Kanada přijala „protiteroristický“ zákon pošlapávající základní práva

Kanadská bezpečnostní a výzvědná služba (CSIS) a kanadské státní policejní síly, Královská kanadská jízdní policie (RCMP), dlouho tlačily na oživení preventivního uvěznění a výslechového slyšení, stejně jako Stephen Harper a jeho Konzervativci.

Parlament měl podle plánu probírat Zákon o boji proti terorismu Konzervativců letos. Ale v pátek, 19. dubna – ve stejný den, kdy americké úřady provedly obklíčení Bostonu pod záminkou hledání pubescentního teroristy – vláda oznámila, že konečná debata o této legislativě začne v pondělí. Pak, v pondělí 22. dubna, v rámci evidentně politicky zinscenovaného divadla, majícího poskytnout přesvědčivé zdání pro rychlé schválení vládní protiteroristické legislativy, RCMP oznámila zatčení dvou údajných teroristů řízených Al-Kejdou. Následně vyšlo najevo, že policie tyto dva jedince sledovala nejméně 8 měsíců a že nikdy nepředstavovali bezprostřední hrozbu teroristického útoku. (Viz „Kanadská vláda odhaluje 'teroristický komplot', když přijímá nový drakonický zákon“).

Protiteroristický zákon byl kvapně protlačen parlamentem liberální vládou Jeana Chretiena po útocích z 11. září 2001 a vytvořil novou kategorii politicky nebo ideologicky motivovaných zločinů, s přísnými tresty, a zmocnil policii k anulování stovky let starých občanských svobod.

Kritici této legislativy varovali, že je založena na velmi široké definici „terorismu“ – definici tak všeobecné, že ji stát může uplatnit i na činy disentu a občanské neposlušnosti, či politické stávky.

Nicméně před jeho schválením se kritika Protiteroristického zákona z r. 2001 zaměřila především na schválení preventivního věznění – tedy zatčení bez obvinění – a výslechového slyšení. Po připuštění, že tyto nové pravomoci představují porušování dlouhodobé demokratické praxe, vláda nakonec souhlasila, že budou spadat pod „uzavírací klauzuli“, podle které jejich platnost vyprší po pěti letech, pokud parlament výslovně neschválí jejich prodloužení.

A právě tyto pravomoci – pravomoci, které podle vlády nebyly nikdy použity během oněch pěti let, po které byly součástí arzenálu státu – Konzervativci nyní oživili. „Poskytujeme vynucování práva nástroje, které potřebují, o které žádali,“ řekla Candice Bergen, parlamentní tajemnice ministra veřejné bezpečnosti, coby způsob vysvětlující Zákon o boji s terorismem předložený Konzervativci.

Preventivní uvěznění poskytuje policii pravomoc zatknout a věznit jedince bez obvinění až po tři dny, pokud věří, že jsou zapleteni nebo vědí o hrozící teroristické hrozbě. Pokud po uběhnutí těchto tří dnů policie stále nemá důkazy, aby mohla vznést obvinění, může jít před soudce a požádat ho o uvalení „podmíněné kauce“. Její podmínky, které mohou zůstat v platnosti až rok, jsou prakticky neomezené. Jejich součástí může být cokoliv, od závažných omezení svobody pohybu a komunikace jedince, po požadavek, aby se pravidelně hlásil na policii a informoval ji o svých aktivitách.

Preventivně vězněné osoby nemají žádnou možnost postavit se svým žalobcům, nebo zpochybnit důkazy proti sobě. Pokud poruší uvalené podmínky, mohou být uvězněny na rok.

Zatímco preventivní věznění diktátorsky převálcovává habeas corpus, výslechové slyšení smetlo právo mlčet.

