Útok na Trumpa

Ruská vláda nabídla prodejným médiím přepis setkání, ale, samozřejmě, prodejné mediální děvky o to zájem nejevily.

Poslední historkou je, že se Trump pokusil uplatit ředitele FBI Comeyho, než ho vykopnul, aby Trumpa nevyšetřoval v rámci „ruského šetření“. Je evidentní, že v amerických médiích nezůstala jediná inteligentní buňka. Prezident totiž nepotřebuje uplácet někoho, koho může vykopnout.

Jsme tedy svědky odhodlání národně-bezpečnostního státu udržet si jeho ceněnou „ruskou hrozbu“ jako hrozbu číslo jedna pro USA. Liberální média, vlastněná CIA od 50 let. m.s., jednají v souladu s tímto cílem.

Americká média jsou tak uvyklá na svoji otrockou roli pro národně-bezpečnostní stát, že nemyslí na důsledky. Ale profesor Stephen Cohen ano. Souhlasím s ním, že největší hrozbou pro národní bezpečnost „je útok na prezidenta Trumpa“.

Cohen řekl, že existuje 4 větev vlády, výzvědná komunita, která brzdí řízení zahraničních záležitostí mocí výkonnou a kongresem.

Jako příklad nám připomněl, že: „V r. 2016 prezident Obama vypracoval dohodu s ruským prezidentem Putinem o vojenské spolupráci v Sýrii. Řekl, že se bude dělit o výzvědné informace s Ruskem, stejně jak to měli činit Trump a Rusové. Naše ministerstvo obrany uvedlo, že se o výzvědné informace dělit nebude. A o pár dní později zabili syrské vojáky, což bylo porušením dohody, a ukončilo ji to. Takže se můžeme ptát, kdo dnes dělá ve Washingtonu naši zahraniční politiku?“

V 60. letech si prezident John F. Kennedy myslel, že tomu šéfuje, a byl pro tuto svoji víru zavražděn. JFK zablokoval invazi na Kubu, projekt Northwoods, preventivní jaderný útok na Sovětský svaz, a mluvil o ukončení studené války.

V 70. letech byl prezident Nixon sesazen z úřadu proto, že si myslel, že řídí zahraniční politiku. Stejně jako Kennedy i Nixon byl hrozbou pro národně-bezpečnostní stát. Nixon protlačil SALT 1 a smlouvu o balistických raketách, otevřel se Číně a i zde snížil napětí. Vojensko-bezpečnostní komplex považoval svůj klesající rozpočet za hrozbu. Nixon byl také odhodlán stáhnout se z Vietnamu, ale bylo mu v tom zamezeno národně-bezpečnostním státem. Nixon, nejobeznámenější prezident v oblasti zahraničních záležitostí, byl donucen odstoupit, protože jeho snaha o mír představovala hrozbu pro moc a zisky vojensko-průmyslového komplexu.

Je důležité pochopit, že proti Nixonovi neexistují ve „vyšetřování“ Washington Post naprosto žádné důkazy. Reportéři Postu prostě sesmolili paklík narážek, které vedly k očerňování Nixona, jehož „zločinem“ bylo, že říkal, že se dozvěděl o vloupání do Watergate později, než kdy se o něm dozvěděl skutečně. Nixon o vloupání mlčel až do svého znovuzvolení, protože věděl, že Washington Post CIA by to použil, aby jeho opětovnému zvolení zabránil.

„Zločinem“, kvůli kterému byl Nixon odstraněn skutečně, byl jeho úspěch v nastolení mírovějších a stabilnějších vztahů s Ruskem a Čínou.

Trump, jako podnikatel v realitách, si nebyl vědom minových polí, na která vstoupil, když řekl, že je čas normalizovat vztahy s Ruskem a přehodnotit účel NATO.

Americký vojensko-průmyslový komplex sedí na rozpočtu, který ždímá z amerických daňových poplatníků 1,000 miliard dolarů ročně. Tím, že vyhrožoval normalizací vztahů s nepřítelem, který byl vytvořen, aby tento obrovský rozpočet ospravedlnil, představoval Trump velkou hrozbu pro moc a zisky amerického národně-bezpečnostního státu.

To je důvod, proč bude Trump zlomen či odstraněn z postu prezidenta Spojených států.

Opět se dokazuje, že demokracie v Americe je bezmocná. Ve Washingtonu není nikdo, kdo může Trumpovi pomoct. Ti, kteří by mu pomoct mohli, jako já, nemohou být potvrzeni americkým senátem, který je nyní plně ovládán vojensko-průmyslovým komplexem, Wall Street a izraelskou lobby.

Trump se pokusil spojit utrpení Američanů s jejich vládou, což je akt velezrady proti oligarchii, která z Trumpa udělá příklad, který odradí politiky v budoucnu od populistických provolání k lidu.