Vodíková budoucnost lidstva: věda, hospodářské a politické souvislosti

"Hypotéza Larina (hydridová Země) udělala celou řadu vysoce nepravděpodobných předpokladů (z pohledu tradiční geologie), které byly experimentálně potvrzeny, a také předpověděla geologické „anomálie“, které nedávají smysl z pohledu stávající geologie, a které byly objeveny teprve poté, co byly předpovězeny. V tom je její síla." (Alexandr Nikonov)

"Hlavní problém je zformovaný názor specialistů (geologů), pro lidi je lehčí přijít o rozum, než změnit 20-30 let formovaný názor." (Vladimir Larin)

30. října se konalo zasedání Vědecké rady Ruské akademie věd, na němž byla prezentována hypotéza hydridové země doktora geologie V.Larina, níže je základní konspekt řečeného zde:

Hlavní vystupující: Vladimír Polevanov, doktor věd, hlavní geolog Federálního úřadu pro využití nerostných surovin.

Před 30 lety byla obhájena disertace N. Larina „Země. Útroby, struktura, alternativní globální koncepce“ s vypovídajícím podtitulkem "Budoucnost rozvoje lidstva."

Larin rozvinul hypotézu astronoma Hoyla, který sestrojil model zformování sluneční soustavy díky magnetickým polím, a Larin k tomu v principu dodal, že musí probíhat elektromagnetická separace prvků podle potenciálů ionizace, později pojmenováno "hypotéza Hoyla-Larina".

Na základě rozdělení prvků podle potenciálů ionizace (potvrzeno experimentálně studiem složení asteriodů, měsíce, horních vrstev země a slunce) Larin spočítal složení Země, vodíku byla vrácena 1. pozice (59% objemových procent, namísto 1% v současných modelech), kyslík byl snížen do stopového množství a byla vytvořena nová hypotéza struktury Země a nová teorie její evoluce.

Ve své podstatě byla vytvořena nová geologie – teorie hydridové Země.

Protože tehdy i dnes panovala tzv. tektonika desek, disertaci mu sice přiznali, vědecké hodnosti dali, ale hypotézu odmítli a Larin se už 30 let snaží přitáhnout pozornost vědeckého světa k tomuto problému.

Nyní o tom hlavním. Vodík, který tvoří 59% atomové masy Země začal zhruba před 200 lety aktivně pronikat z hlubin k povrchu (degazace). Degazace probíhá přes vulkány, hřbety, zlomy a kontinentální rifty, přičemž rozsah je obrovský, na Havaji je například oblíbenou atrakcí sledovat hoření vodíkového sloupu 200m vysokého, sopka Šiveluč na Kamčatce v roce 1954 vytvořila 20km vysoký sloupec vodíku, tlaková vlna 2x oběhla zemi.

Aktivní degazace probíhá přes africké zlomy, blízký východ, mluvíme o tom jako o faktu, protože skupina Larina provedla více než 5000 měření v různých oblastech světa (Rusko, Austrálie, Jemen, USA, Afrika, …), byly vytvořeny nové přístroje a aparatury.

Ročně do atmosféry unikají miliony tun čistého vodíku, a zemská atmosféra ztrácí ročně zhruba stejné množství vodíku únikem do kosmu (gravitace Země ho ve vysokých vrstvách neudrží), vzniká rovnováha.

Se vznikem Google a kosmických snímků se každý zájemce může seznámit s obrovským rozsahem procesu degazace, např. Omská oblast – vodíková jezera, zničené pásy země šířky několik km.

Bajkal se nachází na kontinentálním zlomu, na dně potvrzeny úniky ropy a vodíku, jak předpokládá hypotéza Larina. Koncentrace vodíku byly změřeny i v záhadných nově vzniklých propastech na severu Ruska (Jamal).

Vodík je zodpovědný za ozónové díry – oslabená ozonová vrstva nebo díry jsou přímým důsledkem aktivního úniku vodíku z hlubin Země, dočasné ozónové díry vznikají nad kontinentálními zlomy. Na toto téma je obhájena disertace prof. Suvorotkina.

Nárazově vznikají ozónové díry délky tisíce km, které se přesně kryjí s hlubinnými zlomy, tyto pásy se kryjí s ložisky ropy a plynu.

