Vladimír Putin: nejmocnější osoba na světě

Chtělo by se mi vzkřiknout, Wow! Jaká síla! Američané jsou jednoduše vyřazeni z hry. Američané, nehledě na masivní rozpočet na zpravodajství a na 16 samostatných zpravodajských služeb plus další služby svých vazalů v NATO, na Vladimíra Putina vůbec nemají.

Chtělo by se mi zeptat. K čemu je CIA? K čemu je NSA? K čemu jsou všechny ostatní služby? Američané by možná udělali lépe, když by tyto neschopné, ale drahé tzv. zpravodajské služby zrušili a dali Putinovi úplatek, aby nevybíral našeho prezidenta. Možná by CIA měla padnout na kolena a poprosit Putina, aby už nevolil prezidenta Spojených států. Bylo by to pokořující, těžko snesitelné. Až dosud jsem si myslel, že jsme „jediná supervelmoc na světě, uni-power, výjimečný, nepostradatelný národ“. Ukazuje se, že jsme národ na nic, že nám vládne prezident Ruska.

Když se demokraté, CIA a média rozhodli spustit PR kampaně proti Trumpovi, neuvědomili si, jak bezvýznamně budou USA vypadat, když americkou demokracii vkládají do Putinovy kapsy. Co si tehdy mysleli? Nemysleli vůbec. Soustředili se jen na to, aby Trump obnovením normálních vztahů s Ruskem neohrozil masivní rozpočet vojenského a bezpečnostního komplexu.

Vypadá to tak, že americké vedení není v žádné oblasti schopné skutečně myslet. Pohleďte na Wall Street a vedení korporací. Aby dosáhl vyšší ceny akcií, Wall Street přinutil všechny korporace, aby opustily rodnou zemi a přesunuly výrobu zboží a služeb prodávaných Američanům do zahraničí, kde jsou náklady na práci i regulace nižší. Nižší náklady přinesly zisky a zvýšily ceny akcií. Wall Street pohrozil vzdorujícím korporacím převzetím, pokud by se odmítly přemístit do zahraničí s cílem zvýšit své zisky.

Wall Street, ani vedení korporací, ani všichni generální ředitelé nebyli chytří natolik, aby pochopili, že přesunutí pracovních míst do zahraničí znamená také přesunutí příjmů spotřebitelů a kupní síly z USA do zahraničí. Jinými slovy, finanční a podnikové vedení bylo příliš hloupé na to, aby pochopilo, že bez příjmů z pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou a vysokou produktivitou v USA nebude mít americký spotřebitel dostatečný příjem, aby ještě mohl být tahounem ekonomiky.

Federální rezervní banka pochopila chybu Wall Street. Aby Fed tuto chybu napravil, rozšířil úvěrování, což umožnilo hromadit spotřebitelský dluh, aby ekonomika mohla pokračovat v nákupech na úvěr. Ovšem jakmile je spotřebitelský dluh příliš vysoký ve vztahu k příjmu, schopnost kupovat další věcí mizí. Jinými slovy, úvěrová expanze nepřináší trvalé řešení v případě nedostatečného růstu příjmů spotřebitelů.

Země, jejíž finanční a obchodní vedení je příliš hloupé na to, aby pochopilo, že lidé, kteří jsou stále častěji zaměstnáváni na částečný úvazek s minimální mzdou, mají jen omezenou kupní sílu, vedení takové země selhalo.

Je absolutně nemožné zvyšovat zisky převáděním pracovních míst do zahraničí, aniž by zároveň nedošlo k odlivu příjmů amerických spotřebitelů. Zisky z převádění míst jsou jen dočasné. Jakmile se přesune dostatečné množství pracovních míst, takže agregovaná poptávka je přerušena, domácí trh stagnuje a klesá.

V průběhu řady let jsem mnohokrát stejně jako John Williams (shadowstats.com) demonstroval, že zprávy US Úřadu pro statistiku zaměstnanosti jsou nesmysl. Místa z období údajného oživení od června 2009 představují z velké části nízkopříjmové domácí služby a jsou produktem teoretického modelu nově narození/úmrtí. Údajné oživení z finanční krize 2007-08 je prvním zotavením v historii, kdy míra účasti pracovní síly klesla. Míra účasti pracovní síly klesá, když ekonomika nabízí pramálo pracovních příležitostí, nikoliv když jsou pracovní příležitosti na vzestupu.

