Začala Putinova strategie konečně fungovat?

Tři hlavní washingtonské vazalské státy Evropy - Británie, Francie a Německo - byly proti Trumpově jednostrannému jednání. Trump je toho názoru, že jaderná dohoda závisí pouze na Washingtonu. To znamená, že pokud Washington odstoupí od dohody, znamená to konec dohody. A vůbec nezáleží na tom, co chtějí ostatní strany dohody. Následkem toho chce Trump znovu uvalit předchozí sankce na obchodování s Íránem, a ještě přidat další, nové sankce. Pokud budou Británie, Francie a Německo i nadále dodržovat obchodní smlouvy, které uzavřely s Íránem, bude Washington sankcionovat také své vazalské státy a zakáže obchodní aktivity britských, francouzských a německých společností v USA. Washington se zcela jistě domnívá, že evropské zisky z obchodování s USA překračují částky, které mohou evropské státy získat z obchodování s Íránem, a proto budou souhlasit s rozhodnutím Washingtonu, ostatně jak to vazalské státy dosud dělaly v minulosti.

Mohlo by to tak být. Tentokrát však dochází k silnému odporu. Zda k velkému překvapení všech dojde k přerušení styků s Washingtonem, ještě uvidíme. Trumpův neokonzervativní proizraelský poradce pro národní bezpečnost John Bolton nařídil evropským společnostem, aby zrušily obchodní dohody v Íránu. Richard Grenell, velvyslanec USA v Německu, zase nařídil německým firmám, aby okamžitě omezily obchodní operace v Íránu. Šikanování Evropy a očividná ignorance evropských zájmů a svrchovanosti způsobily, že se dlouholeté vazalství Evropy náhle ukázalo v jasném světle a zároveň se projevila i nepohodlná stránka vazalství.

Německá kancléřka Angela Merkelová, dříve loajální washingtonská loutka, uvedla, že Evropa už nemůže důvěřovat Washingtonu, a musí „vzít osud do svých rukou“.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker sdělil, že vedení Washingtonu zklamalo a že je nyní na čase, aby EU převzala vůdčí roli a „nahradila Spojené státy“. Různí ministři z Francie, Německa a Británie vyjádřili souhlas s tímto postojem.

V titulním článku německého zpravodajského časopisu Der Spiegel, nazvaném „Goodbye Europe“, je vyobrazen Trump, jak ukazuje Evropě svůj prostředníček. Časopis prohlašuje, že je „na čase, aby se Evropa společně postavila na odpor“.

Přestože jsou evropští politici dobře placeni za své vazalství, je možné, že to nyní začínají považovat za nedůstojnou a nepohodlnou zátěž.

Přestože respektuji ctnostné Putinovo odmítnutí odpovědět na provokaci stejně provokativním způsobem, vyjádřil jsem obavy z toho, že pokud bude Putin snadno akceptovat provokace, vyvolá to další provokace, které budou intenzivnější, dokud nezbude jediná volba - válka nebo ruská kapitulace. Kdyby však ruská vláda zaujala agresivnější pozici vůči provokacím, přivodilo by to nebezpečí a další provokace pro Evropany, jejichž přitakání Washingtonu tyto provokace umožňuje. Nyní to vypadá, že snad sám Trump dal Evropanům lekci.

Rusko strávilo několik let tím, že pomáhalo syrské armádě vyčistit Sýrii od teroristů, které tam vyslal Washington, aby svrhli vládu Sýrie. Nicméně i přes rusko/syrské spojenectví Izrael pokračuje s nelegálními vojenskými útoky proti Sýrii. Tyto útoky by bylo možné zastavit, kdyby Rusko poskytlo Sýrii systém protivzdušné obrany S-300.

Izrael a USA však nesouhlasí s tím, aby Rusko prodalo systém protivzdušné obrany S-300 Sýrii, protože Izrael chce nadále útočit na Sýrii a Spojené státy chtějí, aby útoky nadále pokračovaly. V opačném případě by Washington zastavil Izrael.

Před několika lety, než Washington vyslal své islamistické proxy jednotky, aby zaútočily na Sýrii, Rusko souhlasilo s tím, že prodá Sýrii pokročilý systém protivzdušné obrany, avšak podvolilo se Washingtonu a Izraeli, a systém nedodalo. Nyní opět bezprostředně po návštěvě Netanjahua v Rusku slyšíme z úst Putinova asistenta Vladimira Kožina, že Rusko nedodá Sýrii tento moderní systém protivzdušné obrany.

Možná se Putin domnívá, že by jinak dal Washingtonu záminku k tomu, aby USA opět přiměly Evropu jednat v souladu s jejich agresivní politikou. Nicméně v očích těch, kteří na to pohlížejí jiným způsobem, je Rusko opět slabé a neochotné bránit spojence.

Pokud se Putin domnívá, že bude mít vliv na Netanjahua, pokud jde o dojednání mírových smluv se Sýrií a Íránem, je jasné, že ruská vláda nechápe záměr Izraele, ani válčení Washingtonu na Blízkém východě, které trvá již 17 let.

Doufám, že Putinova strategie bude fungovat. Pokud ne, bude muset Putin změnit svůj postoj k provokacím, které jinak povedou k válce.