Ekonomická a sociální sebevražda Evropy - vyprovokovaná USA a podporovaná evropskými vůdci

8. února napsal Michael Hudson, profesor ekonomie na University of Missouri, o blížícím se konfliktu na Ukrajině, který USA záměrně vyprovokovaly.

Michael Hudson: America’s Real Adversaries Are Its European and Other Allies

Sankce, které američtí diplomaté požadují od svých spojenců proti obchodu s Ruskem a Čínou, jsou údajně zaměřeny na odvrácení nárustu ruské a čínské vojenské síly. Takové hromadění však ve skutečnosti nemůže být hlavním ruským a čínským zájmem. Mnohem více mohou získat tím, že Západu nabídnou vzájemné hospodářské výhody. Základní otázkou tedy je, zda Evropa najde svou výhodu v nahrazení amerického vývozu ruskými a čínskými dodávkami a s tím souvisejícími vzájemnými ekonomickými vazbami.

Americkým diplomatům dělá starosti, že Německo, další země NATO a země na trase Belt and Road chápou, jakých výhod lze dosáhnout otevřením mírového obchodu a investic. Pokud neexistuje žádný ruský nebo čínský plán na jejich napadení nebo bombardování, k čemu je pak NATO? A pokud neexistuje žádný inherentně nepřátelský vztah, proč musí cizí země obětovat své vlastní obchodní a finanční zájmy tím, že se spoléhají výhradně na americké vývozce a investory?

...

Místo skutečné vojenské hrozby ze strany Ruska a Číny je pro americké stratégy problémem neexistence takové hrozby…

...

Jediný způsob, jak mohou američtí diplomaté zablokovat evropské nákupy, je přimět Rusko k vojenské reakci a pak tvrdit, že pomsta za tuto reakci převáží nad čistě národními ekonomickými zájmy. Jak vysvětlila jestřábí náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nulandová na tiskovém brífinku ministerstva zahraničí 27. ledna: „Pokud Rusko tak či onak napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nepohne kupředu.“ Problémem je vytvořit vhodně útočný incident a vykreslit Rusko jako agresora.

Vyvolat válku na Ukrajině bylo snadné, protože filmový produkční tým vládnoucí Ukrajině byl ochoten obětovat svůj lid a zemi v nevyhratelné válce proti Rusku. Ukrajinský herec a prezident Vladimir Zelenskyj již dříve oznámil, že Ukrajina si silou vezme zpět Krym a donbaské republiky, které byly v rukou ukrajinského odboje spojeného s Ruskem.

Profesor John Mearsheimer přednesl 15. února přednášku (videozáznam), v níž dokumentoval, jak USA způsobily a jsou zodpovědné za celou ukrajinskou krizi.

Od loňského roku byla na jihovýchodě kraje na linii příměří s donbaskými republikami rozmístěna zhruba polovina ukrajinské armády. Dne 17. února zahájila přípravnou dělostřeleckou palbu proti pozicím odporu. V následujících dnech se palba neustále zvyšovala.

Pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci (OBSE), kteří byli rozmístěni na frontové linii, počítali a dokumentovali každý dělostřelecký úder a zveřejňovali denní přehledy na svých internetových stránkách. Z 80 dělostřeleckých úderů 16. února se útoky každý den zvyšovaly až na více než 2 000 denně 22. února.

Pozorovatelé OBSE rovněž poskytli mapy míst, kde granáty vybuchly (zde z 21. února):

Převážná většina zásahů se týkala tří oblastí východně od linie příměří na pozicích držených odporem. Každý, kdo má trochu vojenských znalostí, rozpozná takové intenzivní dělostřelecké kampaně podél zřetelných os jako přípravnou akci pro totální útok.

Představitelé donbaských republik i Ruska museli na tento chystaný útok reagovat. Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika požádaly 19. února ruskou vládu o pomoc. Ponechány samy sobě by neměly šanci vzdorovat ukrajinské armádě, kterou USA a jejich spojenci od roku 2015 financovali a budovali.

