Polské eskadry smrti na Ukrajině

Účast Poláků v ukrajinské krizi má mnoho aspektů. Patří k nim i příprava nacistických bojovníků, účast žoldáků ze soukromých vojenských společností v bojích na Donbasu, dodávky zbraní kyjevskému režimu i vytvoření polsko-litevsko-ukrajinské brigády LitPolUkrbrig.

Roli Polska v přípravě ukrajinských bojovníků přiznávají i samotní Poláci. Polský deník Nie již na jaře popsal výcvik z podzimu 2013 ve Středisku přípravy policie, kde bylo cvičeno i 86 členů Pravého sektoru, a financováno to bylo polským ministerstvem zahraničí. Součástí měsíčního přípravného kurzu bylo i školení v metodách organizace masových protestů, taktice pouličního boje, střelba, včetně odstřelování. „V Polsku vycvičení teroristé vraždili na Majdanu,“ otevřeně sdělil v polské televizi poslanec Europarlamentu ze Slezska Januš Korvin-Mikke.

16. června na místě zřícení domobranou sestřeleného Il-76 ukrajinského letectva byla nalezena spousta ohořelých dokumentů v polštině, patřících přibližně čtyřiceti žoldákům z Polska a Litvy, narychlo přepravovaných k Lugansku. 26. června byla v oblasti strategických výšin Saur-Mogyla zavražděna žena-odstřelovač z Polska, která používala nejnovější americkou pušku ráže 12,5. V noci na 12. června v oblasti Ilovajska byla zničena ukrajinská vojenská hlídka a mezi mrtvolami byla nalezena těla v polských uniformách a s polskými distinkcemi. 2. září Leonid Baranov jménem ministerstva státní bezpečnosti Doněcké národní republiky sdělil, že domobrana zajala polské žoldáky. Ještě několik dalších bojovníků z Polska, podle stejného zdroje, se vzdalo domobraně během bojů o letiště v Doněcku 3. října.

Podle výpovědí očitých svědků největší fanatismus a tvrdost v řadách polských žoldáků na Ukrajině vykazují američtí Poláci.

„Role Polska v událostech na Ukrajině, vyvolaných státním pučem, téměř neupoutává pozornost kvůli tomu, že se snaží působit tajně…,“ napsala na stránce OpEdNews v červnu 2014 Deana Stryker. „Ale jak se konflikt na jihovýchodě rozšiřuje, objevuje se stále více a více důkazů o polské účasti. Polsko se nejen aktivně účastnilo přípravy aktivistů pro euromajdan, ale také vyslalo žoldáky bojovat proti domobraně na Donbasu. Na internetu se již objevily fotografie Jerzy Dziewulského, který se učil „bojovat s terorismem“ v USA a Izraeli, majitele soukromé vojenské společnosti, pořízené z pověření ukrajinského prezidenta Aleksandra Turčinova v době bojů u Slavjansku.“

Postava Dziewulského je pozoruhodná tím, že je bezpečnostním poradcem bývalého polského prezidenta Aleksandera Kwasniewského. A ten je členem dozorčí rady společnosti Burisma Holdings – největšího vývozce/producenta plynu na Ukrajině. V dubnu, před začátkem trestné operace proti Donbasu, spolu s Kwasniewskim, přistoupil do správní rady Burisma Holdings i syn amerického vice-prezidenta Robert Hunter Biden a Devon Archer – blízký přítel rodiny amerického ministra zahraničí Johna Kerryho. Burisma Holdings plánuje v Evropě prodej energetických surovin z dněpersko-doněckého bazénu, který má, jak tvrdí, „obrovské zásoby“ břidlicového plynu. Například do juzovského ložiska (celková rozloha více než 7885 km) patří města Slavjansk, Kramatorsk, Krasnyj Luč a Svjatogorsk v Doněcké oblasti, a také Balakleja a Izjum v Charkovské oblasti. Suroviny má těžit společnost Royal Dutch Shell.