Negativní stránky

Nyní je v ohrožení kvůli hromadění vodíku pod zemí několik jaderných elektráren v evropské části Ruska, hlavně kaliningradská, je naměřen zvýšený únik do atmosféry. Zda to může bouchnout zítra nebo až za 100 let, nikdo neví (už bylo konzultováno vedení Rosatomu, bezpečnostní služby, referát byl přijat konstruktivně a pozitivně a tým Larina byl přizván k řešení otázky, provádí se trvalý monitoring, pozn.)

Řešení problému explozí – vrt, kontrolovaně odebírat, zabrání se možnosti exploze z „kotle“ pod povrchem.

Unikající vodík ničí černozem (hydratace/hydrogenace? černozemě, mění barvu a ztrácí vlastnosti), ničí lesy (vznikají kruhové mýtiny, později jezírka, která se lidově označují za „čertova“ atp. - negativní vlivy vodíku a hlubinného zlomu).

Pozitivní stránky

Vodíková Země mění paradigmu rozvoje lidstva. Ropa je absolutně nevyčerpatelná, obnovuje se, vyskytuje se v hloubkách přes 10,5 km, o čemž se teorii vzniku ropy z biologických složek může jen zdát, nynější těžba ropy pomalu přechází na hlubinnou anorganickou ropu. Známé zásoby ropy ve světě převyšují teoretické maximum objemu ropy, která mohla vzniknout organicky – i kdyby se veškerá biomasa Země proměnila v ropu, vzniklo by jen 7% známých zásob z nalezišť Perského zálivu. Velké ropné firmy teorii anorganické ropy tiše využívají, nahlas nepřiznávají.

Úniky vodíku byly naměřeny po celém světě, je provedeno přes 5000 měření na všech kontinentech. Hlavní roponosný hlubinný zlom světa jde podél východního pobřeží Afriky (africký zlom, viktoriino jezero) přes Arabský poloostrov, Blízký Východ, Kavkaz, Sibiř k Severnímu pólu.

Naleziště „Samotlor“ - Samotlorská ropa vzniká v místě pronikání vodíku k povrchu. Je třeba měnit postoj k ropě a k vrtům, ropa se obnovuje podobně jako les – stačí počkat 10-15 let.

Obnovování ropy: díky válkám (absence těžby) se v Čečensku tamní ropa za 8 let plně obnovila a začala samovolně pronikat na povrch jako v roce 1907, kdy byla objevena.

Západně od Moskvy byly provedeny měření po linii, naměřeno 0.1-1% vodíku na povrchu, plus rezervoáry, které je možné navrtat a těžit. Data odpovídají schématům hromadění vodíku z hypotézy Larina.

V Mali byl v roce 2012 náhodně objeven rezervoár vodíku koncetrace 98% v hloubce 20 metrů pod povrchem, Francouzi postavili miniaturní elektrárnu která obsluhuje vesnici:

Degazace vodíku začala intenzivně před 200 lety, nyní vstupujeme do vodíkové éry lidstva.

Existují vodíkové bakterie, které k životu nepotřebují světlo, jen vodík a kyslík, a které v dobrých podmínkách zdvojnásobují svůj počet co dvě hodiny. Prof. Zalazin prováděl experimenty, sestrojil bunkr, do které se umístila sláma, jeden gram těchto baktérií a přiváděl se vodík a kyslík. Za dva dny vzniklo z jednoho gramu několik tun bílkovinné biomasy, v pokusech tím krmili prasata a kuřata, slepice, nemělo to negativní vlivy na maso ani na reprodukci, znamenalo by to řešení potravinové bezpečnosti, revoluci v produkci potravin.

Vodíková energetika se začala rozpracovávat ještě v SSSR, bylo postaveno letadlo „Tupolev“ na vodíkový motor, existují i kosmické vodíkové odvětoví (rakety vodík-kyslík).

Bezrukov, Institut jaderných výzkumů:

Před několika lety jsme se setkali s hypotézou Larina, uvědomili si, že lidstvo takové paradigma potřebuje, a položili si otázku, zda nelze provést nějaké experimenty, kterými bychom hypotézu potvrdili nebo vyvrátili. Hypotéza předpokládá nové chemické složení země, z toho plyne i jiné množství některých radioaktivních prvků, např. Uran, Kalium-40. Při rozpadu (kromě Kalia) vznikají částice neutrina, které mají vysokou pronikavost. Nynější podzemní detektory neutrin registrují i tzv. geo-neutrina, neutrina vznikající uvnitř země. Srovnání proudu geoneutrin s modelem Larina a vodíkovou geologií Země tyto hypotézy nevyvrací, spíše potvrzuje.

