Ke knize Sebedestrukce Západu

„Revolta, která dnes otřásá Spojenými státy a nezadržitelně se šíří do Evropy, nejvíce připomíná čínskou kulturní revoluci. Spojuje ji s ní celkové směřování – nemilosrdný útok na dosavadní společnost, její struktury, hodnoty, tradice a symboly, zuřivá snaha je zničit, zašlapat, vykořenit,“ píše Jiří Weigl v naší nové společné knize Sebedestrukce Západu. Tato publikace je dílem autorského kolektivu pod vedením Václava Klause.

Motiv stržené Sochy svobody na obálce naznačuje, že důležitým impulsem pro sepsání knihy byla složitá politická situace v USA posledních měsíců. Vlastním tématem však není ani tak ona samotná, jako spíše její podhoubí, respektive širší kontext. Obrazoborecké běsnění a další neblahé události kolem „Black Lives Matter“ vnímáme jako pouhé dílčí projevy jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly generace před námi.

Tento útok nepřichází zvnějšku, odněkud z Ruska, z Číny nebo odjinud. Na dnešní svět už nelze nahlížet prizmatem Západ versus Východ, respektive komunismus versus svoboda a demokracie. Stěžejní ideový konflikt se už dávno přesunul na osu Západ versus anti-Západ. Hlavní nebezpečí dnes představují síly rozvratu uvnitř, totiž neomarxisté, kteří dlouhá desetiletí úspěšně postupovali institucemi západních zemí.

Dnešní revolucionáři boří a zpochybňují základní stavební prvky společnosti a konstanty našich životů. Cílem je vybudovat nového člověka a novou civilizaci od nuly. „Západ jako svobodný svět, chránící tradici a právo lidí žít si podle svého, přestává existovat. Těm, kteří jej začínají ovládat, jde o to, vybudovat na jeho troskách novou utopii, zelenou, rovnostářskou, kontrolující myšlení i jednání každého člověka“ (J. Weigl). „[T]ento projekt nového lidstva a jeho šťastné budoucnosti [se] v podstatě neliší od utopických snů komunistů a socialistů 19. a 20. století. Jenom se tváří nově a moderně, zdánlivě nepoliticky, což je vyzkoušený úspěšný trik. Tento projekt přejímá myšlenku potlačování či vykořisťování (opresi) lidí, tentokráte ale nikoli dělníků (a pracujících), jako tomu bylo ve starém marxismu. To bylo jeho klíčovou tezí. Teď jsou do role utlačovaných obětí stavěny všechny druhy autentických i zcela neautentických menšin, nicméně starý koncept oprese (utlačování) byl zachován“ (V. Klaus).

Obhajoba normálního světa před rozvratem je prvořadým politickým programem a životním postojem dneška. S ohledem na šíři fronty, na které se kulturní válka vede, a na intenzitu probíhajícího útoku, je třeba postavit tento boj do středu našeho uvažování, jednání a veřejného působení. Snad se tato kniha stane podnětem k přemýšlení o těchto závažných věcech.