Nálet izraelského letectva na Sýrii: první dějství „konce hry“?

Již tento výrok samotný dostatečně jasně odráží obecný charakter kampaně vedené proti Damašku, ve které se, mimo přímých vojenských výpadů, ve značné míře používají prvky informačně-propagandistické války s jejich nejednoznačnostmi, mlhavými náznaky, až po čisté lži. Jejím smyslem je demoralizovat protivníka, připravit ho o vůli vzdorovat a o zbytek mezinárodní podpory.

V souladu s již propracovanou linií se zpočátku informovalo o tom, že izraelské letectvo zaútočilo v noci na 30. ledna na objekt související s výrobou chemických zbraních poblíž Damašku. Této verze se rychle chytila syrská opozice, která tak mohla snadněji vysvětlit národu, proč ji pomáhá historický nepřítel Sýrie. Této interpretace se drží nadále. Zbytku světa byla předložena jiná historka – 4 skupiny po 3 letadlech pronikly v malé výšce přes horu Hermon a vybombardovaly společné logistické centrum Sýrie, Iránu a Hizballahu, ve kterém byly uloženy „high-tech“ zbraně, určené pro Hizballah, včetně nejnovějších protiletadlových raket. Údajně byla také bombardována na syrsko-libanonské hranici kolona, což bylo ale velmi rychle popřeno kvůli nedostatku důkazů.

Oficiální syrské úřady sdělily, že 30. ledna zaútočil Izrael na vědecké středisko, které se zabývalo výzkumem v oblasti vojenských odvetných akcí a sebeobrany. V důsledku náletů byla budova zničena, zahynuli dva pracovníci institutu a pět lidí bylo zraněno. Syrská a íránská vláda 31. ledna sdělily, že si vyhrazují právo provést odvetný útok na Izrael. Zatím Sýrie nijak na útok izraelského letectva neodpověděla, zřejmě si nepřeje za neutuchající občanské války rozšířit frontu.

Syrský velvyslanec v Bejrútu Ali Abdul-Karim Ali sdělil, že jeho země najde vhodný okamžik a možnost pro „nečekaný odvetný útok“, ale neupřesnil, o co konkrétně se může jednat.

Mezitím celkový charakter vojenských aktivit na hranicích Izraele se Sýrií a Libanonem výrazně přesahuje rozsah izolované bodové operace, a jde možná o první dějství očekávaného „konce hry“. V Londýně se například zmiňují, že přesně den před tímto útokem velitel izraelského letectva, generál-major Amir Eshel, řekl: „Sýrie se rozpadá na kousky a nikdo neví, co přinese zítřejší den.“

„Válka možná nezačne zítra, nicméně jsme připraveni na jakékoliv neočekávané věci,“ zdůraznil Eshel.

Libanonská média ráno 3. února informovala o tom, že vojenská letadla izraelského letectva nacvičují útoky na různé oblasti jižního Libanonu. V nízkých výškách přelétávají letouny nad Nabatia, Al-Hiam a dalšími městy. V plné zbroji provádí izraelská letadla různé manévry ve vzdušném prostoru Libanonu. Zdůrazňuje se, že ani libanonská armáda, ani protivzdušná obrana Hizballahu na to nereagují (2). Libanonský ministr zahraničí Adnan Mansour vyzval k mezinárodnímu bojkotu Izraele. „Útok na Sýrii je také útokem na Libanon, protože letadla izraelského letectva pronikají do našeho vzdušného prostoru prakticky denně,“ sdělil Mansour.

Vešlo ve známost, že od 25. ledna mají izraelské ozbrojené síly, včetně letectva, bojovou pohotovost. Nezávislí analytici upozornili na nečekané rozmístění tří baterií systému Železná kopule na severu Izraele. Na hranicích s Libanonem, kde jsou permanentně mírové jednotky OSN, u vesnice Yarun vojáci izraelské armády rozebrali drátěné zátarasy a napochodovali těsně k hranici, i když zatím ji nepřekročili – informovala televize al-Manar. V Izraeli začali mluvit o akutní nutnosti vytvořit „nárazníkovou zónu“ do hloubky 16 km na syrském území a o vyslání zhruba dvou divizí a jednoho praporu na okupované Golanské výšiny, aby ji zajistily. Nicméně, dle mínění expertů, v případě započetí rozsáhlé vojenské intervence proti Sýrii bude základním cílem Izraelské armády především Libanon a Hizballah. Není pochyb, že pro něj to též není tajemstvím, a aktivně rozpracovává svá odvetná opatření. Plnou bojovou pohotovost má i libanonská armáda. Zdá se, že se stejně jako v době posledního konfliktu na libanonském území nepustí do přímých střetů s Izraelem, ale nebude také bránit uskupením Hizballahu.

Pokud ke konfliktu dojde, bude 60,000 raket, které Hizballah již propašoval do Libanonu (třikrát více, než v době konfliktu v r. 2006) představovat pro Izrael vážný bolehlav. Ten se obzvláště bojí, aby se do rukou Hizballahu nedostaly další moderní zbraně a vojenská technika ze Sýrie, včetně případu, kdy by došlo k jejímu rozpadu. Jedná se především o Sýrií v Rusku zakoupené protivzdušné raketové komplexy, jako SA-15 a SA-17, schopné ničit letadla v malých výškách. Podle slov experta telavivského Centra strategických studií Iftaha Shapira v případě, že se Hizballahu podaří se domluvit se syrskými úřady, dají Libanonci přednost mobilnějším a na obsluhu jednoduchým protiletadlovým raketám SA-8. Izraelské úřady se také obávají, že část zbraní z arzenálu syrské armády se může nakonec dostat nejen do rukou Hizballahu, ale také do rukou džihádistů spojených s Al-Kejdou (3).

