Turecko chce odejít z NATO

Kromě toho jeden zaměstnanec NATO zřídil pro virtuální chat falešný účet s názvem „Recep Tayyip Erdogan“, který byl také použit v kontextu modelování situace. Ve zprávách posílaných z tohoto účtu byly použity výrazy, z nichž bylo jasné, že Erdogan je v úzkém vztahu s nepřátelskými vůdci a že s nimi spolupracuje.

Incidentu byli přítomni turečtí důstojníci, kteří se cvičení účastnili. Po takové bezprecedentní urážce Turecko odvolalo ze cvičení svých 41 vojáků.

Vedení NATO hned vzápětí přiznalo fakt incidentu, k němuž došlo, a vyjádřilo své omluvy, avšak to nijak nemění nálady panující v turecké společnosti.

V současné době v politických kruzích Turecka sílí postoje nepřátelské NATO.

Zde je vyjádření vůdce turecké strany Vatan Dogu Perinceka:

Turecko bylo cílem NATO po 68 let. NATO bylo založeno 4. dubna 1949. Turecko vstoupilo do NATO v roce 1952. Atatürk byl cílem NATO po 68 let. Atatürk je Turecko. Je proto přirozené, že je cílem NATO. V průběhu posledních cvičení deklarovalo NATO tento postoj před celým světem. NATO nezajišťuje naši nezávislost, ničí ji. NATO chce rozdělit naší vlast. NATO podkopává naše hospodářství. Z této situace proto vede jediná cesta: Turecko musí odejít z této nepřátelské organizace.

Dobře víme, že Západ rád používá symboliku a vysílá nepřímé signály. Proto velmi málo lidí uvěřilo verzi o náhodné „chybě“, jak se k ní přiznalo NATO.

Podle názoru kontradmirála Sonera Palata, tím, že kultovní osobnost Atatürka byla zařazena na nepřátelskou stranu a že i jméno prezidenta Erdogana je spojováno s nepřáteli, vyslali západní vůdci tureckému lidu jasnou zprávu:

Tureckou republiku, kterou vytvořil Atatürk, za panování Erdogana zničíme. Erdogan bude posledním prezidentem Turecka!

Turci jsou hrdý národ, který je připraven se za své zásady obětovat. Četní politici pobouření přístupem NATO volají po drastických opatřeních:

Vláda musí okamžitě svolat Velké národní shromáždění Turecka, aby přehodnotilo zákon č. 5886 z 18. února 1952 o přistoupení k NATO. Turecko musí vyhlásit, že odstupuje od Severoatlantické smlouvy.

Takovéto nálady přetrvávají v turecké společnosti delší dobu. V loňském roce po neúspěšném pokusu o státní převrat (organizovaný Západem) mnozí občané vyjádřili svoje přání zbavit se vojenské přítomnosti zahraničních sil dislokovaných na patnácti vojenských základnách NATO a Spojených států, a v první řadě letecké základny v Incirliku.

Za všeobecnou nespokojeností Turků následovaly protesty. V den republiky, který připadá na 29. října, se v Ankaře uskutečnila velká demonstrace.

Protesty probíhaly pod hesly: „Musíme ovládnout Incirlik. Ať se USA pakují, odejděme z NATO a zničme PKK, odejděme z NATO, které je nepřítelem Atatürka.“

Protesty našly širokou odezvu v domácích a zahraničních médiích.

Utku Reyhan, generální tajemník strany Vatan, prohlásil:

„V zájmu své bezpečnosti musí Turecko v první řadě vybudovat silné vztahy se svými sousedy: Íránem, Irákem a se Sýrií a s asijskými zeměmi jako je Rusko, Čína a Indie.“

Každým dnem se Turecko více více odklání od NATO a USA, které nazývají PKK/AML (v Turecku uznávanou za teroristickou organizaci) „svou pozemní silou“. Nyní je jasné, že USA otevřely proti Turecku novou frontu uvnitř NATO. Na této frontě ale Spojené státy a jejich souputníci dostanou lekci.