Rusko až do této chvíle trvalo na tom, že DLR a LLR jsou součástí Ukrajiny, ale měly by získat určitou autonomii podle minských dohod. Nyní však muselo podniknout kroky, které by legalizovaly ruskou podporu Donbasu. Dne 21. února Rusko uznalo republiky jako nezávislé státy. Tři strany podepsaly dohody o spolupráci, které obsahovaly klauzule o vzájemné vojenské podpoře:

Smlouva Ruska s Doněckou a Luganskou lidovou republikou (DLR a LLR) předpokládá poskytnutí práva na vybudování vojenských základen na jejich území a poskytnutí vzájemné vojenské pomoci, uvedl v úterý na plenárním zasedání dolní komory parlamentu náměstek ruského ministra zahraničí Andrej Rudenko.

„Důležitý aspekt: smlouva stanoví záměry smluvních stran vzájemně působit v oblasti zahraniční politiky, ochrany svrchovanosti a územní celistvosti a zajištění bezpečnosti, zejména formou vzájemného poskytování požadované pomoci, včetně vojenské pomoci, a poskytnutí práva budovat, používat a zlepšovat vojenskou infrastrukturu a vojenské základny na svém území,“ upozornil vysoce postavený ruský diplomat.

Po uzavření dohod se ruská vojenská pomoc proti ukrajinskému útoku stala (alespoň pravděpodobně) legální podle článku 51 (kolektivní sebeobrana) Charty OSN.

22. února, kdy ještě žádný ruský voják nevstoupil na ukrajinskou půdu, USA a jejich spojenci uvalily na Rusko extrémní ekonomické sankce. Prezident Biden přiznal, že se na to USA dlouho připravovaly.

V posledních několika měsících jsme úzce spolupracovali s našimi spojenci a partnery v NATO v Evropě i po celém světě na přípravě této reakce. Celou dobu jsme říkali, a já jsem to Putinovi řekl do očí už před m- – měsícem a- – více než měsícem, že budeme jednat společně a v okamžiku, kdy se Rusko pohne proti Ukrajině.

Vyhlášením těchto nezávislých států Rusko nyní nepopiratelně postupuje proti Ukrajině.

Dnes tedy oznamuji první část sankcí, které mají na Rusko uvalit náklady v reakci na jeho včerejší kroky. Tyto kroky byly úzce koordinovány s našimi spojenci a partnery a v případě, že Rusko bude eskalovat, budeme sankce dále stupňovat.

24. února vstoupily ruské jednotky na Ukrajinu, aby předešly nadcházejícímu útoku na donbaské republiky. (Ruský plán A spočíval v tlaku na Kyjev, aby souhlasil s rychlým urovnáním krize. To se nepodařilo počátkem dubna po zásahu Borise Johnsona v Kyjevě. Rusko přešlo na plán B, tedy na demilitarizaci Ukrajiny).

Německá vláda oznámila, že plynovod Nord Stream II, který je technicky připraven dodávat ruský plyn do Německa, nebude spuštěn.

27. února pronesl německý kancléř Olaf Scholz před německým parlamentem hysterický a moralizující projev. Obvinil Rusko z porušení míru v Evropě.

Minská dohoda, v jejímž rámci se Ukrajina zavázala k federalizaci a poskytnutí určité autonomie Donbasu, nebyla zmíněna ani jednou. Německo a Francie byly ručícími mocnostmi, které v roce 2015 minskou dohodu spolupodepsaly, ale za dlouhých sedm let neudělaly téměř nic pro to, aby se zasadily o její realizaci.

Namísto snahy o rychlé příměří a obnovení hospodářských vztahů s Ruskem se Scholz dopustil hospodářské sebevraždy.

28. února zveřejnil profesor Hudson další hlubokou analýzu krize:

America Defeats Germany for the Third Time in a Century: The MIC, BARE and OGAM Conquer NATO

V předmluvě k tomuto dílu Yves Smith shrnul:

Michael Hudson rozvíjí své téma o tom, že konflikt na Ukrajině je důsledkem působení mnohem větších sil, a ne nutně těch, které máte na mysli. Tvrdí, že to, co je ve skutečnosti v sázce, je zabránění evropským zemím, zejména Německu, v rozvoji hlubších ekonomických vazeb s Čínou a Ruskem.