Podle Zákona o boji s terorismem Konzervativců, stejně jako předtím podle Protiteroristického zákona Liberálů, může policie a Koruna požádat soud, aby svolal „výslechové slyšení“, aby donutil osoby, o kterých věří, že mají informace o minulém nebo plánovaném teroristickém činu, odpovědět na jejich otázky. Jedinec předvolaný k výslechovému slyšení nemůže napadnout důvody svého předvolání. Pokud se neobjeví, nebo pokud odmítne odpovědět na jakoukoliv položenou otázku, může být uvězněn až na jeden rok.

V rámci odhalující výměny v listopadu Donald Piragoff, hlavní zástupce náměstka ministra spravedlnosti, v reakci na otázku poslance Nové demokracie řekl, že osoba, která odmítne odpovědět na otázky při výslechovém slyšení, a která je posléze uvězněna na rok, může být opět po svém propuštění předvolána a opětovně uvězněna, pokud stále odmítá „spolupracovat“. „V podstatě,“ usoudil Randall Garrison z NDP, „mohou být drženi ve vězení do nekonečna… bez toho, aby byli z čehokoliv obviněni.“

Někteří z vlády proti Zákonu o boji s terorismem vystoupili, ale kanadská elita zrušení základní ochrany proti svévolné státní moci v převážné většině podporuje. Globe and Mail, tradiční hlas Bay Street a nejvlivnější deník země, tuto legislativu silně podporoval, stejně jako většina novin v zemi. Liberálové, další tradiční vládnoucí strana, se při hlasování připojili ke Konzervativcům. Oficiální opozice NDP hlasovala proti, ale dala jasně najevo, že tak učinila zdráhavě. Naříkající Mike Sullivan, torontský poslanec NDP, prohlásil: „Na každém kroku jsme tvrdili, že bychom tento zákon mohli podpořit, pokud by některé svobody, které byly vládou zrušeny, byly vráceny nebo ochráněny jiným způsobem.“ Za sebe si zmíněný Garrison stěžoval, že vláda provedla škrty u Pohraničních služeb a u dalších částí národně-bezpečnostního aparátu. „Takže,“ prohlásil Sullivan, „pokud opravdu útočíme na terorismus, musíme mít vhodnou rovnováhu mezi zdroji, které potřebujeme, a existujícími zákony.“

V dopise parlamentnímu Výboru pro veřejnou bezpečnost a národní bezpečnost, oponujícím této legislativě, sekce trestního soudnictví Kanadské advokátní komory zdůraznila, že klíčová opatření této legislativy představují „odklon od pevně stanovených právních norem“. Varovala, že zatímco nyní je to stoupenci tohoto zákona ospravedlňováno jako vyjímka pro boj s „terorismem“, může se to brzy stát normou: „Pokud se tyto paragrafy stanou akceptovanou součástí normálního přediva trestního práva, může být původní ospravedlnění coby vyjímky snadno zapomenuto. Obecné vysvětlení, že to činí vynucování práva účinnějším, by bylo snadno možné použít k ospravedlnění jejich rozšíření nad rámec současných omezení.“

V prohlášení z 28. listopadu 2012 Kanadská asociace občanských svobod varovala ještě rázněji, že tato legislativa „normalizuje mimořádné pravomoci neslučitelné s uznávanými demokratickými principy a že ohrožuje těžce vydobyté občanské svobody“.

„Jedinci,“ uvádí se v prohlášení CCLA, „by mohli být nuceni vypovídat před soudem, zatčeni, vězněni nebo vystaveni kaučním podmínkám – to vše bez vznesení obvinění. Jedinci nemají žádné právo znát, a žádnou příležitost zpochybnit, základ, kvůli kterému jsou vystavováni preventivnímu zatčení nebo povinni zúčastnit se výslechového slyšení.“

Tyto komentáře, ačkoliv jde jen o prosté znovupotvrzení demokratických principů, jsou vzácnou výjimkou.

Realizací neoblíbené a sociálně zpátečnické agendy nikdy nekončících úsporných opatření, imperialistickými válkami a kriminalizací boje pracujících je kanadská vládnoucí třída k základním demokratickým právům stále lhostejnější a nepřátelštější.