Hypermarket – jeho pán a otrok

*Lidské Brownfields jsou obdobou typicky kapitalistického řešení, tzv. Brownfield – když podnik přestane vynášet a je neprodejný, tak se zkrátka nechá zpustnout. Kapitalista již vyždímal z lidí a podniků, co to dalo, a teď je za vodou. Posléze investuje třeba v Indii, Číně nebo Africe, kde jsou zisky výnosnější. Pro kapitalistický systém jsou nezaměstnaní, nemocní a staří lidé takovým lidským brownfieldem, protože nevynáší zisk.

Hypermarkety prosperují:

„Za jeden týden v Albertu dojde k obratu zhruba kolem 15 až 16 milionů korun (bez daně), což je skutečně úctyhodná částka.“ PR & COMMUNICATIONS DIRECTOR, AHOLD CZ, a. s.

Práce v hypermarketu:

„Hranování, žádné mezery mezi zbožím, etiketou dopředu, hranovat, hranovat, hranovat. Zboží kaskádovitě vyrovnaný. Samozřejmě válcovat, válcovat, válcovat, tzn. neustále přehazovat zboží podle dnů, i když se jedná o takhle trvanlivé zboží, neustále kontrolovat.“

Zaměstnankyně Alice Strnadová uvedla:

„V Lidlu jsem pracovala ráda a byla jsem zde spokojená – neměla jsem tam snad žádný problém. Této práci jsem v podstatě věnovala veškerý čas – a to veškerý volný čas i nad rámec povinností. Vedoucí a kolegové byli super, ale když přijel vyšší management v černé Octavii, tak se zaměstnanci obávali, co se najde. Kdo co udělal a kdo bude další propuštěn na řadě.“

„Nepřijatelné je pokud zboží nelícuje s hranou regálu, proto se musí neustále hranovat. Nesmějí být žádné mezery mezi zbožím. Všechno zboží musí být vystavenou etiketou dopředu a kaskádovitě vyrovnané. Dále se musí válcovat a kontrolovat zelenina každou půl hodinu – podepisují se check listy.“

„Nakřivo jogurt nebo jablko znamená problém, a to zvlášť pro někoho, kdo se stal nepohodlným. Za tento prohřešek dostanete vytýkací dopis – k němu ještě dva a jdete natvrdo. Většinou za prvním vytýkacím dopisem začínají ty ostatní chodit velmi rychle.“

„Manipuluje se s docházkou zaměstnanců tak, jak je zapotřebí. Nebo tím stylem, že zaměstnanec skončí, odčipne si a jde znovu pracovat jako by bez registrace docházky – a to úplně zdarma.“

„Neustále se hodnotil a během dne měřil výkon prodejny. To znamená poměr tržby vůči zaměstnancům, kteří tam jsou. Počítal se v eurech a jakmile o jednoho člověka se překročil požadovaný výkon, tak se musel ten člověk propustit domů ještě ten den ze směny. Vy jste tak zůstal v obchodě sám s jednou pokladní. Obchod měl 1.100 m2 a měli jste na starost: složit kamion, sklad, chod prodejny, doplňovat zboží, běhat na kasu, řešit problémy zákazníků, atd. Nebylo možné to stíhat a když jsme se proti tomu ohradili, že není možné to ve dvou stíhat, tak nám bylo řečeno, že takový je standard a výkon, což se musí dodržovat. Lidé z toho byli sevření, vyřízení, vystresovaní a vynervovaní.“

„U pokladny bylo nutné provést šedesát pozic za minutu, tedy projet na páse šedesát artiklů zboží za minutu, to měl být tedy průměrný výkon. Bylo jedno, že to lidem padalo do vozíku nebo do tašek, ale člověk musel všechno projíždět strašně rychle, protože se hodnotil ten výkon a podle toho se hodnotil člověk. Nikoliv podle toho, jak komunikuje a pomáhá zákazníkovi.“

Zaměstnankyně Marta Štěpová uvedla:

„V Tescu jsem pracovala 5 let a neměla jsem nikdy žádné problémy. Co se týče zákazníků nebo vedoucích, tak jsem si dělala svoji práci v klidu. Vše začalo asi před 2 lety, když nastoupil nový ředitel – Kratochvíl, začal šikanovat zaměstnance, přetěžovat je pracovně, napadat je i před zaměstnanci, dávat jim nesmyslné úkoly nebo přeřazovat na jiné pozice.“

„Pokud jste prodavačka za pokladnou a bude po vás někdo chtít televizi, tak budete muset nechat lidi u pokladny a jít zákazníkovi vysvětlit vše k požadovanému přístroji. Vyzkoušet a potom pro něj běžet. Pokud seženete kolegu tak máte štěstí. To se málokdy podaří, protože se zredukoval počet pracovníků, proto je nás tady tak málo. Mezitím vás zdrží člověk, který chce telefon a roste vám fronta na pokladně. Vy tedy plníte práci jak v potravinách, tak i v elektru.“

„Když vám z ničeho nic dojde výpověď, tak jste nuceni ji podepsat, i když jste neporušil žádné zaměstnanecké povinnosti. Je vám zkrátka řečeno, že si ředitel nepřeje, abyste zde pracoval. Dosáhne jakoukoliv formou, aby vás z toho Tesca dostal.“

„Je to nespravedlivý, když si nemůžete vzít ani svědky. Druhý den byste se stejně nemohl bránit, protože by to nikdo neslyšel nebo by tam nikdo nebyl. Nemáte možnost ani právního zastoupení ohledně těch odborů, takže ani odbory nemohou nic dokázat. Oni vám řeknou vezměte si svědky, ale přece nebudete chodit po oddělení a někoho honit, aby vám něco dosvědčil. Nikdo vám nic nedosvědčí, protože se každý bojí o svoji práci.“ (pláč)

Zaměstnankyně XY uvedla:

„Já jsem pracovala v Lidlu a začínala jako pokladní prodavačka. Postupem času jsem se vypracovala až k pozici vedoucí prodejny. Byla to práce s lidma – zajímavá a kreativní. V té funkci vedoucí prodejen jsem působila 4 až 5 let. Dalo by se říci, že toho času neubývalo, protože jsme byli nuceni dělat více a více práce. Psány jsme měli 8 hodinové směny, ale automaticky a tentokrát již bez požádání jsme museli plnit 12-ti a více hodinové směny, dokonce i celodenní 24 hodinové směny, kdy druhý den jsme zase nastupovali do práce.“

„Já jako vedoucí jsem byla nucena, abych i své zaměstnance motivovala k tomu, aby pro společnost pracovali co nejvíce hodin, a to i zdarma. To znamená, že pracovali stejně jako já, aniž by měly všechny ty hodiny zapsané.“

Prodavač XY uvedl:

„Hypermarkety potřebují lidi nevyučené, aby je nemuseli platit, a kteří budou poslouchat. A když neposlouchají, tak je vyhodí a vezmou si z Úřadu práce nového, protože tam je lidí dost. Úřad práce dá příkaz, že tam budete pracovat, jinak nedostanete podporu.“

Ivan Předinský – nezávislé odbory TESCO:

„Těžko říct, kde jsou problémy. Každý musí dělat všechno. Dejme tomu, že někdo bude přijímat zboží a bude si vychystávat zboží. Zaměstnanec si ho musí vzít ze zázemí, dostat ho do skladu, převzít, doplnit do prodejny do regálů. Mezi tím se stane, že je potřeba, aby šel někam jinam, takže všechno nechá ležet. Musí tedy na pokladnu, kde stráví 2 až 3 hodiny. Teprve potom může jít zase zpátky, aby do skladu mohl doskládat to zboží. Když si vezmeme, že hypermarket má kolem 8.000 až 12.000 m2 a přejít z jedné strany na druhou také nějakou dobu trvá.“

Jiří Šafář – odborový svaz pracovníků obchodu:

„Je to hodně problematická záležitost, protože i ti ostatní se bojí, takže aby té kolegyni pomohli a řekli: Ano, já jsem viděla, když pan vedoucí přišel a třikrát naprosto nesmyslně nechal kolegyni přerovnat, a pak jí řekl, že nestihla vše do pracovní doby. To znamená, že ji tu nechá o 3 hodiny déle a to i přesto, že je to matka, která má dítě ve školce. Neuvěřitelný stres a psychický nátlak je vytvořen na tu ženu. Bohužel tak kolegiální a tak vychovaný nejsme, aby to druhá osoba řekla: Ano, já jsem u toho byla a já dosvědčím, že se takto ředitel choval.“

