„Nezávislé Kosovo“: Patologická zločinná struktura globální úrovně (II)

Na Balkáně došlo k obsazení a odtržení části území během vojenské agrese NATO proti SFRJ v r. 1999, a vyhlášením a posílením nezávislosti „Republiky Kosovo“. Již ve fázi příprav se „ozbrojená opozice“ formovala výhradně jako diverzně-trestní oddíly. Americký Republikánský politický výbor ve zprávě s názvem „Kosovská osvobozenecká armáda: podpora Clintonovy politiky teroristických skupin a obchodu s drogami“ (1999) popisuje „bojový debut“ Kosovské osvobozenecké armády (UCK) v únoru 1996, ve formě útoků na tábory srbských uprchlíků z Chorvatska a Bosny. „Velitelé Kosovské osvobozenecké armády,“ uvádí se v této zprávě, „museli být posláni do USA na výcvik, s cílem přeměny jejich vzbouřeneckých uskupení na politickou sílu nebo politický subjekt…“ (1).

Srbské noviny „Kurir“ v červenci 2008 zveřejnily informace o tajné Bruselské dohodě z 13. března 1999, uzavřené na konferenci vedení NATO. Mimo konečného rozhodnutí o započetí bombardování SFRJ se tam mluvilo o „vytvoření podmínek pro zformování nezávislého státu Kosovo, který bude fungovat pouze v podmínkách přítomnost sil NATO: „Nezávislý stát Kosovo pak bude přičleněn k Albánii při konfiskaci území Srbska (jih Srbska po Alexinci), západní Makedonie, Malesie v Černé Hoře a severní části Řecka, které představují Velkou Albánii. Ta bude vládnout nad Balkánem a všemi pozemními a vzdušnými koridory do Asie a Afriky“.“ (2)

Prištinský režim, debutující trestními operacemi proti pokojným obyvatelům, si spolu s NATO vytvořil vojenský opěrný bod: po skončení vojenského konfliktu byla UCK místo odzbrojení přeměněna na Kosovský obranný sbor a v r. 2009 byla transformována na Kosovské bezpečnostní síly, a koncem roku 2011 na Kosovskou armádu. Aktivitám organizovaných zločineckých uskupení (OZU) bylo umožněno pokračovat, bez ohledu na přítomnost velkého počtu mezinárodní organizací, misí, NGO atd. atd.

V prosinci 2010 zvláštní zpravodaj Rady Evropy, švýcarský prokurátor Dick Marti, přišel s na Balkáně dobře známými, avšak pro zbytek světa senzačními, údaji o vzestupu organizovaného zločinu v Kosovu a síti obchodu s lidskými orgány, jehož vůdce tvoří především politické vedení „Republiky Kosovo“ – hlavně vyšší velení UCK. Jeden z bojovníků UCK, Albánec Rexhep, říká, že „vše, co je spojeno s nelegálními obchody, řídí vláda – v Kosovu, Albánii a republikách bývalé Jugoslávie“, „nikdo nemůže pašovat drogy, ženy, cigarety nebo cokoliv bez požehnání shora. Ne, můžete to samozřejmě zkusit, ale pak vás do několika dní najdou někde v příkopě, již napůl sežraného červy a psi, jak se přihodilo některým“. (3)

Ve své zprávě Dick Marti tvrdil: UCK, vedená současným premiérem „Republiky Kosovo“ Hašimem Thaci (hrdlořezem a vrahem, známým pod přezdívkou „Drak“), unášela především kosovské Srby, a také Albánce podezřelé z „kolaborantství“ se Srby, a dopravovala je do severní Albánie. Tam byli unesení vražděni a byly jim odebírány orgány pro transplantace, které se prodávaly na černém trhu. Tyto zločiny zatajovaly a kryly OSN, NATO, OSCE a vlády hlavních zemí západu. Jak dosvědčil chráněný svědek ICTY K-144 v březnu 2008, „obchod s orgány unesených Srbů šel přes Itálii a byl prováděn pod přímým vedením UCK, za mlčenlivého souhlasu úřadů Albánie“; a proto, říká svědek, který se na zločinech sám podílel, „bylo prodáno přes 300 ledvin a 100 dalších orgánů Srbů, kteří byli zavražděni a zakopáni do společných hrobů“. K-144 potvrzuje, že osobně Hašim Thaci vydělal na obchodu s orgány zavražděných Srbů 4 miliony německých marek (4).

