Tomio Rocky Okamura: chráněnec kmotrů nebo užitečný pitomec?

Obdivovatelé pana Tomia Okamury jsou v zajetí mnoha mýtů spojených s jeho osobou. Všechny stojí za hlubší rozbor, ale pro dnešní blog jsem si vybral dva základní mýty:

A) Tomio Okamura je úspěšný podnikatel v cestovním ruchu – majitel cestovní kanceláře Miki Travel s.r.o.

B) Tomio Okamura je čistá lilie v trnitém křoví naší politiky = nepatří mezi „NĚ“, je „NÁŠ“ a bude hájit naše zájmy

Mýtus (A) – úspěšný podnikatel

Kdykoliv se kdekoliv dočtete něco o panu Okamurovi, vždy je u toho dovětek: „úspěšný podnikatel“ nebo „úspěšný podnikatel v cestovním ruchu“. Z dostupných zdrojů (www.justice.cz) s dá celkem snadno zjistit, že se pan Okamura angažuje jako společník ve čtyřech společnostech a podle přiložených listin v Obchodním rejstříků lze vyčíst úspěšnost jeho podnikání:

Od roku 2006 jeho podnikání ve čtyřech dohledatelných společnostech vygenerovalo ztrátu – 52.425,-- .

V tabulce nenajdete společnost Miki Travel, ve které působí jako jednatel. Společnost mu nepatří a nikdy nepatřila. Ačkoliv je znám tím, že veškeré rozhovory s ním musí autorizovat, nikdy se neohradil proti tomu, že je často označován za jejího majitele. Na svých vlastních webových stránkách o Miki Travel píše tak, aby přímo nelhal, ale zároveň snadno nabyl čtenář dojem, že majitelem je:

„Z ušetřených peněz odletěl do Londýna, kde jsou ústředí největších cestovních kanceláří dovážejících asijské turisty do Evropy a zkusil se jim nabídnout, že by pro ně zajišťoval služby v České republice a na Slovensku. A podařil se mu tam malý zázrak. Přesvědčil druhou a následně i největší japonskou cestovní agenturu, že je ten nejlepší a podepsal s nimi kontrakt. V té době neměl v Praze ani kancelář, dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které mnoha jeho konkurentům chyběly. Dnes už vozí do Čech přibližně 100 000 zahraničních turistů ročně.“(zdroj www.tomio.cz)

Oněch zmíněných 100 000 zahraničních turistů ročně tedy nepřiváží pan Okamura, ale japonská cestovní kancelář JTB. A i společnost Miki Travel, která pana Okamuru zaměstnává, jako jednatele vykazuje podle dostupných zdrojů nepřesvědčivé výsledky – v roce 2006 ztrátu 67 tis. Kč, v roce 2007 profit 946 tis. Kč a v roce 2008 ztrátu 5 milionů Kč – další roky nejsou k dispozici.

V této souvislosti tedy prohlášení pana Okamury z 31. 7. 2011 vypadá trochu falešně:

„Okamura: Do politiky se mi nechce. 65 tisíc mi za to nestojí

NA HRANĚ S XAVEREM Tomio Okamura o politické kariéře neuvažuje, platově by si totiž výrazně pohoršil. A v podobném postupu nevidí ani další pozitiva. Rád se totiž pohybuje mezi "normálními lidmi." Soudí ale, že Čechům chybí pevné morální vzory a že by veřejně činné osoby měly být odpovědné za své chyby.“ (zdroj Parlamentní listy.cz)

Mýtus (B) „pana Čistého“

Pokud o sobě pan Okamura píše, že se rád pohybuje mezi normálními lidmi a myslí tím všechny, kteří nepatří k politikům, tunelářům a všem těm, kteří se nějak „ušmudlali“ během let minulých. Pak bych rád připomněl jen pár kapiček z moře jeho spolupráce právě s těmi, které si vybavujeme jako viníky za všechno co tak rád kritizuje.

Křest knihy Tomia Okamury Český sen proběhl 15. dubna v pražské restauraci U Medvídků. Roli kmotra na sebe převzala celá řada osobností politického a kulturního světa.

Spolu s předsedou sociální demokracie Jiřím Paroubkem a hejtmanem Pardubického kraje Radko Martínkem se křtu zúčastnili například zpěváci Dalibor Janda a Jan Kalousek. ………. Jiří Paroubek i Radko Martínek popřáli knize Český sen mnoho úspěchů a spokojených čtenářů. „Jestli dokázal napsat byť i jen polovičku z toho, co prožívá a do čeho se v životě pustil, tak to musí být strašný bestseller,“ řekl o autorovi a jeho díle Radko Martínek.“ (zdroj web ČSSD)

Pod tímto úhlem pohledu ovšem některá prohlášení „pana Čistého“ vypadají zcela jinak:

16. 06. 2011 – Nasepenize.cz (rozhovor o ekonomické situaci)

Úspora je odstranění prostředníků v případě zakázek pro obranu a za to Sašovi Vondrovi dík.