Hudson zde popisuje, jaký vliv mají klíčové zájmy USA na zahraniční politiku a jak vnímají konflikt jako způsob, jak zabránit možnému poklesu svého postavení a moci.

Hudsonův rozbor je poměrně dlouhý a hluboký. Doporučuji si ho přečíst celý.

Cílem USA je izolovat Evropu od jejího euroasijského zázemí, přesunout evropský průmysl do USA a zbytek levně skoupit.

Aby USA vyřadily Nord Stream II a přiměly evropské země bojkotovat ruskou energetiku, slíbily, že „pomohou“ prodejem svého (poměrně drahého) zkapalněného zemního plynu (LNG) do Evropy. Když však ceny zemního plynu v Evropě začaly růst, nastoupily síly volného trhu a začaly růst i ve Spojených státech. Vysoké ceny energií hrozily poškodit Bidena a přivést demokraty na buben v průběžných volbách.

Pak se stala záhadná nehoda:

Výbuch v terminálu na zkapalněný zemní plyn v Texasu vyděsil obyvatele v okolí a v době, kdy celosvětová poptávka po tomto palivu prudce roste, jej připravil o značnou část trhu.

Společnost Freeport LNG ve čtvrtek oznámila, že v důsledku požáru ve svém exportním zařízení nejméně tři týdny mimo provoz.

...

Podle společnosti Rystad Energy směřovala většina vývozu společnosti Freeport LNG do Evropy. Evropa může být schopna kompenzovat ztracený objem navýšením z jiných zařízení, uvedla Emily McClainová, viceprezidentka společnosti Rystad. Evropa získává asi 45 % LNG z USA, zbytek pochází z Ruska, Kataru a dalších zdrojů, uvedla.

Tři týdny byly příliš krátké na to, aby se ceny zemního plynu v USA snížily. Americký regulátor těchto zařízení, Úřad pro bezpečnost plynovodů a nebezpečných materiálů (U.S. Pipeline and Hazardous Materials Safety Administration, PHMSA), zasáhl a prodloužil proces opětovného spuštění:

Druhé největší zařízení na vývoz zkapalněného zemního plynu v USA, které začátkem měsíce zasáhl požár, nebude moci být opraveno nebo obnoveno, dokud nevyřeší rizika pro veřejnou bezpečnost, uvedl ve čtvrtek regulátor plynovodů.

...

Futures kontrakty na zemní plyn v USA se ve čtvrtek propadly o 15 % v důsledku této zprávy a pokračující tvorby zásob, což přispělo k 33% poklesu cen v červnu, což je největší měsíční pokles od roku 2018.

...

„Samotný proces (přezkoumání, oprav a schvalování) bude trvat déle než tři měsíce a potenciálně může trvat šest až 12 měsíců,“ uvedl Alex Munton, ředitel globální plynárenské a LNG společnosti Rapidan Energy Group, která se zabývá poradenstvím.

Objevily se také zprávy o náhlých „problémech“ v jiných zařízeních LNG.

Nejde jen o zemní plyn, ale také o ropné produkty, které USA zadržují, zatímco Evropa je potřebuje:

Bidenova administrativa varuje rafinerie, že může přijmout „mimořádná opatření“ k řešení vývozu pohonných hmot, protože zásoby benzinu a nafty na severovýchodě země zůstávají na historicky nejnižší úrovni.

Závody na výrobu hnojiv v Evropě byly uzavřeny kvůli příliš vysokým cenám zemního plynu. Ocelárny a hliníkárny je následují. Výroba skla v Evropě je vážně ohrožena.

Yves Smith se v dnešním dlouhém článku zabývá ekonomickými a politickými důsledky pro Evropu. V rozporu s Betteridgeovým zákonem uvádí v titulku:

Will Europe Go Down to Defeat Before Ukraine? (Položí se Evropa před Ukrajinou?)

Dovolíme si tvrdit, že sankční válka proti Rusku nejenže se velkolepě zvrtla, ale škody Západu, především Evropě, se rychle zvyšují. A není to důsledek aktivních opatření ze strany Ruska, ale nákladů na ztrátu nebo omezení klíčových ruských zdrojů, které se časem stupňují.

