Světová válka tiskařských strojů

Čtyřka zemí, emitentů rezervních měn - USA, EU, Anglie a Japonsko -, přešla k politice neomezené emise bankovek (slovní spojení tisk bankovek fakticky již neodpovídá realitě - měnu emitují psaním nul za jedničku v příslušném programu, a ušetří tak i na papíru a barvě) na záporný úrok. Tj. příjemce úvěru má prémii za to, že bere peníze, aby je někam vložil. Např. ECB jedním vrzem rozmnožila množství Euro o ohromující trilion. Za tuto sumu by muselo např. Rusko vyvážet ropu po 10 let.

Prázdné papíry, virtuální peníze, zápisy na účtech představují hodnotu jakmile budou vyměněny za dovoz reálných produktů, ať už služeb, ropy, rýže nebo třeba majetek. To je výhoda majitelů rezervních měn. Aby se ovládlo ekonomické prostranství, je třeba peněz. Třeba i těch virtuálních. Za potlesku "expertů" a výplaty slušných provizí prostředníkům se rozbíhá další kolo privatizace v Rusku. Pro americké investory je to otázka dvou-tří dnů jednání s FEDem, a mohou mít aktiva kdekoliv na světě i na záporný úrok. Tato politika neomezená emise je hlášena zatím do r. 2015. Jde fakticky o jiný způsob války za ovládání reálných zdrojů.

Současní ekonomové, vyznavači liberalismu a monetarismu, nechápou samotný moment výměny omezených zdrojů či reálných aktiv za duté peníze. Pro ně je to dobrý kšeft. Ovšem takto rozmnožovat měnu lze každý den, dokud je ještě kde a co privatizovat. Na druhé stráně jsou ti, co za ty to peníze prodávají reálný majetek a svoji dřínu. Nakolik je to morální a poctivý obchod? Indiáni udělali líp, když  prodali Manhattan za skleněné kuličky, stejně by ho neubránili.

To nebezpečí si uvědomuje řada lidí