Pan Okamura si s politiky zahrává velmi rád. Rád jim pomáhá (snad nezištně). Zajímavé je jeho rozpětí od leva do prava. Vždy se ohrazuje tím, že se nemotá do politiky, ale podporuje kamaráda, dobrého člověka.

13.10.2008 – web CSSD

Na sobotní odpoledne připravili sociální demokraté výlet parním vlakem z České Třebové do Moravské Třebové. Tentokrát se akce vedle kandidátů ČSSD do krajských voleb zúčastnil také odborník na cestovní ruch Tomio Okamura. „Přijel jsem podpořit svého kamaráda Radko Martínka, který kandiduje na post hejtmana Pardubického kraje. Nikdy se nevměšuji do politiky, proto podporuji Radka jako člověka, kterého si vážím od doby, kdy působil jako ministr," řekl v krátkém vystoupení Tomio Okamura.

31.8.2010 - Reflex

Pražská ODS v pondělí představila zlatý hřeb obecních voleb, svého volebního lídra-nelídra Jana Kalouska. A já konečně vím, koho a proč budu volit: Kalousek je dobrý kámoš a má rád sushi.

Takhle Kalouska představil člen jeho odborného týmu Tomio Okamura, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Doslova řekl: „Honza má dobře vybudované jméno, lidi ho mají rádi. Nebere úplatky. Je to můj kamarád.“

5.5.2011 – Parlamentní listy

I když Tomio Okamura vehementně popírá to, že by plánoval v nejbližší době vstup do politiky, pokřtil včera svoji v pořadí již druhou knihu s názvem Umění vládnout. Kmotrou knihy se stala předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, požehnal jí i pražský arcibiskup Dominik Duka.

Pivo, hudba, zpěv. I tak by se mohl v poněkud pozměněném slovosledu popsat středeční křest knihy Tomia Okamury Umění vládnout.
Nebylo by to však vše tak zajímavé, pokud by se nedoplnila také jména lidí, se kterými tam bylo možno se setkat.

Arcibiskup Dominik Duka, Věra Čáslavská, Miroslava Němcová (ODS), Zuzka Rojbrová (KSČM), Vladimír Dryml, Jaroslav Foldyna (ČSSD), Petr Gazdík (TOP 09), Jiří Rusnok nebo Dagmar Navrátilová (VV). Tvářemi z Poslanecké sněmovny i Senátu se to ten večer ve známé pražské restauraci U Medvídků jen hemžilo.

Poslední kousek je už přímým a tvrdým útokem na pozici senátora, po které pan Okamura touží. Tvrdí, že se na prezidenta ještě necítí a potřeboval by to vše vyzkoušet jako senátor. Že by mu znělo lépe v prezidentské kampani pojmenování kandidáta: „pan senátor Okamura kandiduje na post prezidenta“? Ale jak se stát senátorem? Zavedené politické strany mají svých kandidátů dost a kandidáti si museli svou kandidaturu stranicky odpracovat. Tam by asi pšenka „panu Čistému“ nekvetla. Ale je tu jedna strana, která je na hraně volitelnosti a ta si populárního „pana Čistého“ bude jistě hýčkat a „pan Čistý“ může straně pomoci v „očistném“ procesu návratu na scénu. KDU-ČSL pana Čunka! Rázem se z pana Okamury stává křesťan a jistě se dočkáme veřejného křtu v některé významné katedrále.

Proto se můžeme v blogu pana Okamury dočíst:

„Samozřejmě jsou tu i klesající volební preference, jejichž pokles se rozhodně v budoucnu nezastaví. (myslí tím velké strany) Naopak se do hry vrací KDU-ČSL, očištěná od největších prospěchářů a ostudných figur.“ (zdroj blog pana Okamury ze 14. 11. 2011)

Pokud jsem na v titulku položil otázku Tomio Rocky Okamura: chráněnec kmotrů nebo užitečný pitomec? je pro mne odpověď jasná. Pan Okamura je chráněnec svých kmotrů, kteří doufají, že na sebe strhne pozornost občanů, kteří nejsou spokojeni s prací velkých stran a zabrání tím posílení některých menších a poctivějších stran, nebo dokonce zabrání vzniku nějakého nového subjektu, který by tuto pozornost na sebe mohl strhnout. Být odměněn za tuto černou práci křeslem senátora nebo dokonce kandidaturou na prezidenta je pro velké strany cena přiměřená a pro pana Okamuru cena úžasná. Jeho ego by tím dosáhlo sebeuspokojení a navíc by se z toho dalo docela hezky a dlouho žít. Navíc pozice senátora neznamená vůbec žádnou odpovědnost, není třeba nic dokazovat, něco umět, něco vykonat.

