Politické vlivové operace Evropy jsou „made in USA“

V rámci dalšího příkladu čistého amerického pokrytectví ve velkém americký kongres nařídil Jamesi Clapperovi, řediteli Národní rozvědky, aby vyšetřil údajné ruské financování evropských politických stran v posledních deseti letech.

Je jasné, že tento poslední krok amerických neokonzervativců není namířen jen proti Rusku, ale také proti evropským politickým stranám, které podpořily obrannou politiku Ruska na Ukrajině a kritizovaly německou kancléřku Angelu Merkel za otevření evropských hranic hordám islámských teroristů ze Sýrie, Iráku, severní Afriky a Afghánistánu, vydávajících se za uprchlíky.

Ke stranám, které byly prošetřovány americkými tajnými službami a úřady finančního dozoru z pověření jejich neokonzervativních páníčků, včetně náměstkyně zahraničí pro evropské záležitosti Victorie Nuland, jejího manžela Roberta Kagana a velmistra George Sorose, patří Jobbik v Maďarsku, Zlatý úsvit v Řecku, Národní fronta ve Francii a Liga severu v Itálii. Tyto strany odmítly „eurokratickou“ vládu nad Evropou řízenou z Bruselu. Rovněž odmítly americkou nadvládu v oblasti evropské zahraniční politiky u záležitostí od Ukrajiny a Sýrie po dohody o volném obchodu a Evropu bez hranic pro neevropské ekonomické a politické přistěhovalce.

Tento krok proti populistickým politickým stranám Evropy představuje novou fázi neo-imperialistické zahraniční politiky Ameriky: cílení na politické strany v zemích NATO, které dosáhly úspěchu v demokratickém volebním procesu.

Čistým výsledkem amerického ostřelování tak zvané evropské „pravice“ může být rozšíření zmrazení aktiv a zákazy vstupu, které již Washington rozšířil na představitele vlády Ruska, Ruské autonomní republiky Krym a východoukrajinských republik Doněck a Lugansk. Potencionálními cíli takovýchto sankcí by mohli být i vůdkyně francouzské Národní fronty a prezidentská kandidátka Marine Le Pen, vůdce britské Labouristické strany Jeremy Corbyn, mluvčí skotské vlády pro zahraniční záležitosti a poslanec Alex Salmond, a vůdce rakouské Strany svobody Heinz-Christian Strache.

Zlověstné kroky Washingtonu vůči evropské demokracii, kdy si bere za cíl strany jak z leva, tak zprava, navozují dny staré studené války, kdy CIA a FBI láskyplně sestavovaly seznamy „nebezpečných rozvracečů“ v zahraničí, kterým byla běžně upírána víza pro vstup do Spojených států, protože to byli podezřelí „komunisté“ a „ruďoši“.

Ironicky je to CIA, která má bohatou historii financování politických stran v zahraničí, obzvláště v Evropě, kdo má tuto agendu na starosti. Zpráva Rady Evropy z r. 2003 s názvem „Financování politických stran a volebních kampaní – směrnice“ uvádí: „Nejen zahraniční vlády… ale také zahraniční tajné služby byly zapojeny do tajného financování. Během studené války, například, byla CIA aktivně zapletena do financování protikomunistických politických organizací.“

Americká National Endowment for Democracy (NED) se skládá se dvou odnoží hlavních amerických politických stran, Mezinárodního republikánského institutu (IRI) a Národního demokratického institutu (NDI), které zasypávají penězi amerických tajných služeb pro-americké politické strany. Nejsou to pouze QUANCO (kvazi-autonomní nevládní organizace) s vazbami na CIA, kdo dával peníze evropským politickým stranám. Patří sem i Centrum mezinárodního soukromého podnikání (CIPE), Institut unie volného obchodu (FTUI), Evropské partnerství za demokracii (EPD), Westminsterská nadace za demokracii Británie, Taiwanská nadace za demokracii, Arabská demokratická nadace a Fond demokracie OSN (1).

Pravičácká Americká rada pro legislativní výměnu (ALEC), která je financována velkými americkými korporacemi, včetně Koch Industries, aby ovlivňovala zákony na úrovni amerických států a na federální úrovni, byla načapána, že udržuje styky s britskou Konzervativní stranou, aby porazila zelenou a proti-tabákovou legislativu v Británii. IRI, NDI a ALEC, s požehnáním CIA a Obamovy vlády, také pracovaly na zmaření skotského referenda za nezávislost v r. 2014.

