NATO chce umístit jaderné rakety na finskou ruskou hranici – Finsko říká ano

Finsko má nyní hlasovat o návrhu zákona o vstupu do NATO na tomto základě (tj. aby se stalo americkým předvojem k porážce Ruska ve třetí světové válce). Je zřejmé (za předpokladu, že NATO skutečně dalo finským představitelům najevo, že vyslovení souhlasu s tímto návrhem zvýší pravděpodobnost, že NATO urychlí podání žádosti Finska o vstup), že NATO je odhodláno šachovat Rusko a přimět ho ke kapitulaci, pokud Finsko vstoupí.

Newsweek rovněž uvádí, že

„Podle Federace amerických vědců mají USA v Evropě již asi 100 jaderných zbraní, které jsou umístěny v Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Turecku. Británie a Francie, které jsou členy NATO, si rovněž udržují vlastní nezávislé jaderné arzenály.“

Žádná z těchto zemí nehraničí s Ruskem. Všechny jsou mnohem dál.

Během kubánské krize v roce 1962 JFK odmítl Sovětskému svazu povolit umístění raket ve vzdálenosti pouhých 1 131 mil od Washingtonu a varoval, že v takovém případě USA zahájí třetí světovou válku; Sovětský svaz se tedy rozhodl, že tak neučiní.

Finská hranice dosahuje až 507 mil od Moskvy, u finského města Kotka. Ukrajinská hranice sahá podstatně blíže: 317 mil od Šostky do Moskvy a 353 mil od Sumů do Moskvy – jako země sousedící s Ruskem, která by v případě připojení k NATO představovala pro Rusko největší nebezpečí. Finsko je na druhém místě – pouze Ukrajina je z pohledu Ruska ještě horší.

Rusko napadlo Ukrajinu, aby mohlo posunout oněch potenciálních 317 mil zpět alespoň na 1 131 mil, na kterých se všichni v roce 1962 shodli, že by byly příliš blízko Washingtonu, a tudíž by byly pro Ameriku důvodem k zahájení třetí světové války, aby tomu zabránila.

Důvodem, proč je rozdíl mezi 317 mílemi a 507 mílemi jen asi dvě minuty, je to, že nejpomalejší část letu je nejdříve, zatímco se zrychluje. Prakticky řečeno, pro Washington je umístění raket s jadernými hlavicemi 507 mil od Kremlu prakticky totéž jako jejich umístění na nejbližším místě na hranicích Ukrajiny. Již nyní je vidět, že Rusko se tomu aktivně brání.

V roce 1962 byly rakety mnohem pomalejší než dnes. Aby tedy existoval ekvivalent mezi vzdáleností 1 131 mil od Kuby v roce 1962, muselo by Rusko držet americké rakety asi 2 000 mil od nejbližších amerických pozemních jaderných raket dnes. Současná situace je pro Rusko podstatně nebezpečnější, než byla kubánská krize pro Ameriku v roce 1962.

Podle předních amerických vědců, kteří se specializují na posuzování těchto otázek, vytváří nedávná americká politika v oblasti jaderných zbraní „přesně to, co by se dalo očekávat, kdyby stát s jadernými zbraněmi plánoval mít schopnost vést a vyhrát jadernou válku tím, že odzbrojí nepřátele překvapivým prvním úderem“.

Zveřejnění týdeníku Newsweek z 26. října naznačuje, že to je skutečně to, co americká vláda plánovala a plánuje: „vybojovat a vyhrát jadernou válku odzbrojením nepřátel překvapivým prvním úderem“. (Tato metastrategie se nazývá „jaderné prvenství“ a v Americe přibližně v roce 2006 nahradila metastrategii „M.A.D.“ neboli vzájemně zaručeného zničení).

Za druhé světové války bylo Finsko na straně nacistů a účastnilo se spolu s Němci „operace Barbarossa“ při napadení Sovětského svazu. Pokud by Finsko vstoupilo do NATO, zopakovalo by to i nyní, ale pouze proti Rusku.

Veškerá zahraniční politika USA, a to jak v Demokratické straně, tak v Republikánské straně, je „neoconská“, a to znamená financovaná miliardáři a centimilionáři z USA a pro ně – nikoli pro ŽÁDNOU veřejnost – s cílem ještě více zvětšit rozsah jejich globálního impéria.