O pracovních místech v USA víme to, že jsou to stále častěji práce na částečný úvazek s minimální mzdou. Podle tiskové zprávy jednoho z presstitutů, která může ale nemusí být pravdivá, v celých Spojených státech existuje pouze 12 okresů, ve kterých si může člověk pronajmout dům s jednou ložnicí za minimální mzdu.

V reakci na tuto zprávu profesor Virginia Tech navrhl, aby vláda zvýšila podporu a pomoc takovým programům, jako je Národní fond pro bydlení, který investuje do cenově dostupného bydlení.

Jinými slovy, daňoví poplatníci mají pomáhat nést náklady Američanů za americké korporace, které se odvrátily od americké pracovní síly. Američané, kteří ještě mají příjmy střední třídy, budou zdaněni za ztrátu příjmů, které vzaly korporace a Wall Street americkým dělníkům, kteří si nemohou vydělat dost na zaplacení vlastního bydlení.

Jinými slovy – kapitalismus při svém úpadku dosáhl bodu, kdy nemůže existovat bez veřejných dotací pro lidi, které kapitalismus připravil o prostředky.

Při řadě příležitostí jsem psal o tom, kolik nákladů při výrobě se přenáší na třetí strany, například životní prostředí. Významné procento zisků kapitalistických společností pochází z politické a právní schopnosti podniků přenášet výrobní náklady na třetí strany. Jinými slovy, kapitalismus dělá peníze, protože může přenášet své výrobní náklady na životní prostředí a na lidi, kteří se na zisku nepodílí. Uvedl jsem k tomu mnoho příkladů, zejména v oblasti realit a developerství. Podnikatel ve stavebnictví dokáže přenést velkou část svých nákladů na ostatní.

Toto přenášení nákladů dnes dosáhlo úrovně připomínající Armaggedon. Vidíme snahu obžalovat Trumpa a udělat válečného štváče viceprezidenta Pence prezidentem. Vzhledem k tomu, že Trump bojoval za obnovení normálních vztahů s Ruskem, porážka snahy snížit napětí by přispěla k potvrzení závěru ruského vojenského velení z nedávné doby, že Washington plánuje útok na Rusko jako první.

Toto je riziko, kterému čelí celý svět kvůli závislosti moci a zisku amerického vojenského a bezpečnostního komplexu na válce a nepřátelství.

Jinými slovy, existuje pouze jeden důvod, proč mají Spojené státy americké existovat – je to zájem vojenského a bezpečnostního komplexu – tento zájem vyžaduje silného nepřítele, ať už reálného nebo inscenovaného.

Bývalý pracovník CIA John Stockwell napsal: „Úloha CIA je držet svět v nestabilitě a propagovat a učit americký lid k nenávist, tak aby establishment mohl utrácet na zbraních dle libosti.“ Nenávist a nedůvěra k Rusku, kterou je dnes Západ násilně krmen, potvrzují slova Stockwella stejně jako nenávist a nedůvěra vůči muslimům, kterou Washington podpořil úplným či částečným zničením sedmi zemí a biliony dolarů nového amerického vojenského dluhu.

Globalizace, tedy přemísťování pracovních míst přes národní hranice, a financionalizace, tedy odklánění příjmů spotřebitelů v podobě poplatků bankám, zničily americkou ekonomiku. „Společnost příležitostí“ zmizela. Děti mají omezenější ekonomické vyhlídky než jejich rodiče. Offshoring výrobních a odborných služeb, jako je IT či softwarové inženýrství, oslabil růst celkové poptávky v USA. Úvěrová expanze Federálního rezervního fondu problémy pouze dočasně odložila.

Dříve prosperující oblasti jsou v troskách. Rozpočty států a důchodové systémy selhávají. Vysokoškolské vzdělání se nevyplácí. Ekonomické vyhlídky Američanů setřela globalizace. Aby člověk vynikl, musí mít konexe tak, jako tomu bylo v aristokratických systémech. Vysoká koncentrace příjmů a bohatství neguje demokracii. Vláda je odpovědná pouze bohatým.

Americké politické a korporátní vedení nejen zničilo obraz suverenity Spojených států tím, že americkou demokracii umístilo do Putinovy kapsy, ale že také zničilo dříve pulsující americkou ekonomiku, kterou Spojeným státům záviděl celý svět.

Kde dnes mohou Američané hledat skutečné vedení? Určitě ne v Demokratické straně, ani v Republikánské straně, ani v médiích a ani v korporátní komunitě. Jak si tedy USA povedou v soutěži s Ruskem a Čínou, se dvěma zeměmi, které mají dobrá vedení? Je válka jedinou odpovědí na tuto otázku?