilního obyvatelstva Donbasu, nevšimli vůbec ničeho.

[Poznámka: Nemohu to dokázat, ale jsem pevně přesvědčen, že hlavním důvodem, proč Evropané tolik nenávidí Rusy a Srby, je to, že Rusové a Srbové na rozdíl od Evropanů nikdy nesouhlasili s tím, aby se stali otroky nějaké říše. Na nějaké, možná podvědomé úrovni musí mít Evropané pocit, že ve srovnání s Rusy a Srby vypadají jako ubozí, zlomení otroci bez pocitu hrdosti, nebo dokonce identity. Jednoduše řečeno: Rusové a Srbové dělají ze zbytku Evropanů „velké supinové protoplazmatické bezobratlé želé“ (abych použil velmi přesný popis BoJo), kterým všichni tak moc jsou].

Očekávat od západních Evropanů alespoň špetku slušnosti by bylo naprosto naivní. Jsou příliš zaneprázdněni nenávistí a mrazením...

Hegemonii však dochází čas.

Jakmile se porážka NATO na Ukrajině stane nepopiratelnou, organizace rychle ztratí na významu a nebude schopna se dohodnout na další vojenské operaci. Co se týče USA, po ztrátě „fíkového listu“ poskytovaného NATO pravděpodobně nebudou mít na to, aby zaútočily na Srbsko, ne poté, co byly komplexně poraženy na Ukrajině (rozpad NATO také vyvolá velkou krizi uvnitř USA).

Problém Srbska spočívá v tom, že bude trvat dlouho (mnoho měsíců, pravděpodobně několik let), než se plně zbaví NATO a zároveň nevyvolá kontinentální válku v Evropě v plném rozsahu. A buďme upřímní, pokud si Rusové mohou nyní dát načas s „demilitarizací“ Banderastánu, srbská menšina v Kosovu to nedokáže.

Co tedy mohou Srbové v této situaci dělat?

Nicnedělání by jen posílilo pozici teroristů z KLA a jejich západních šéfů a zanechalo by dlouho trpící srbskou menšinu v Kosovu bezbrannou.

Přesun sil, i kdyby byl plně povolen rezolucí RB OSN, by znamenal riziko velkého hospodářského a vojenského útoku USA/NATO/EU na Srbsko.

Evakuace srbských civilistů z Kosova? Teoreticky by to byla možnost, ale musíme si uvědomit, že pro srbský národ je Kosovo skutečně posvátnou půdou a že mnozí by odmítli odejít. Vyprázdnění Kosova od srbské menšiny by také jen povzbudilo KLA a její patrony. A konečně, když Rusové evakuovali své civilisty z Chersonu, bylo přinejmenším věrohodné, že se jedná o dočasný krok a že se ruská armáda vrátí, spíše dříve než později. V případě Kosova je však Srbsko slabší stranou a zůstane jí, dokud:

1. Srbsko získá zpět svou suverenitu (nyní je Srbsko v podstatě pod správou Západu, proto ty hrozby ze strany politiků EU, jako je Baerbock).
2. Sjednocuje se s historicky srbskými zeměmi v Černé Hoře, Bosně a Kosovu.
3. USA/NATO/EU jsou demilitarizovány a denacifikovány, alespoň v Evropě.

K tomu všemu dojde, problém je v tom, *kdy*. To určitě nevím.

Vím jen, že srbský národ přežil naprosto strašlivé a dokonce přímo démonické pronásledování ze strany Osmanů, Anglosasů i latiníků (Pavelič, stejně jako Bandera, Franco nebo Petain, byl čistým produktem papežství, na rozdíl od Hitlera a Mussoliniho, kteří byli pohané a ateisté).

V současné situaci se Srbové možná budou muset smířit s reálnou možností neúspěchů, které budou muset tolerovat, i když jen dočasně. Západ také velmi úspěšně rozdělil srbský národ, aby mu mohl lépe vládnout (je to něco nového?) Srbové vědí, že Srbsko může zachránit pouze jednota, a budou o ni usilovat, i když je to za současných okolností nesmírně obtížné. Nakonec však srbský národ tuto hlubokou krizi nevyhnutelně přežije: pamatujeme na Kristův slib, že „kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen“.