Na závěr jedna anketní otázka pro všechny milovníky pana Tomia Okamury. Který ze zobrazených svatých mužů je pan Tomio?

Poznámka editora

Ještě než vyneseme konečný rozsudek, nezapomeňte si kliknout na pořad České televize z cyklu Reportéři z 20.2.2012 s titulkem Podnikatel Tomio Okamura. Nepřeskočte ten krok, je to důležitý kamínek do mozaiky.

Napsal jsem ve svém předchozím článku o Okamurovi:

Pojďme udělat tu srandu, pojďme grázlům, Voldemortovi a páté koloně vypálit rybník. Zvolme ho. Budeme mít na Hradě Japonce. No a? Milejší je mi Japonec hájící naše zájmy než našinec ve službách jiných mocností. Horší už to nebude.

Poté, co jsem v diskuzi za článkem přidal odkaz na pořad ČT, odpověděl čtenář podepisující se jako jansmith :

Kolegové Fruniku a Vladimíre, co se týče Okamury, ... (ve svých soudech) brzděte.

Vyčkejme, co se bude dít dál a jak se bude Okamura chovat v reálné politice. Zatím je senátorem a ohledně kandidatury na prezidenta se uvidí... Je jasné, že pokud by se mohl začít proti modré kosher mafii vymezovat, tak věrchuška nasadí do boje své investigativce ve sračkometech, aby jej nějak před voliči spláchla..... když už kurňa musi byť ta přima volba, ni?

Nenechme (konspiracemi za každou cenu) cloumat svým majestátem a raději se zaměřme na reálný průser madame, bojovnice proti korupci, Peak, která nepřiznala v čestném prohlášení pár jistně čestně nabytých melounů a briskně přehodila zodpovědnost na svou účetní...

Brzdit ve svých soudech? To tak úplně nejde. Nejde totiž o to, čekat, jak se vyvrbí, on se může zpočátku chovat úplně normálně. Jde o to, že Okamura je možná někým nastrčen. A pak ovšem bychom se dostali z deště pod okap. Ve své výzvě jsem zmiňoval podmínku, že prezident musí být sám sebou a za sebe. Nechci prezidenta ve službách kohosi. Připomeňme, jak vypadá naše politická scéna. Několik čelních politiků (a prezidentských kandidátů) pracuje v tajných službách cizích mocností a hají cizí zájmy. To jsou tzv. velcí hráči, na které nikdo nemůže. Ti ostatní jsou kmotři, mafiáni a mají vazby na podsvětí. Je Okamura jediný sám za sebe?

To není konspirace za každou cenu. To je zdravý rozum, který říká, že tady něco nehraje. U každé tzv. konspirace se pokouším použit Occamovou břitvu – vzpomínáte? (Výklad čehokoliv má být proveden nejmenším počtem známých prvků. Soupeří-li dva nebo větší počet výkladů nějaké skutečnosti, má přednost ten, který užívá menší počet prvků. Teprve tehdy, nedaří-li se jimi jev vyložit, lze užít k výkladu neznámého jevu prvky další.)

Takže tady máme Okamuru a jeho záhadné bohatství. Ty příjmy opravdu nehrají. Jak vyplývá z článku výše, Okamura není ani vlastníkem Miki Travel, pouze jejím zaměstnancem. Zdůvodnění pana Okamury neprojde Occamovou břitvou. Kolik asi stojí pohádkové auto Jamese Bonda a kde na něj vzal? A odkud získává další desítky milionů? Ze svého obchůdku? Viděli jste záběry, jak to tam vypadá? To není styl obchodu, do kterého by se Češi (a Pražané zvlášť) hrnuli. Osobně bych si tam nekoupil ani rohlík. Z jeho Talk Show, kterými objíždí republiku? Ty mu generují 20-60 tisíc za akci. Kolik by musel těch akcí pořádat do roka, aby měl miliony? Ze svých knížek? Ty mu vydělaly hodně, ale stále ne dost.

Jistěže autor článku, pan Papež, není objektivním soudcem. Je majitelem cestovní kanceláře Marco Polo na trhu, který je malý a je v něm tlačenice. Ale klikněte si na stránky Marco Polo Inc a porovnejte je se stránkami Miki Travel. A tyhle chudičké stránky že jsou internetovou bránou do úspěšné firmy Tomia Okamury přinášející mu desítky milionů? Vždyť takové stránky zbastlí student za hodinu práce.

Nevím, jak porota čtenářů rozhodne, ale já svou výzvu o podpoře Okamury z prvního článku beru zpět. Dokud nebude zřejmé, odkud a z čeho pan Okamura zbohatl, vám radím opatrnost, než ho podpoříte.