Vládne Washington světu?

Spojené státy se nyní považují za soudce, porotu a popravčího v rámci dohlížení a zajišťování bezpečnosti mezinárodního společenství, což je domýšlivost, která začala po skončení 2. světové války, když se američtí prezidenti začali označovat za „lídry svobodného světa“. Této přetvářce se dostalo legislativní podpory prostřednictvím přijetí protiteroristického zákona 1987 (ATA) v jeho pozměněné podobě z roku 1992, i s následnými právní předpisy, coby součásti Zákona o uplatnění spravedlnosti vůči sponzorům terorismu z roku 2016 (JASTA). Právní předpisy mohou použít američtí občané nebo obyvatelé, aby získali občanskoprávní rozsudek vůči údajným teroristům kdekoli na světě, a mohou být uplatněny k potrestání vlád, mezinárodních organizací a dokonce korporací, na které je pohlíženo tím způsobem, že podporují teroristy, a to i nepřímo nebo nevědomky. Žalobci mohou podat žalobu za poškození své „osoby, majetku nebo podnikání“, a na uplatnění tohoto nároku mají deset let.

Někdy jsou souvislosti a úroveň důkazů, které americký soud požaduje k tomu, aby mohl podniknout další kroky, slabé, a to se soud ještě chová zdvořile. V rámci žalob lze v současné době uplatňovat druhotnou odpovědnost vůči třetím stranám, včetně bank a velkých korporací, v souvislosti s „materiální podporou“ stanov terorismu. To zahrnuje odpovědnost za „napomáhání a podněcování“, a také poskytování „služeb“ jakékoliv skupině, kterou Spojené státy pokládají za teroristy, a to dokonce i tehdy, pokud je „teroristická nálepka“ pochybná a/nebo je-li tato podpora neúmyslná, bezděčná.

Nedávno proběhly dva soudní procesy, které usilovaly o náhradu občanskoprávních škod v rámci ATA a JASTA, týkající se Íránu a Sýrie. Pokud jde o Írán, v červnu 2017 měla porota pouze jeden den na rozmyšlenou, než vynesla rozsudek viny proti dvěma iránským nadacím za porušení amerických sankcí. To umožnilo federálnímu soudu zmocnit americkou vládu k tomu, aby zabavila mrakodrap v Midtown Manhattanu. Jednalo se o největší občanskoprávní zabavení, související s terorismem, v historii Spojených států. Předsedající soudce rozhodl, že zisk z prodeje budovy, což by mohlo činit až 1 miliardu dolarů, připadne rodinám obětí terorismu, včetně útoků z 11. září. Soud rozhodl, že Írán nese jisté zavinění na útocích z 11. září coby státní sponzor terorismu, ačkoli nedokázal přesně určit, zda byl Írán přímo zapojen do útoků.

Rozhodnutí proti Íránu musí být považováno za poněkud bizarní, jelikož je jasné, že Írán neměl nic společného s útoky 9/11, ale přesto byl uznán vinným, ​​protože Ministerstvo zahraničí ve Washingtonu prohlásilo, že je státním sponzorem teroru. Mít možnost rozhodnout o vině na základě interpretace chování zahraniční vlády dává neuvěřitelnou moc do rukou byrokratů, jež nikdo nezvolil, a kteří činí politická rozhodnutí o tom, kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“.

Druhý, novější soudní případ, se týká Sýrie. Minulý týden federální soud ve Washingtonu, D.C. rozhodl, že Sýrie je odpovědná za to, že se zaměřila na americkou novinářku, a za její následné zabití. Novinářka psala v roce 2012 o ostřelování oblasti Homs, kterou měli pod kontrolou rebelové.

Soud přiřkl odškodné ve výši 302,5 milionu dolarů rodině novinářky Marie Colvinové. Ve svém rozhodnutí soudkyně Amy Bermanová Jacksonová uvedla, že „dlouhotrvající politika násilí v Sýrii“ se snaží „zastrašit novináře“ a „potlačit nesouhlas“. Jelikož není běžně možné, dokonce ani pro americké soudy, žalovat zahraniční vládu, tzv. skupina bojující za lidská práva, kterou financují USA a další vlády, nazývaná Centrum pro spravedlnost a odpovědnost, předložila tento případ s tím, že označila Damašek za státního sponzora terorismu. Soudkyně věřila, že předložené důkazy jsou „věrohodné a přesvědčivé“.