Historie CIA je prolezlá příklady amerického tajného financování evropských politických stran. V 60. letech poskytovala CIA peníze italské Křesťansko-demokratické straně, aby zajistila, že italská Komunistická strana nedosáhne politického úspěchu na státní úrovni. Američtí „levičáci“, jako Irving Kristol, Hannah Arendt, Isaiah Berlin a další, byli financováni CIA, aby ovlivnili politický směr svých přátel v evropské „demokratické levici“, hlavně v sociálně-demokratických stranách, aby je odradili od vytvoření koalice s komunistickými stranami. Mnoho současných pravičáckých neokonzervativců bylo zplozeno právě těmito výhonky levice, včetně Kristolova syna, arci neokonzervativce Williama Kristola.

Prostřednictvím americké Národní studentské asociace CIA běžně podporovala americké studenty, aby se zúčastnili sověty sponzorovaných festivalů mládeže v Evropě, aby tam naverbovali členy evropských levičáckých stran jako aktiva CIA.

Ačkoliv dnes mají Spojené státy v hledáčku evropské pravičácké nacionalistické strany, během studené války se CIA spoléhala na předchůdce těchto pravičáckých stran při provádění teroristických operací pod falešnou vlajkou, ze kterých byly obviněny levicové skupiny. Tyto operace, všeobecně známé jako „operace Gladio“, byly používány CIA jako psychologická zbraň proti evropským socialistickým a komunistickým stranám (2). Nyní CIA a další americké tajné služby mají na mušce strany napříč politickým spektrem – pravičácké nacionalisty, levicové antiglobalisty a antimilitaristy, a secesionisty. Jsou to cíle Američanů jen proto, že jsou proti americkému neo-imperialismu a globalizované nadvládě mezinárodních bankéřů a investičních firem.

Aby působila proti neutralistickým tendencím v britské Labouristické straně, financovala CIA vlivovou operaci prostřednictvím Kongresu kulturní svobody, aby se poskytla politická páka takovým vůdcům Labouristické strany, jako Hugh Gaitskell, Anthony Crosland a Denis Healye, aby dotlačili Labouristickou stranu do více pro-NATOvské pozice (3). A naopak, když labouristický premiér Harold Wilson a vůdce Labouristické strany Michael Foot posunuli stranu doleva, CIA zařídila, aby tito dva vůdci byli sesazeni figurkami dosazenými CIA. U Wilsona byl zrádcem James Callaghan, pravičák, a u Foota to byl Neil Kinnock, oddaný globalista a evropský federalista, kdo sehrál roli Bruta. Když byl Wilson donucen odstoupit z postu premiéra v r. 1976, CIA měla „červený poplach“, aby zabránila dlouhodobému levicovému labouristickému vůdci Tony Bennovi převzít jeho místo. Snaha CIA se vyplatila, když to po Wilsonovi přebral její muž, Callaghan.

Stejný příběh se odehrál ve Francii, kde CIA spolupracovala s levicovými vůdci „pařížského jara“ 1968, včetně Daniela Cohn-Bendita, aby zajistila, že demonstrace proti francouzské vládě zbaví prezidenta Charlese de Gaulle moci. De Gaulle byl nakonec nahrazen řadou francouzským prezidentů více odpovídajícím vkusu Washingtonu: Georgem Pompidou, Valery Giscard d’Estaignem, Francois Mitterandem, Jacquesem Chiracem a nejvíce pro-americkým ze všech, Nicolasem Sarkozy. Francie, která se za vlády de Gaulla stáhla z vojenského velení NATO, byla nakonec pomalu vtažena zpět do aliance následnými pro-americkými prezidenty. CIA má strach, že prezidentství Le Pen ve Francii by mohlo kopírovat de Gaullovo a ta by mohla opustit vojenskou strukturu NATO. To je důvod, proč Washington dělá vše možné, aby démonizoval Národní frontu jako agenta Ruska.

Podobné hororové příběhy akcí CIA proti politickým stranám od Portugalska a Řecka po Dánsko a Belgii lze nalézt v historických záznamech. Pokud je třeba vážně zkoumat nějakou zemi, zda neprovádí tajné politické a ovlivňovací operace v Evropě, jsou to Spojené státy, nikoliv Rusko.

Poznámky:

1. “The networks of "democratic" interference”, by Thierry Meyssan, Voltaire Network, 22 January 2004; « La NED, vitrine légale de la CIA », par Thierry Meyssan, Оdnako (Russie) , Réseau Voltaire, 6 octobre 2010.
2. NATO’s Secret Armies: Operation Gladio and Terrorism in Western Europe, Daniele Ganser, Cass (London 2004).
3. Who Paid the Piper?: CIA and the Cultural Cold War, Frances Stonor Saunders (Granta, 1999). “When the CIA financed European Intellectuals”, by Denis Boneau, Voltaire Network, 27 November 2003.