Intenzita degazace vodíku má periodický charakter, minima a maxima, čímž se vysvětluje zvýšená aktivita 200 let nazpět, pravděpodobně je to spojeno i s obdobími doby ledové.

Na závěr jeden klíčový poznatek: v hlubinách Země vzniká stále nejen nová ropa a plyn, ale i nová voda.

Prof. Suvorotkin (disertace na téma ubývání ozónové vrstvy jako důsledek degazace vodíku):

Ničení ozónové vrstvy je přirozený proces, důsledek zvyšující se degazace vodíku, vliv člověka je v porovnání s objemem vodíku, který každoročně unikne do atmosféry, zanedbatelný. Ozónová díra na Antarktidou je přírodní úkaz v důsledku nejvyšší koncentrace úniku vodíku kolem jižního pólu.

Montrealský protokol, zakazující freony, je aktivní desítky let, freony jsou zakázány desítky let, přesto ozónová vrstva stále ubývá, tj. něco je špatně. Freony, které ve skutečnosti ozónové vrstvě nijak neškodí, jsme nahradili substancemi které zatěžují ekologii více. Montrealský protokol není o freonech, ale reguluje mezinárodní obchod více než 100 chemických látek nejdůležitějších pro chemický průmysl, jedná se o stavební kámen globální politiky.

Politické aspekty

Sergej Glazjev, poradce prezidenta RF:

V teorii dlouhých ekonomických cyklů jsme si všimli, že doposud byl vždy přechod na nový technologický cyklus spojen s přechodem na novou energetickou základnu (v historii dřevo, poté uhlí, ropa, uhlovodíky, zemní plyn) a se vzrůstajícím podílem vodíku (zjednodušeně uhlí → uhlovodíky → vodík? (budoucnost)), v poslední době jsme však stagnovali u uhlovodíků, nyní se rýsuje přechod na novou energetickou základnu, která bude základem nového dlouhodobého cyklu.

Na jedné straně se jedná o úchvatné informace, na druhé straně je to komplexní problematika a je třeba promyslet, jak a kudy se vydat, je třeba myslet i na odpor který tyto informace vyvolají, je to v rozporu s tím, co se o geologii učily ve škole mnohé generace. Přechod na vodíkovou energetiku může trvat desítky let, pracujeme na vytvoření mezioborových komisí a nových výzkumných ústavů pro komplexní zpracování této problematiky, snažíme se zapojit Akademii věd.

Poznámka Hox:

Toto není řadová událost nebo souhra okolností, jedná se o:

• Událost globální politiky - není náhoda, že zasedání bylo 30.10.2015, cca měsíc po Putinově vystoupení v OSN, kde vyzval mj. k hledání nových vědeckých paradigmat lidstva a zavádění přírodních technologií (neškodících biosféře Země, kopírujících přírodní principy).
• Důsledek rostoucí suverenity Ruska a globální politiky Putina, všechny uvedené teorie a měření jsou známy roky, jen to bylo cenzurováno různými mafiemi v institutech a Akademii věd, podřízených globálnímu zákulisí.
• jedná se tlak na zmíněné struktury "sedící na prameni", které mají nebo měly zájem na udržování dosavadního stavu a blokování nových přístupů.
• Jedná se nejspíš i o vzkaz ropným monarchiím v Zálivu a břidlicovému ropnému odvětví USA, USA obecně, že na ropě nepůjde sedět věčně.

Za tím vším, včetně sestavy jakoby spontánně vystupujících (geolog, jaderný fyzik, chemik, inženýr, ekonom, doplňující jeden druhého jako puzzle) je vidět pečlivé plánování, někteří působí dojmem že nevystupují až tak ze své vůle, "nejde jim to přes jazyk" takzvaně, konkrétně přiznání, že jaderná fyzika hypotézy Larina potvrzuje. Jedná se o krok ze strany Ruska na vyšších úrovních zobecněných prostředků řízení, součást nynějších globálních přeměn.

Viz také interview s Glazjevem 21.11. (rj) http://news-front.info/2015/11/21/xitryj-plan-glazeva/

Glazjev mluví o tom, že polovina Akademie věd sedí na grantech a nemá užitečné výstupy nebo přímo škodí (ospravedlňuje škodlivé koncepce, Intitut ekonomie Akademie věd si někteří jedinci zprivatizovali), poukazuje na propojení oligarchátu a pronikání byznys zájmů do AV, takovou Akademii věd nepotřebujeme, budou změny.