Důkaz, že libertarianismus je iluminátský komplot

„Říkáte, že marxismus je antiteze kapitalismu, která je nám (iluminátským židovským bankéřům) stejně posvátná. Je to přesně z tohoto důvodu, tedy že jsou si vzájemným opakem, proč nám dávají do rukou dva póly této planety a nám umožňují být její osou. Tyto dva opaky, bolševismus a my, nachází svoji identitu na mezinárodní scéně.“ – Otto Kahn, investiční bankéř, Ženeva versus mír (1937)

William S. Volker byl bohatým německým židovským podnikatelem. Zděšen nástupem socialismu v Americe založil Volkerův fond, na podporu reakcionářské ideologie založené na „laissez-faire“ a sociálním darwinismu. Ta se měla stát libertarianismem.

Libertarianismus a jeho sestra-dvojče rakouská ekonomická škola byly vymyšleny finanční elitou, aby tvořily dialektický opak komunismu.

Podle této úžasné zprávy (ze které pochází všechny neoznačené citáty) „nebyl Volker žádným velkým učencem nebo myslitelem. Ideologie, kterou vytvořil, byla dělána shora, kdy začíná jen řadou mlhavých závěrů, pro které neměl žádné předpoklady. Z těchto závěrů pak bylo jen otázkou Volkerova obrovského majetku, než byla nalezena řada ospravedlnění, na jejichž základě pak vyrostla ideologie či „teorie“, které dala všemu perspektivu a jednotnost, a nakonec se z toho stala filosofická platforma, ze které vzešel celek.“

Ačkoliv Volker nebyl ekonom nebo filosof, měl peníze a, a to je velmi důležité, vlivné styky a vazby na univerzitu v Chicagu, založenou Johnem D. Rockefellerem.

Toto se ukázalo být klíčovým spojením.

V r. 1944 převzal Fond Volkerův synovec Harold Luhnow.

„Cesta k otroctví“ Friedricha Hayeka vyšla téhož roku. Svoji obhajobou „laissez-faire“ kapitalismu a tvrzením, že jakýkoliv pokus o regulaci povede nevyhnutelně k totalitě, to bylo přesně to, co Volkerův fond chtěl. Zajistil nové vydání Hayekovy knihy spolu s univerzitou v Chicagu a postaral se, aby kniha skončila v každé knihovně ve Spojených státech.

Wolkerův fond financoval všechny přední ekonomy rakouské školy a měl výrazný vliv na „chicagskou ekonomickou školu“, včetně Miltona Friedmana.

Ludwig Von Mises, který nikdy neměl placené místo na žádné univerzitě, byl podporován nejdříve Davidem Rockefellerem, a pak po desítky let dostával peníze od Volkerova fondu a napojených podnikatelů, jako Lawrence Fertiga.

Životopisec Von Misese, Richard M. Ebeling:

„Mnoho čtenářů může být překvapeno, když zjistí rozsah, v jakém byli Graduate Institute a pak samotný Mises v letech bezprostředně po jeho příchodu do Spojených států držen nad vodou finančně prostřednictvím štědrých grantů od Rockefellerovy nadace. V podstatě v prvních letech svého života ve Spojených státech, před svým jmenováním profesorem na Graduate School of Business Administration při univerzitě New York (NYU) v r. 1945, byl Mises téměř totálně závislý na ročních výzkumných grantech od Rockefellerovy nadace.“

David Rockefeller se ve svém nejpřekvapivějším výroku sám přiznal, že se považuje za stoupence rakouské ekonomické školy. Ve 30. letech byl jeho lektorem, na London School of Economics, Friedrich Hayek.

Murray Rothbard byl také financován Volkerovým fondem:

„Rothbard začal svoji konzultantskou činnost v r. 1951, prací pro Volkerův fond. Tento vztah trval až do r. 1962, kdy byl VF rozpuštěn. Velkou část Rothbardovy práce pro VF tvořila četba a vyhodnocování knih, časopisových článků a dalších materiálů. Na základě psaných zpráv Rothbarda a dalšího čtenáře – Rose Wilder Lane – ředitelé VF rozhodovali, jestli nějaké konkrétní práci věnovat pozornost a dostat ji do veřejných knihoven.“

Rothbard později označil svoji práci pro Volkerův fond za „nejlepší práci, kterou kdy v životě měl“.

Volkerův fond používal také taktiku, která našla širšího uplatnění později: zplodil enormní počet organizací, organizovaných volně, aby budily dojem nezávislosti a tvořily „libertariánské hnutí“. K nim patřila Nadace pro ekonomické vzdělávání, která následně vytvořila společnost Mont Pelerin.

Společnost Mont Pelerin

Společnost Mont Pelerin byla pojmenována po švýcarských Alpách, kde se konala první konference. Byla založena Hayekem, za finanční podpory Volkerova fondu, který platil výdaje všech amerických účastníků. Klíčovými spoluzakladateli byli Mises, Milton Friedman a Karl Popper.