Složitost toho, co se děje v Sýrii, je příliš velká, takže je obtížné si představit, že by soudkyně z Washingtonu mohla případně vynést rozsudek jakkoliv věrohodným způsobem. Colvinová byla ve válečné zóně a žalující strany, jejichž agenda spočívala v sestavení spisu o válečných zločinech proti Sýrii, předložily svůj případ za pomoci dokumentů, což zajisté představovalo předpojaté hledisko a dokumenty mohly být vykonstruované. Na základě vlastních vyjádření soudkyně Amy Bermanová Jacksonová samozřejmě vstoupila do hry, do které vnesla svůj zvláštní názor na Sýrii a na to, o čem celý ten konflikt je.

Další americký dar mezinárodnímu právnictví je Magnitského zákon z roku 2012, produkt euforických pocitů administrativy Baracka Obamy. Zákon byl založen na vyprávění Billa Browdera o tom, co se v Rusku dělo za bezmocného Borise Jelcina a jeho nacionalistického nástupce Vladimíra Putina. O Browderovi se mnozí domnívají, že byl hlavní osobou, podílející se na rabování bývalého Sovětského svazu. Browder a jeho komplicové v médiích tvrdili, že se ruská vláda podílela na zatčení, mučení a zabití jistého Sergeje Magnitského, což byl právník, který se stal donašečem a pracoval pro Browdera. Téměř každý aspekt tohoto případu byl sice zpochybněn, avšak Kongres a Bílý dům tomu věřily a udělily sankce vůči Rusům, kteří do toho byli údajně zapojeni. To vše navzdory stížnostem Moskvy, že USA nemají žádné zákonné právo zasahovat do jejich vnitřních záležitostí, souvisejících s ruským občanem.

Ještě horší je, že Magnitského zákon byl rozšířen, a nyní je to Globální Magnitského zákon o odpovědnosti za lidská práva z roku 2017. Používá se k sankcionování a jiné formě trestání údajných „porušovatelů lidských práv“ v jiných zemích. Zákon byl nedávno použit v případě Džamála Chášakdžího, kdy USA uvalily sankce na údajné vrahy saúdskoarabského disidentského novináře, i když nikdo nebyl ve skutečnosti za zločin odsouzen.

Nezávisle na Magnitského zákonu a různých zákonech ATA má Ministerstvo financí USA a Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC), spadající pod toto ministerstvo, způsobilost sankcionovat schopnost země přesouvat peníze v rámci dolarového finančního systému, který ovládají USA. To v současné době probíhá v souvislosti s platbami za vývoz venezuelské ropy, na což jsou uvaleny sankce, a od 29. dubna nebude možné tento dolarový systém využívat. Podobný režim amerických sankcí je v současné době v platnosti proti Íránu, přičemž všichni potenciální kupci íránské ropy budou podléhat sekundárním sankcím, pokud budou od 6. května pokračovat v nákupu.

Většina světového obchodu s ropou se uskutečňuje v dolarech, takže Ministerstvo financí má v rukou účinnou zbraň a může se vměšovat do záležitostí jiných zemí, aniž by tam USA musely vyslat mariňáky, avšak samozřejmě existuje nebezpečí, že zbytek světa začne nakonec věštit z čajových lístků a naprosto se zřekne používání petrodolarů. Pokud k tomu dojde, bude pro americkou vládu mnohem obtížnější nadále tisknout dolary bez ohledu na deficity, protože bude jen malá poptávka po další americké měně v oběhu.

Zásada, že by měl Washington respektovat svrchovanost ostatních států, i když nesouhlasí s jejich vnitřní politikou, byla fakticky opuštěna. A jako by to nebylo už tak dost zlé, některé nové právní předpisy prakticky zaručují, že Spojené státy budou v brzké budoucnosti ještě více zasahovat do záležitostí jiných zemí a destabilizovat tak větší část světa. Kongres schválil a prezident Trump podepsal Zákon Elieho Wiesela o zabránění genocidě a zvěrstvům, jehož cílem je zlepšit reakci Washingtonu na masové zabíjení. Prevence genocidy a masových vražd je nyní součástí americké národní bezpečnostní agendy. Bude zřízena pracovní skupina pro předcházení masovým zvěrstvům a pracovníci Ministerstva zahraničí dostanou školení, aby lépe a citlivě vnímali blížící se genocidu, ačkoli se pravděpodobně tento nový program nebude vztahovat na Palestince, neboť jmenovec tohoto zákona se nikdy neznepokojoval tím, že stát Izrael potlačuje a vraždí Palestince.