Kontrakt Shell s ukrajinskou stranou je postaven tak, že kyjevské úřady jsou povinny zkonfiskovat majetek zákonným vlastníkům, pokud Shell sdělí, že bude provádět vrty na jim patřících pozemcích (str. 32 smlouvy). Tím se de facto zabývají dobrodruzi typu Dziewulského, který vede „polskou legii žoldáků v boji proti obyvatelům Donbasu“. V červnu Shell potvrdila, že plány společnosti zůstávají beze změny a rozpracování ložisek bude obnoveno okamžitě po deeskalaci konfliktu a stabilizaci situace. Jen na území očištěném o obyvatelstvo se předpokládá vyvrtání 80-140,000 studní. O ekologických problémech, které nevyhnutelně vznikají v místech frakování (voda se stává nepitelnou, zhoršuje se kvalita vzduchu, do země jsou pumpovány toxické chemikálie), nyní mlčí… Doma v USA těží břidlicový plyn pouze v neobydlených místech. V něco podobného se mohou přeměnit i některá území Donbasu, pokud Burisma Holdings svůj plán zrealizuje. Místní „černozem“, která se stala nepotřebnou, kdy se 26% její rozlohy nachází na Ukrajině, se má podle předpokladů prodávat do zahraničí.

A ještě jedno hlášení o účasti Poláků, které se objevilo v polských médiích v dubnu: „Hlavní organizace Poláků – Federace polských organizací na Ukrajině, a také Svaz Poláků Ukrajiny – pečlivě brání hodnoty země proti aktivitám pro-ruských separatistů“. Polské organizace začaly vystupovat v této roli dlouho před začátkem událostí na Donbasu. V Polsku, za peníze vybrané pro kyjevský Majdan, byly zakoupeny neprůstřelné vesty a munice pro bojovníky Pravého sektoru. Na internetu jsou od účastníků důkazy o bednách s polským označením, ve kterých byly zapečetěny výšivky oddílů „sebeobrany Majdanu“, tvořících páteř trestních oddílů Národní gardy. Bylo to opět z Polska, odkud přišly odpovídající letáky, tiskoviny, časopisy a dokonce i část „ukrajinského“ „sala“, kterým se občerstvovali účastníci Majdanu.

V polských médiích je možné se setkat s nadšením z toho, jak „obrovský úspěch mají polské zbraně v Kyjevě“. Kyjevský režim se koncem léta obrátil na Varšavu s oficiální prosbou o dodávky zbraní, ale informace o těchto dodávkách se dostaly do veřejné domény již dříve. Takže vešla ve známost vykládka 12 samohybných houfnic – děl ráže 152 mm VZ-77 „Dana“ české výroby, z výzbroje polské armády, -- a rovněž štábních autobusů a nákladních automobilů, která proběhla 16. června v přístavu Oděsa za přísného utajení. Po vyložení se dělostřelecká divize, spadající pravděpodobně pod 1. Mazurskou dělostřeleckou brigádu, zcela osazená polskými vojáky, po vlastní ose přesunula na železniční stanici Razdělnaja k nakládce na vagony. 13. září se obyvatelům západní Ukrajiny podařilo zaregistrovat, jak na jejich území z Polska přijíždí 34 tanků „Leopard“ německé výroby, které zamířily na východ.

19. září 2014 byl ve Varšavě podepsán dokument o vytvoření zvláštní litevsko-polsko-ukrajinské brigády (LitPolUkrbrig) o třech plucích, se štábem v polském Ljublině. Vedoucí role při formování brigády byla svěřena Polákům. V polských médiích již LitPolUkrbrig nazývají „mini NATO proti Rusku“ (Mini NATO przeciwko Rosji). Tato brigáda se má stát oním krytím, které je potřeba pro „legalizaci“ polských žoldáků bojujících proti ozbrojeným silám Doněcké a Luganské národní republiky. A zároveň má posloužit k navrácení obyvatel Maloruska pod polsko-litevskou vládu, téměř po 400 letech.