Nobelovu cenu za ekonomii získalo minimálně osm členů Mont Pelerin. To není špatné, na „okrajové hnutí, ignorované oficiální sférou“.

Mont Pelerin pak dohlížela na vytváření dalších vlivných institucí. Jednou z nich byl Institut ekonomických záležitostí v Londýně, založený v r. 1955. Tato organizace vymyslela Konzervativní stranu, jejíž členka Margaret Thatcher říkávala: „Vytvořili jste atmosféru, která učinila naše vítězství možným… Ráda bych podotkla, že jsem velmi vděčná těm, kteří se k naší velké snaze připojili. Bylo jich málo, ale měli pravdu a zachránili Británii.“

Heritage Foundation byla také výsledkem společnosti Mont Pelerin, stejně jako Manhattanský institut pro politický výzkum a Ekonomická výzkumná nadace Atlas, které pak zrodily bezpočet mozkových trustů, včetně Fraserova institutu.

Množství peněz, které byly do tohoto všeho investovány, bylo obrovské:

„John Blundell, šéf IEA, v projevu k Heritage Foundation a k Atlas v r. 1990, identifikoval vzácné selhání v rámci snah společnosti. Vrtěl hlavou nad nezdařeným pokusem dotovat akademické „katedry volného podnikání“ v desítkách zemí na celém světě. Blundell si stěžoval na promrhání „stovek milionů, možná až miliardy dolarů“. A to byla jen jedna iniciativa z mnoha.“

Rodina Kochových

Volkerův fond byl rozpuštěn v r. 1962. Stále měl v aktivech 7 milionů dolarů, které daroval Hooverově společnosti.

Ale mezitím převzala organizování libertarianismu a rakouskou ekonomickou školu další velmi bohatá židovská rodina, rodina Kochových (viz Sionističtí miliardáři, kteří ovládají politiku).

Fred Koch založil v r. 1958 společnost Johna Birche. Ed Griffin tam byl vzdělán. Později napsal slavnou knihu „Stvoření z Jekyll Island“. To byla napodobenina skvělé knihy Eustace Mullinse „Tajemství Federálních rezerv“, až na jednu výjimku: vynechala Mullinsovu analýzu zlatého standardu coby operace bankéřů a to, jak požadavky Británie, aby byly daně placeny ve zlatě, byly příčinou války za nezávislost. Místo toho volala po znovunastolení zlatého standardu. To je klíčová část příběhu o tom, jak rakouská ekonomická škola dokázala převzít „hnutí za pravdu“.

Kochův syn Charles založil Institut CATO, spolu s Murray Rothbardem. Institut CATO zůstává dodnes přední hlásnou troubou libertarianismu.

Židovský charakter libertarianismu

Většina předních libertariánů byli nebo jsou židé. Von Mises, Rothbard, Ayn Rand, Irwin (a Peter) Schiff. Podle Petera Schiffa prý jeho děda nebyl oním nechvalně známým finančníkem.

Sám Rothbard měl zajímavé názory na rasu a nerovnost na volném trhu: „Rothbard byl hrdý na to, že je „rasistou“, protože rasismus odhalil skutečný zdroj nerovnosti na volném trhu, tedy genetiku. Víra v biologickou rasovou nerovnost byla pro Rothbarda součástí libertariánského projektu, protože rasová nerovnost je prostě tím, jak trhy odráží přírodu. Navíc nešlo o náhlou konverzi: Rothbard posazoval stejný názor již v r. 1973, viz zde.“

Takže nadřazenost židů lze vysledovat přímo k samotnému hlavnímu zastánci rakouské ekonomické školy.

Závěr

Libertarianismus a rakouská ekonomická škola nejsou produkty průkopnických volnomyšlenkářů. Naopak, všichni hlavní stoupenci a prosazovatelé tohoto hnutí byly vysoce napojenými jedinci. V prvních letech poskytoval obrovské sumy peněz Volkerův fond, protože rakouská ekonomická škola byla považována za správnou odpověď na komunismus, aby se udržela dialektika potřeb penězoměnců (viz také Bankéř vysvětlil podvod „Okupuj Ameriku“).

Maje daleko k okrajovému hnutí posbírala Mont Pelerin a její absolventi osm Nobelových cen. Alan Greenspan dosvědčil její vše prostupující vliv v 2000 takto:

„Rakouská škola zasáhla hluboko do budoucnosti, kdy byla většina z nich činná, a měla obrovský, a podle mého soudu pravděpodobně nevratný vliv na to, jak v této zemi uvažuje většina oficiálních ekonomů.“

V těchto dnech a době, kdy komunismus již není považován za hrozbu, ale kdy je marxismus/liberalismus/politická korektnost v západních zemích silnou silou, našel libertarianismus nový smysl života, jako způsob kooptování odporu v alternativních médiích.

Dialektika pokračuje nadále.