Prvním šéfem správy OSN v Kosovu (UNMIK) byl Bernard Kouchner (též vyvolenec – p.p.). Jím dlouhou dobu vedená organizace „Lékaři bez hranic“ v době vojenských konfliktů na území bývalé Jugoslávie byla usvědčena z pašování zbraní přes 43 kontrolních stanovišť v Bosně, 25 v Chorvatsku a 14 v Kosovu (5). Po stažení srbské armády a policie z Kosova a Metochie Thaciho gangy nerušeně unášely lidi a dodávaly je, podle řady svědectví, na základny NATO, kde jim byly odebírány orgány na transplantace. Ze základny NATO v Kosovu „Bondsteel“ odlétalo každý den 6 až 14 letadel, a existuje důvodné podezření, že takto probíhala přeprava lidských orgánů do západoevropských zemí, především do Británie (6).

7. ledna 2011 50 předních britských chirurgů požadovalo od úřadů legalizaci prodeje lidských orgánů. Odůvodnění bylo jednoduché: „Poptávka je obrovská, a pokud někdo chce prodat svůj orgán, aby se tak dostal z finanční krize, tak proč by to nemělo být povoleno dělat? Je to jeho volba.“ – to řekl britský chirurg, bývalý místopředseda Královské chirurgické společnosti (7). Tak proč nerozjet, mimo drogový byznys přinášející pohádkové zisky, také obchod s lidskými orgány, vždyť i zde existuje jeho „praktická potřeba“. Ve světové síti černých transplantací, jak uvádí německý Spiegel, jsou spotřebitelskými zeměmi převážně USA, Kanada, Izrael, Saudská Arábie, a dárcovskými zeměmi Čína, Indie, Filipíny, Egypt a Moldávie (8). Stěžejním uzlem této sítě je „Republika Kosovo“, která si zcela oprávněně na Balkáně vysloužila přezdívku „Říše hrůzy“.

Vyšetřování zločinů zmíněných Dickem Marti se v tuto chvíli nachází v rukách evropské mise EULEX. Tato mise vede dva soudní procesy, a oba v Prištině. První (prokurátor Clint Williamson) šetří události související s aktivitami „Žlutého domu“ (Burel, severní Albánie) v období 1998-1999, kdy oběti (převážně Srby) unášeli v Kosovu, přemísťovali do Albánie a tam jim byly odebírány orgány. Druhý proces (prokurátor Jonathan Ratel) se zabývá nelegální transplantační klinikou „Medicus“. K vyšetřování případu „Medicus“ přistoupila nejdříve kosovská policie a policie UNMIK, v listopadu 2008, pak ho převzala policie a prokuratura EULEX. Ve výsledku, i když vyšetřování není zatím uzavřeno, bylo obviněno… devět lidí. Hlavními obviněnými (obžaloba od r. 2011) jsou profesor lékařství univerzity Litfi Dervishi v Prištině, zakladatel „Medicus“ Illiri Recaj, turecký chirurg Yusuf Somnez a Izraelec Moshe Harel. Rozdíl mezi procesy spočívá v tom, že „kauza“ proti „Medicus“ je vyšetřována otevřeně, zatímco zločiny související se „Žlutým domem“ se vyšetřují tajně, „s přihlédnutím k bezpečnosti zvláštního prokurátora a vyšetřovatelů na místní úrovni“. Nicméně je spojuje jeden společný rys: naprostá absence výsledků. A co víc, Williamson tvrdí, že vyšetřování obchodu s orgány bude ukončeno teprve za dva až tři roky. Je charakteristické, že přitom EULEX demonstrativně odmítá spolupracovat se srbskou prokuraturou (9) a převést kauzu na mezinárodní úroveň. A dokonce i v případě úspěšného ukončení procesu bude za viníky všech hříchů označena malinká klinika „Medicus“, ale ne vyšší vojensko-politické vedení „Říše hrůzy“ a ty mezinárodní síly, které byly spolupachateli a napomahači odporných zločinů.