„Někteří nekorektní manažeři za cenu, aby splnili parametry, tak prostě ty lidi tlačí úplně k zemi. Protože jsem se setkal s těmi ženami, které jsou naprosto psychicky vyřízené, když slyší slovo obchod, tak jim tečou slzy. Samozřejmě to rozvrací manželství, protože ta žena, když e vrátí domů a není schopna komunikovat ani s dětmi či manželem, tak to má neuvěřitelný následky. Nikdo z těch nadnárodních společností se tím nechce zabývat. Pro někoho je prostě konečná ekonomika a jednoznačně se musí řešit parametry. Když tedy tlačíte na pilu a chcete s tím něco udělat, tak vám řeknou, že my některý obchody zavřeme a některá pracovní místa zrušíme.“

„Je to prostě jenom čistá ekonomika. Ta provozovna dostane od firmy parametr, že bude výdělek pouze s uvedeným počtem lidí. V případě, že ty tržby nejsou, a ta produktivita práce taková není, tak to začíná propouštěním. Opět se sníží stav těch zaměstnanců – a to už je samo o sobě neuvěřitelný vypětí pro ty lidi, kteří tam pracují. Protože musí pochytit všechno – záruční lhůty, běhání mezi pokladnou a mezi doplňováním regálu. K tomu ještě začíná mezi tím fungovat nadřízený, protože to není uhlídatelný a není možný, aby to v tom malém počtu zaměstnanci zvládli, tak samozřejmě firma začíná ty lidi drtit.“

„Já bych v té kase umřel za tři minuty. Protože spočítat peníze, obsloužit zákazníka, usmívat se na něj a ještě se bát, jestli vám něco nekrade, a to 12 hodin v kuse. V podstatě holky mají různé problémy, kdy menstruují, ale neexistuje, aby je někdo uvolnil. Proto nepijí a nedodržují pitný režim, protože se bojí, že by musely na záchod. A to je všude ve všech hypermarketech.“

Výběr z diskuze:

NEWER_MORE

Manipulace s hodinama? Pohoda, prostě jsme překročili hodiny, takže vážení a milí brigádníci (studenti a důchodci) dostanete zaplacených jen tolik hodin a tolik hodin. Klidně pracujete zdarma i půl hodiny či hodinu denně navíc. Neustále vás sledují kamery, chodí kontroly a jen v určitou chvíli prostě můžete chodit „chcát“ a pít. A to vše za mizerný peníze, dřinu a nechutné zacházení jak ze strany vedení, tak i ze strany zákazníků. Děkujeme a přijďte zas.

MOISEIWITSCH

Všechny bych je hnal ze země – Tesco, Kaufland, Billa, Globus atp. atd. Zánik živností za minulého režimu? A co způsobily tyto nadnárodní koncerny? Kolik obchodů s potravinami, sýry, pekařství, květinářství atd. zaniklo ve městech. Některá centra měst vypadají, jak vybydlená. Pouze hospoda a pošta, protože je ještě nestihli zprivatizovat. Lidi v hypermarketech pracují za podprůměrné mzdy a za otřesné šikany a nejistoty. Zestátnit a nebo vyhnat – jediné řešení !!! Obnova ekonomiky na bázi regionů... Pokud je přes 80 % ekonomiky v nadnárodních rukou, tak je to v pytli.

Závěrem

V hypermarketech je všechno krásně srovnaný a barevný, ale ten pláč za tím není vidět. Je to jeviště a zákulisí. A to zákulisí je hodně krutý, říká Alice Strnadová. Je to jako v divadelní hře od Romana Sikory s názvem „Zpověď masochisty.“ Situace v těchto obchodních řetězcích by se podle Ivana Předinského dala přirovnat k tomu, že je to občas jako ve věznici či blázinci, kde jsou jen samé rozkazy a zákazy.