V souladu s pravidly války je harašení zbraněmi doprovázeno silným informačním krytím, včetně krytí na nejvyšší úrovni. Izraelská média například šíří informace, že vláda dostala „zelenou“ k provedení náletu nejen od Washingtonu, ale i od Moskvy. Konkrétně izraelské vojenské rozvědce (AMAN) blízká Debka sdělila, že šéf AMAN, generál-major Aviv Kochavi, navštívil 22. ledna Bílý dům, kde osobně obeznámil prezidenta Obamu s podrobnostmi nadcházející operace, a dostal od něj souhlas. Ve stejnou dobu pobýval v Moskvě izraelský poradce pro národní bezpečnost Yakov Amidror, který údajně informoval ruské vedení o tomtéž. To jeho plány prý neschválilo, ale B. Assada o nich neinformovalo, takže ten byl překvapen v nedbalkách (4). Přičemž z dalších sdělení, včetně sdělení samotné Debka, je patrné, že v Moskvě Izraelci v každém případě zopakovali všeobecně známý výrok, že „nedopustí předání chemických zbraní Hizballahu“, bez zmínky jakýchkoliv podrobností (5). Smysl takovéhoto žonglování s fakty je jasný: legitimizovat své akce tím, že jsou údajně schválené předními mocnostmi, a v případě Ruska zároveň podkopat důvěru k němu v arabském světě, včetně Damašku. V Moskvě však takové manévry, založené na zneužívání důvěrnosti (je těžké uvěřit, že izraelské státní orgány nemají s tím, co Debka píše, nic společného), nezůstaly nepovšimnuty. Ne náhodou byla reakce Moskvy na provedený nálet velmi tvrdá: „Pokud se tyto informace potvrdí, tak jde o nevyprovokované útoky na cíle na území suverénního státu, což hrubě porušuje chartu OSN a je to nepřijatelné, ať by to bylo ospravedlňováno jakkoliv.“ – stojí v prohlášení ruského ministerstva zahraničí.

Velmi osobitě zareagovali na tyto události v Turecku: turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu kritizoval, že Sýrie na útok nereagovala. „Proč syrská armáda, která již 22 měsíců útočí na vlastní lid tanky, letadly a dělostřelectvem, na izraelskou agresi nereaguje? Proč Assad nehodil směrem na Izrael, jehož letadla si volně létají nad jeho palácem, aspoň malý kamínek?“, řekl Davutoglu (6). Izrael pak, nikoliv nepodloženě, předpokládal, že pro turecké vůdce by se válka mezi Sýrií a Izraelem stala optimální variantou, kdy by se samo Turecko nemuselo vojenských operací proti Assadovi účastnit, a zároveň by mu to pak umožnilo objevit se v Sýrii jako „mírotvůrce a osvoboditel od odvěkého nepřítele“.

Spolu s tím začíná strach z toho, do čeho Netanyahu zemi zatahuje, zachvacovat Izraelce stále více. Podle sdělení pravičáckých novin Maariv diplomaté a vysoce postavení činitelé izraelského ministerstva zahraničí říkají: „K žádné změně strategické situace v Sýrii v posledních týdnech nedošlo a žádné objektivní důvody pro paniku a silná slova, která nyní slýcháme, neexistují. V posledních týdnech se v Sýrii udržuje status quo a pravděpodobnost, že by se zbraně hromadného ničení dostaly do rukou teroristických organizací, zůstává na dřívější úrovni.“

Podle názoru diplomatů a představitelů, kterých se tyto noviny dotazovaly, Netanyahu záměrně rozdmýchává napětí a pokouší se tak zformovat maximálně širokou vládu „národní jednoty“. „Prostě vytváří atmosféru strachu a ohrožení bezpečnosti a vyzývá strany k „zodpovědnosti“ a vytvoření vlády, která by Netanyahu vyhovovala.“ (7)

Mnoho lidí v Izraeli poukazuje na to, že provedené operace jsou nevýhodné i pro samotný židovský stát. Místní analytici správně píšou: „Izrael nemá zájem na pádu Assadova režimu, ale nevědomky napomáhá jeho oslabení a demonstruje světu zranitelnost syrské protivzdušné obrany. To může urychlit zahraniční vpád do Sýrie a noční můra, že se nekonvenční zbraně dostanou mimo kontrolu, dorazí dříve, než jsme čekali.“ (8)

1. http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2013/02/03/barak-prokommentiroval-bombardirovku-v-sirii/
2. http://www.zman.com/news/2013/02/03/144392.html
3. http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2013/01/29/voennaya-razvedka--hizballa-gotovit-razrushitelniy-udar-po-izrailyu/
4. http://www.debka.com/article/22734/Obama-green-light-for-Israel-to-strike-Iranian-Syrian-Hizballah-military-links
5. http://www.debka.com/article/22722/Syria-Israeli-jets-strike-Jamaraya-arms-depot-near-Damascus-leaving-casualties
6. http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2013/02/02/turki-zapodozrili-tayniy-sgovor-asada-s-izrailem/
7. http://cursorinfo.co.il/news/novosti/2013/01/29/v-mide-rezko-raskritikovali-netaniyagu/
8. http://mignews.ru/news/analitic/world/030213_113802_20074.html