Ale fakta ukazují, že stopy vedou na samý vrchol kosovského „státu“. Například prokuratura pro vojenské zločiny Srbska má k dispozici údaje o tom, že štáby UCK byly rozmístěny ve vesnicích Prifč a Tropoja. V Tropoja byl hlavní štáb UCK, tam se sjížděli bojovní mudžahedíni z ostatních zemí. Nemocnici v Tropoje často navštěvovali bratři Haradinaj – Nasim, Shkelze, Daut a Ramuš. Tropoja, Kuks a Bajram Curi byly základnami pro „bojovou přípravu“ UCK, v Bajram Curi bylo mimo toho ještě lékařské středisko pro léčbu a rehabilitaci bojovníků UCK. V hangárech okolních kasáren a na polygonech byli umístěni unesení Srbové, cikáni a „neloajální“ Albánci. V dole Deva (v kraji hraničícím s Kosovem) bylo vytvořeno nelegální vězení, s tunely, které vedly na tu stranu hranice, na které byli věznění podrobování mučení, a „vybraným“, tedy těm nejzdravějším a nejsilnějším, byly odjímány orgány. Poblíž Tropoja se nachází vesnice Buči Dol (sever Albánie), a právě sem v dubnu 1998 dorazilo z Kosova „vedení“ UCK. To bylo alokováno do domu rodiny albánského premiéra Sali Beriši. Koordinátorem jejich příjezdů byl Sulejman Beriša, bratr strýce albánského premiéra. Ten udržoval spojení s velvyslancem Kosova v Tiraně. Mimo toho, že se odsud každý den převážely do Kosova nákladními auty zbraně (do vesnic Junik a Borovina poblíž Dečan), rodinní příslušníci klanu Beriša, podle panujících podezření, byli také zapojeni do zločinecké skupiny zabývající se únosy lidí a odběrem jejich orgánů pro „dodávky“ na evropské trhy: ledviny, játra, srdce – v cenách do 120,000 euro… Jeden z centrálních táborů pro přípravu bojovníků byl v samotném hlavním městě Albánie, Tiraně, určený pro 200 lidí, ve kterém byla rovněž nemocnice pro léčení bojovníků, „zraněných na válečných polích“. Finanční zdroje ze zahraničí, převážně ze Švýcarska, určené pro UCK šly přes banku „Dardania“, rovněž v Tiraně (10).

Na počátku srpna 2012 propukl skandál, v souvislosti s údaji německého Spiegelu, ohledně patronace nad nelegální transplantační klinikou ze strany kosovských úřadů, spoluúčasti německých občanů na velmi výnosném podnikání kosovských zločinců, ohledně dodávek lidských orgánů centrem „Medicus“ pro transplantace na klinikách v Berlíně, Göttingenu a Regensburgu. Transplantace byly prováděny „vybraným“ lidem, v rozporu se zákonem, za větší peníze, „mimo pořadník“. Třeba jakási ruská emigrantka Vera prodala svoji levou ledvinu za 8,000 euro, a koupil ji bohatý německý průmyslník Walter, avšak již za 81,000 euro. Vlastníkem „Medicus“ byl německý lékař Manfred Behr, který měl dohodu s rodinou Derviši, která mu také navrhla otevřít si kliniku v Kosovu. Nicméně představitelé EULEX odmítají komentovat údaje médií o tom, že klinika „Medicus“ byla jen článkem v řetězu „černé transplantologie“ evropského a světového rozsahu (11). Jako příklad mezinárodního rozmachu „černých kosovských transplantátorů“ uvedeme fakt, že Carla del Ponte při psaní své knihy „Lov: Já a váleční zločinci“ použila údaje jedné blízkovýchodní tajné služby, kde uvedla slova nějakého šejka, který dostal srbské srdce: „Lituji, že je srdce srbské, ale žiju“ (12). Dodnes, bez ohledu na všechny důkazy o spáchaných zločinech, přešlapuje vyšetřování na místě. Do značné míry tomu napomáhá Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii, ve kterém došlo u mezinárodního soudního orgánu (ale ne u ICTY!) k neuvěřitelné události. V lednu 2005 ICTY začal s vyšetřováním kauzy „Žlutého domu“, nicméně patrně vyšetřování vyneslo na světlo spolupachatele zločinů na vysoké úrovni, takže v r. 2006 byl v tribunálu celý sklad důkazů v této kauze zničen. Odpovědnost nenesl nikdo.