Vzhledem k intenzitě energetického šoku se tedy ekonomický harmonogram posouvá rychleji než vojenský. Pokud Evropa nepřistoupí k zásadní korekci kurzu, a my nevíme, jak k tomu může dojít, zdá se, že evropská hospodářská krize se stane zničující dříve, než bude Ukrajina formálně poražena.

...

Jak vysvětlíme, tento šok bude tak silný, pokud se nic neudělá (a jak vysvětlíme, je těžké doufat, že by se udělalo něco dostatečně smysluplného), že výsledkem nebude recese, ale deprese v Evropě.

...

Teoreticky by se EU mohla pokusit vyrovnat se s Ruskem. Ale čas na to už pominul. Nejde jen o to, že příliš mnoho klíčových evropských hráčů, jako je Ursula von der Leyenová a Robert Habeck, je příliš hluboce zainteresováno do nenávisti k Rusku na to, aby ustoupili. I kdyby v prosinci tekla na ulicích krev, nebyli by dostatečně rychle odstraněni.

Jde také o to, že Evropa spálila své mosty s Ruskem nejen kvůli sankcím. Putin opakovaně nabídl EU možnost využívat Nord Stream 2. I když Rusko nyní využívá polovinu jeho kapacity, mohl by stále plně nahradit dřívější dodávky Nord Stream 1. Putin však varoval, že tato možnost nezůstane otevřená tak dlouho, že Rusko začne využívat zbytek objemu.

...

Výsledek se tedy zdá být nevyhnutelný: mnoho evropských podniků zkrachuje, což povede ke ztrátě pracovních míst, nesplácení podnikatelských úvěrů, ztrátě státních příjmů, exekucím. A vzhledem k tomu, že vlády si myslí, že s úlevami Covidu možná utrácely až příliš volně, bude jejich nouzové doplňování energie příliš malé na to, aby to všechno změnilo.

V určitém okamžiku povede hospodářský pokles k finanční krizi. Pokud bude pokles dostatečně rychlý, může být výsledkem stejně tak (oprávněné) ztráty důvěry jako dosavadních skutečných ztrát a selhání.

USA z čistě egoistických důvodů zatáhly Evropu, a zejména Německo, do pasti, která povede k jejímu hospodářskému a sociálnímu zničení. Namísto toho, aby si uvědomili nebezpečí a přijali nezbytná protiopatření, zavázali se evropští a němečtí „vůdci“, že tomuto procesu pomohou.

Pro Evropu a Německo by samozřejmě bylo nejlepší se krizi vyhnout. To se nepodařilo kvůli nedostatku nadhledu a úsilí. Ale nyní, když je Evropa hluboko v pasti, by politici měli alespoň přestat kopat. Je ve zřejmém zájmu Evropy a zejména Německa, aby krize trvala co nejkratší dobu.

Šílenci, kteří vládnou Evropě, však stále dělají pravý opak:

Německo bude podporovat Kyjev „tak dlouho, jak to bude nutné“, prohlásil v pondělí německý kancléř Olaf Scholz a vyzval k rozšíření Evropské unie o Ukrajinu, Moldavsko a Gruzii.

...

Německo podle něj v posledních měsících prošlo „zásadní změnou názoru“ na vojenskou podporu Ukrajiny.

„Tuto podporu budeme spolehlivě udržovat, a především tak dlouho, jak to bude potřeba,“ řekl zaplněnému univerzitnímu publiku.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu ve Slovinsku zopakovala Kyjevu slib „tak dlouho, jak to bude potřeba“ a vyzvala k „novému strategickému myšlení“, které by podpořilo evropské hodnoty.

Zdá se, že tito „vedoucí představitelé“ vidí, že cenově dostupná energie, teplé domovy, dostatek potravin, pracovní místa a důchody evropských občanů nejsou součástí „evropských hodnot“, které chtějí prosazovat.

Hospodářský a finanční rozklad Evropy bude mnohem rychlejší než zjevně nutná politická změna jejího vedení třetího řádu.

Jediným politickým sektorem, který tím nebude poškozen, přinejmenším ve Francii a Německu, je krajní pravice. Ta sama o sobě je také nebezpečím.