Ruské „stealth“ ponorky třídy Borej 955. Protiraketová obrana Aegis Ashore (USA-NATO)

V případě konfliktu by mohly být nasazeny tyto ponorky, aby zaujaly obranné postavení a ochránily ruské přístavy v Barentsově moři nebo strategické rezervy Ruska v Arktidě, nebo aby odstrašovaly americké východní pobřeží. Od té doby, kdy byla spuštěna 2. flotila, americké námořnictvo značně navýšilo hlídky v severním Atlantiku a v oblasti mezery GIUK. Americké námořnictvo má také odloučený námořní průzkumný letoun P-8 Poseidon na základně Keflavík na Islandu.

Následující den (30. října) nejnovější ruská jaderná ponorka Kňaz Vladimir třídy Borej-A vypálila balistickou raketu Bulava z Bílého moře na polygon Kura na Kamčatce. Jde o vůbec první test rakety Bulava. Bulava má dosah asi 8 000 kilometrů a každá z nezávisle zaměřených hlavic je schopna zatížení, které odpovídá 150 kilotunám TNT (trinitrotoluenu).

Velitel Severní flotily, viceadmirál Alexandr Mojsejev, uvedl, že posádka ponorky Kňaz Vladimir i kontrolní tým letos dokončí státní testy, během nichž bude testována veškerá výzbroj, a teprve poté bude ponorka uvedena v prosinci do provozu. Ponorka bude sloužit u Severní flotily.

Loděnice Sevmaš dosud dodala ruskému námořnictvu tři ponorky třídy Borej, sloužící u Severní a Tichomořské flotily, a další čtyři ponorky třídy Borej 955 jsou ve výstavbě. Ponorky třídy Borej 955 jsou projektovány tak, aby měly lepší akustické utajení, a každá z nich bude schopna standardně nést 16 raket Bulava (RSM-56), přičemž každá raketa bude mít 4 - 6 jaderných hlavic.

Den poté (31. října) prezident Putin navštívil Kaliningrad, kde si prohlédl námořní loděnici Jantar a korvetu třídy „Gremjaščij“, která zahájila službu v roce 2017.

Kromě toho je na začátek roku 2020 naplánováno pět testů rakety RS-28 Sarmat, vybavené hlavicemi MIRV, přičemž by raketa Sarmat měla být uvedena do provozu v roce 2021. Tato mezikontinentální balistická raketa je údajně vybavena několika hypersonickými hlavicemi MIRV (vícenásobné, nezávisle naváděné bojové hlavice), které jsou projektovány tak, aby se vyhýbaly systémům protiraketové obrany. Podle ruských vládních zdrojů může Sarmat nést až 15 hlavic, má dosah 10 000 kilometrů a je schopen zničit oblast o velikosti Texasu.

To vše si vynutil protiraketový obranný systém Aegis Ashore, který Spojené státy umístily v Polsku a Rumunsku. Nicméně odložme stranou problematiku mezikontinentálních balistických raket a zaměřme se na problém ponorek, což je velmi podceňovaný aspekt mnoha geostrategických kamenů úrazu.

Pokud jde o Krym, není třeba to vysvětlovat - ztráta námořní základny v Sevastopolu by velmi poškodila geostrategické zájmy Ruska. V současné době stále existuje dohoda mezi Ruskem a západní aliancí, že v Černém moři nebudou rozmístěny žádné ponorky, nesoucí jaderné zbraně.

Z Krymu se nyní přesuňme do Sýrie. Tartús je malá námořní základna, kterou používá ruské námořnictvo k zásobování, ale okamžitě by se z ní mohlo stát zásadně cennější strategické aktivum ve Středozemním moři, kdyby někdy došlo k blokádě Bosporu. Západní aliance měla mnoho, mnoho důvodů, aby vedla proxy válku v Sýrii, a Tartús rozhodně není první položkou na jejich dlouhém seznamu, ale nicméně je jedním z důvodů. Vyvstává otázka, jaká reakce by mohla nastat ze strany Spojených států, pokud by se ruské ministerstvo obrany někdy rozhodlo rozšířit operační potenciál základny Tartús. Dokonce i kdyby vojenští plánovači ministerstva obrany byli natolik nerozumní, že by uvažovali o tomto kroku, je velmi nepravděpodobné, že by prezident Asad s ohledem na možné riziko opětovného rozhoření syrského konfliktu s tímto krokem souhlasil.

Jeden z problémů, s nímž se potýkají mnohé, strategicky nejdůležitější základny ruského námořnictva, jsou úzké mořské koridory, k nimž mají přístup. Lov ponorek je snadnější v malých a snadno monitorovaných vodních plochách, jako je Baltské moře (Kaliningrad), Černé moře (Sevastopol) a Japonské moře (Vladivostok). Dokonce ani Středomoří není dostatečně rozsáhlé, aby umožnilo ruským ponorkám zmizet. Není tedy divu, že v reakci na systém Aegis, který mění pravidla hry, ruské ministerstvo obrany uvádí do provozu velký počet tajnějších ponorek nové generace.

Kvůli tomu je také Severní flotila v Murmansku obzvláště klíčová, pokud jde o efektivnost tohoto ruského jaderného odstrašujícího prostředku, kdy v bezprostřední blízkosti není žádná americká flotila. Dále je také třeba neustále zdůrazňovat, že pro území o rozloze 17 milionů km², které je bohaté na zdroje, ale s hustotou obyvatelstva pouze 8 osob na km², je zajišťování efektivity jaderného odstrašování ze strany Ruska existenční nutností.

Z tohoto pohledu je strategická role protiraketového obranného systému Aegis Ashore, který USA umístily ve střední Evropě, v podstatě agresivní. Současný žalostný stav vztahů mezi Ruskem a jeho západními partnery je ovlivňován mnoha ekonomickými a geopolitickými faktory. Avšak je zcela prokazatelné, že rozmístění systému Aegis Ashore ve střední Evropě je naprosto největším hnacím motorem pro současnou geopolitickou a geostrategickou patovou situaci, a v důsledku toho také nejvlivnějším hnacím motorem pro vývoj nových ruských zbraní.

https://www.globalresearch.ca/aegis-makes-submarines-more-important/5694049