Vůdci UCK (pohlaváři „Republiky Kosovo“), když si uvědomili svoji naprostou beztrestnost, nemají v úmyslu se svými špinavými kšefty přestat. Takže Hašim Thaci a Agim Čeku v rozhovoru, po zavraždění srbského premiéra Z. Džindžiče, vylíčili další směr svých aktivit: přivézt „náš kapitál“ do Srbska; začít se skupováním pozemků a firem, působit ze zahraničí, přes zahraniční investice a investiční fondy; „Naši lidé,“ řekl Thaci, „musí vytvářet firmy v Londýně, a ještě lépe v Rusku… a účastnit se privatizace v Srbsku, je třeba skupovat půdu, potravinářské společnosti, nemovitosti ve velkých městech… tak můžeme vyprat peníze z černých fondů“; „Můžeme pracovat spolu s Chorvaty, ti skupují Vojvodinu… nakoupili stovky hektarů té nejlepší půdy, za malé peníze“ (13).

* * *

V euro-atlantické verzi jihovýchodní Evropy je zločinecké enklávě „Republika Kosovo“ přidělena zvláštní role. Zde se musí uhnízdit, a již se pevně uhnízdil, organizovaný zločin globální úrovně. Přeprava drog do Evropy, únosy lidí pro odběr orgánů a jejich dodávání na trhy černých transplantací, zastrašování obyvatel, etnické čistky území – to jsou funkce kosovského nádoru, této rakoviny nerušeně požírající tělo Evropy, která se ještě stále považuje za civilizovanou…

UCK byla nástrojem NATO pro „vtržení“ do Jugoslávie. Dnes je cílem Srbsko, nejsilnější stát regionu, jehož potenciál může být výrazně zvýšen díky spolupráci s Ruskem. Aby se zabránilo takovému vývoji událostí, budou síly UCK nejen zachovány, ale rozšířeny. Tyto síly mají v rukou totální politickou kontrolu Kosova (vyjma severu kraje), nezbytnou výzbroj a značné finanční prostředky, a také vojensko-politickou podporu USA. Kosovo ovládané „mocí v Prištině“ zůstane „zónou chaosu“ s všemohoucími organizovanými zločineckými uskupeními, jen mírně zamaskovanými „mnohonárodnostním demokratickým státem“. Předstírání vyšetřování kosovských OZU vede k další expanzi organizovaného zločinu nejen na Balkáně, ale i daleko za jeho hranicemi.

Poznámky

1. Petras J.  The Washington – “Moderate Islam” Alliance: Containing Rebellion Defending Empire // The Law Projects Center New York City Area Offices. 12.16.2011. 
2. http://www.kurir-info.rs/ubijajte-civile-clanak-23588
3. McAllester Matt, Martinovic Jovo Kosovo's Mafia: A hotbed of human trafficking // Globalpost, March 27, 2011
4. pressonline.rs
5. NATO protiv Srbije. Transkripti razgovora stranih obaveštajaca u Srbiji i inostranstvu
6. NATO protiv Srbije. Transkripti razgovora stranih obaveštajaca u Srbiji i inostranstvu
7. vesti-online.com
8. blic.rs
9. http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:390530-Vampiri-zute-kuce
10. http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:391694-Biznis-brace-Berisa
11. blic.rs
12. http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:390675-Dokazi-protiv-Tacija
13. NATO protiv Srbije. Transkripti razgovora stranih obaveštajaca u Srbiji i inostranstvu