Sadistické metody výchovy dětí jsou v USA naprosto normální

Jessica Bigley se stala přes noc slavnou nejen ve svém domovském státě Aljaška, ale také daleko za hranicemi. To vše díky domácímu videu, které zaslala do oblíbené televizní show. Na tomto záznamu je žena, která vyplachuje ústa svého z Ruska adoptovaného chlapce pálivou feferonkovou omáčkou a zakazuje mu to vyplivnout. Pak nechává dítě stát pod studenou sprchou. Lze slyšet, jak chlapec křičí a prosí ženu, aby ho přestala mučit. Na video se můžete podívat zde.

Při sledování tohoto videa mnoho žen v publiku brečelo. Komisař pro práva dětí Ruské federace Pavel Astachov přirovnal scény v tomto videu k „mučení vězňů na Guantanamu“. Jessica byla velmi překvapena, když místo ocenění svých„vzdělávacích“ metod byla odsouzena. Řekla, že dělala věci, které ji experti doporučili. Soud vzal tyto faktory v úvahu a odsoudil tuto nevlastní matku k pouhým šesti měsícům podmíněně a pokutě 2,500 dolarů.

Také Leszczynsští vyvázli s podmíněným trestem za týrání svých tří dcer, které adoptovali z Ruska. Nutili je běhat desítky kilometrů a zvedat desky, takže děvčata měla zdeformované ruce. Také nutili děti stát na hlavě dlouhou dobu a dávali jim ledové sprchy. Za sebemenší přestupek posílali tito rodiče děti spát do psí boudy. Jedna z dívek se téměř udusila vodou: když byla trestána za pomalé sekání trávy, rodiče na ní namířili stříkající hadici.

A nakonec Craversovi byli odsouzeni k pouhým několika měsícům ve vězení, ačkoliv jejich adoptovaný syn Ivan (Váňa) Skorobogatov byl hospitalizován s vážnými poraněními hlavy neslučitelnými se životem.

Všechny výše uvedené případy (ve skutečnosti je takových příběhů mnohem více) mají něco společného. Vykreslují divošský a přímo barbarský přístup uplatňovaný k adoptovaným dětem, jakož i měkké tresty, které jsou neúměrně malé s ohledem na spáchané zločiny. Podle americké organizace pro lidská práva Rodiče proti domácímu násilí znamenají incidenty s hrubým zacházením s dětmi nejméně tři roky ve vězení. Nicméně když se to týká dětí z Ruska, jsou udělovány jen podmíněné tresty.

Tento fenomén má vysvětlení. Nazývá se syndrom nedostatečné oddanosti. Tato diagnóza, spolu s fetálním alkoholovým syndromem, je ve Spojených státech stanovována u adoptovaných dětí, obzvláště těch adoptovaných z Ruska.

Výše uvedené strašlivé příběhy jsou zveřejněny na internetové stránce Obhájci dětí v terapii – americké organizace pro lidská práva založené předními americkými experty v oblasti dětské psychologie a psychiatrie, za účelem boje proti pseudovědeckým teoriím, nebezpečným pro životy a zdraví dětí.

Jedna z nejběžnějších teorií tohoto druhu je známá jako terapie oddanosti. Videa na internetové stránce Obhájců dětí v terapii demonstrují metody této „terapie“. Na jednom z videí je malá dívka, asi sedmiletá, která je nucena ležet na podlaze. Velká žena (vážící asi 100 kilo) leží na ní. Dívka křičí bolestí, může sotva dýchat. Je slyšet, jak na ni žena řve: „Přestaneš se tak chovat?“

Při diskusi o zákazu adopce ruských sirotků Američany psychologové, kteří metody AT kritizují, napsali, že většina zranění a úmrtí u dětí adoptovaných z Ruska souvisela s používáním této „terapie“.

Faktem je, že stoupenci těchto praktik trvají na tom, že všechny osvojené děti trpí syndromem nedostatečné oddanosti – bez ohledu na věk, ve kterém se ocitly v sirotčinci. To znamená, že rodiče nemají vinu na tom, že nejsou schopni s takovými dětmi navázat kontakt. Na vině jsou vždy děti.

