Rozsvícení menory na trávníku Bílého domu: Oslava čeho?

Skupina, která ovládá masmédia, ráda předstírá, že chanuka je prostě jakousi židovskou verzí Vánoc.

Chanuka je ve skutečnosti oslavou židovského rasismu, židovské nadřazenosti a židovského separatismu. Je to vzpomínka na opětovné zasvěcení druhého chrámu v Jeruzalému v době makabejského povstání proti Makedonci řízené Seleucidské říši ve 2. století př.n.l.

Král Seleucidské říše Antiochus IV Epifanes (cca 215-164 př.n.l.), po problémech s Hebrejci ve své říši, zavedl politiku, kterou se pokusil s nimi o asimilaci, aby snížil napětí.

Jako součást tohoto procesu postavil Antiochus IV mimo zákon všechna náboženství, včetně judaismu. Někteří židé se do tohoto asimilačního procesu zapojili, ale mnoho extremistů v této komunitě – některé zdroje říkají, že to byla většina – bylo proti.

Rabín jménem Mattathias Hasmonean vyvolal vzpouru proti Seleucidské říši tím, že odmítl uctívat řecké bohy a zabil pořečtěného žida, který předstoupil, aby nabídl oběť modle.

Mattathiasův syn Jidáš Makabejský pak dal dohromady židovskou armádu, po dlouhé teroristické kampani, a zvítězil, nejdříve nad pořečtěnými židy a pak nad seleucidskými silami.

Pak Makabejští vtrhli triumfálně do Jeruzaléma a rituálně vyčistili chrám, opětovně v něm nastolili tradiční židovské uctívání. Podle tohoto příběhu tam vítězní Makabejští našli jen malý džbán s olejem, který postačoval na rozsvícení menory na jeden den, ale vydržel osm dní, kdy do té doby mohl být přinesen další olej – zde má původ obřad rozsvěcování menory, tvořící hlavní procesní část oslav.

Na potlačení vzpoury byla vyslána velká seleucidská armáda, ale ta se po smrti Antiocha IV vrátila do Sýrie. Její velitel Lysias, zaměstnaný vnitřními seleucidskými záležitostmi, souhlasil s politickým kompromisem, který obnovil náboženskou svobodu, a spory skončily.

Důležité zde je, že oslavy chanuky ve skutečnosti oslavují židovský separatismus a vítěznou židovskou kampaň proti asimilaci – a nikoliv svátek dobré vůle nebo dárků, jak podvodně uvádí média.

Rozsvícení menory před Bílým domem je ve skutečnosti aktem oslav zastavení smíšených sňatků a asimilace.

Představte si na chvilinku, že nějaké náboženství otevřeně oslavuje své přání se vydělit ze společnosti – a pak přiměje Bílý dům, aby to schválil a podpořil!

Přičemž ti, kteří veřejně oslavují tímto způsobem svoji vyčleněnost, stojí v čele těch, kteří všem ostatním říkají, aby se integrovali.

Jedny zákony pro židovské rasisty, jiné pro gojimy.