Bigley, Craversovi a Leszczynští – všichni požádali o radu a pomoc psychology praktikující AT. Lze říct, že tito rodiče nejsou vlastně vinni, protože se učili tyto sadistické metody u specialistů.

Doporučuje se také nechávat osvojené děti vyhladovět, zabalit je do koberce a sedět na nich (taková videa lze na internetové stránce Obhájci dětí v terapii nalézt také).

„Tyto aktivity nemají vědecký základ. Popsané metody této „terapie“ jsou za rámcem lidského přístupu k lidským bytostem, souvisí s násilím, jak fyzickým, tak psychickým. Výsledky této činnosti vedly k několika úmrtím – zemřelo šest dětí ve věku 3 až 13 let. V tomto případě mluvíme o metodách brutálního zlomení osobnosti dítěte,“ řekla psycholožka Taťjana Kuzmišina Pravda.ru.

Na internetové stránce Obhájců dětí v terapii se píše, že terapie oddanosti dnes představuje nejnebezpečnější formu podvodu ve Spojených státech. Pro většinu bezbranných a zranitelných dětí, které žijí v opatrovnických institucích a s adoptivními rodiči, nepřináší tato pseudoterapie nic, než nesnesitelné utrpení. Jak může u všech svatých strach, hlad, bolest a ponížení vést k oddanosti, důvěře a lásce? Jak to může učinit dítě šťastným?

Před rokem jedna z nejfanatičtějších propagovatelek této „terapie“, Nancy Thomas, přednášela v ruském Jekatěrinburgu. Na internetové stránce místní veřejné organizace byla oslavována jako „jedna z předních expertů v oblasti brzké oddanosti a rodinné terapie“. Adoptivní rodiče a zaměstnanci dětských agentur byli na tuto přednášku pozváni.

Obhájci dětí v terapii uvedli, že před vznikem záliby v metodách AT měla Nancy Thomas vášeň pro chov psů. Není tedy překvapivé, že doporučuje například v jedné své přednášce toto: „Dítě se občas může dostat zcela mimo kontrolu. Pak se na dítě posadíme. Předtím jsem to dělala u psů, a bylo to kvůli jejich zubům a drápům nebezpečnější, než s dětmi. Beru si dobrou knihu a za sezení na dítěti si ji čtu.“

Tato „expertka“ také řekla, že většina osvojených dětí „pracuje pro ďábla a modlí se k ďáblu“.

Jedinci praktikující AT také tvrdí, že bez této „terapie“ se děti stanou psychopatickými zabijáky a „Hitlery“.

Jedna z takových pěstounských matek, která dostala od AT „specialistů“ doporučení, zavolala policii a předla ji své adoptované pětileté dítě k předání do sirotčince, poté, co viděla v rukou dítěte kuchyňský nůž. Tato žena předpokládala, že se jí dítě chystá zabít.

Mnoho zemí, které „dodávaly“ své děti na adopční trh, začalo zavádět v této oblasti omezení.

V r. 2007 bylo do Spojených států z Guatemaly vyvezeno 4,726 dětí. V r. 2009 jejich počet klesl na 754, a v r. 2011 na pouhých 32. Vietnam také zakázal „vývoz“ svých dětí. V r. 2007 američtí občané adoptovali 828 vietnamských dětí, v r. 2010 9 a v r. 2011 0. Dokonce i export čínských dětí do USA za posledních pět let pokles o 50%.

Stojí za zmínku, že v r. 2010 dobře známý americký expert v oblasti dětské psychologie a psychiatrie, profesor Jean Mercer, napsal v otevřeném dopisu ruskému ombudsmanovi pro práva dětí o potřebě moratoria u adopce ruských sirotků americkými občany. Důvod – příliš mnoho traumat a úmrtí mezi osvojenými dětmi v důsledku použití AT.

Jak se říká, čas nadešel.