Finanční válka: „Stříháni pomocí prodejů na krátko“

Medvědí nájezd je praktikou pro sestřelení akcií nebo jiných aktiv, buď kvůli rychlému zisku, nebo kvůli korporátním převzetím. Dnes jsou cílem komodity, ale zítra to může být něco jiného. Když v září 2008 zbankrotoval Lehman Brothers, někteří analytici si mysleli, že stav této investiční firmy nebyl horší, než stav jejích konkurentů. To, co ji zničilo, nebyla nedostatečná kapitalizace, ale masivní medvědí nájezd 11. září toho roku, kdy cena jejích akcií poklesla za jediný den o 41%.

Akciový trh byl těmito spekulačními útoky zamořen od doby čtyřletého medvědího nájezdu na celé odvětví nazývaného velká hospodářská krize, kdy hodnota Dow Jones Industrial Average poklesla na 10% své původní hodnoty. Kdykoliv se pokles trhu zpomalil, nastoupili spekulanti a za miliony dolarů prodávali akcie, které nevlastnili, ale zdánlivě si je vypůjčili jen za účelem prodeje, kdy použili mechanismus známý jako prodej na krátko. Když se to provádí ve velkém, může prodej na krátko donutit ceny klesnout a umožní, aby byla tato aktiva odkoupena velmi levně.

Snem prodejců na krátko je další velká hospodářská krize, jak jeden obchodník nedávno připustil v rozhovoru pro BBC. Jeho otevřenost byla neobvyklá, ale jeho přístup byl charakteristický pro obor, který je jen o vydělávání peněz, bez ohledu na škody způsobené skutečným společnostem dodávajícím skutečné zboží a služby ekonomice.

Jak se hra hraje

Schéma prodeje na krátko funguje takto: ceny akcií jsou určovány obchodníky nazývanými „tvůrci trhu“, jejichž úkolem je dát dohromady prodejce a kupující. Prodejci na krátko, kteří chtějí prodat za tržní cenu, jsou nejdříve spárováni s nejvyššími nákupními objednávkami, ale pokud je objem prodejů velký, je většina spárována s výprodejními objednávkami, což celkovou cenu srazí dolů. Cena je určována nabídkou a poptávkou, a když je nabídka akcií dostupných pro prodej uměle vysoká, cena klesá. Když jsou medvědí nájezdníci úspěšní, jsou schopni odkoupit zpět akcie na pokrytí svých prodejů na krátko za cenu, která je uměle nízká.

Dnes musí jen spustit „stop loss“ objednávky investorů, aby iniciovali kaskádu prodejů. Mnoho investorů se chrání před náhlým poklesem ceny tím, že umístí „stop loss“ objednávku, která je aktivována, pokud tržní cena poklesne pod jistou hranici. Tyto objednávky fungují jako předporgramované tlačítko paniky, které může spustit další prodeje a větší tlak na propad ceny akcií.

Dalším destabilizujícím faktorem je „prodej na margin“: mnoho spekulačních investorů si půjčí oproti svým držbám, aby své investice leverageovali, a když hodnota jejich držby poklesne, broker je může donutit dodat další hotovost na zavolání, nebo ji jinak prodá do medvědího trhu. Výsledkem je opět něco, co vypadá jako panika, a způsobí to přemrštěnou reakci u cen a jejich rychlý propad.

Kde prodejci na krátko seženou své akcie, aby je mohli prodat na trhu? Jak vysvětlil Jim Puplava na FinancialSense.com 24. září 2011, „půjčí“ si akcie od nic netušících skutečných majitelů. Když brokerská firma otevře novému zákazníkovi účet, je to obvykle „margin“ účet – který umožňuje investorovi kupovat akcie na margin, či si půjčovat proti akciím investora. Provádí se to, ačkoliv většina investorů margin nikdy nepoužije a nejsou si vědomi, že takový druh účtu mají. Brokeři to dělají proto, že „pronajímají“ akcie na margin účtu za výrazné poplatky – někdy až za 30% úrok, u akcií, kterých je nedostatek. Netřeba říkat, že skuteční vlastníci akcií z tohoto obrovského zisku nedostanou nic. A co hůř, mohou být touto praxí silně poškozeni. Nakoupili akcie proto, že společnosti věřili a chtěli vidět její podnikání vzkvétat, ne se propadat do hlubin. Jejich akcie jsou používány k sázkám proti jejich vlastním zájmům.

U prodeje na krátko je další problém: prodejci na krátko je umožněno hlasovat těmito akciemi na shromáždění akcionářů – aby se vyhnuli odhalení toho, co se děje, posílají akcioví brokeři za „skutečnými“ vlastníky také nastrčené figurky; ale to znamená, že se v prostředí pohybují dvojité nastrčené osoby. Brokeři vědí, že mnoho akcionářů se nebude hlasováním obtěžovat; a když na nějaké hlasování přijde příliš mnoho nastrčených figurek, celkový počet je proporcionálně snížen, aby to „odpovídalo“. Ale to znamená, že skutečné hlasy skutečných vlastníků akcií jsou vyhozeny. Hedge fondy mohou provádět prodeje na krátko jen proto, aby mohly hlasovat u konkrétních záležitostí, na kterých mají zájem, jako nepřátelské korporátní převzetí. Protože mnoho akcionářů své nastrčené osoby neposílá, mohou zainteresovaní prodejci na krátko přesunout hlasy tam, kde to škodí zájmům těch, kteří mají ve společnosti skutečný podíl.

Laxní regulace

Některé škody způsobované prodejem na krátko byly zmírněny zákonem o cenných papírech z r. 1933, který zavedl „strop“ a zakázal „nahé“ prodeje na krátko. Ale obě tato opatření byla dnes zlikvidována.

Pravidlo stropu vyžadovalo, aby cena akcie byla předtím, než je možné provést prodej na krátko, vyšší, než předchozí prodejní cena, což bránilo kaskádovitým prodejům na krátko, když akcie padaly. Ale v červenci 2007 bylo toto pravidlo zrušeno.

Opatření proti „nahým“ prodejům na krátko zakazuje prodej akcií na krátko bez toho, aby byly buď vlastněny, nebo vypůjčeny. Ale výjimka učinila z tohoto pravidla klam, když v červenci 2005 nařízení SEC (KCP) umožnilo tuto praktiku pro „tvůrce trhu“, ty brokery, kteří souhlasili, že budou ochotni kupovat a prodávat konkrétní akcie nepřetržitě za veřejně kotované ceny. Finta je v tom, že tvůrci trhu jsou brokeři, kteří dnes ve skutečnosti reprezentují většinu nákupů a prodejů akcií. 95% prodejů na krátko provádí brokeři-dealeři a tvůrci trhu. Tvorba trhu je jednou z těch nejlukrativnějších zábav bank z Wall Street, které nyní drží převážnou část celkových bankovních aktiv země.

Jeden z odpornějších příkladů nahého prodeje na krátko byl odhalen v příběhu, se kterým přišel v r. 2005 FinancialWire. Člověk jménem Robert Simpson nakoupil všechny zbývající akcie malé společnosti s názvem Global Links Corporation, celkem asi jeden milion akcií. Dal všechny tyto akcie do šuplíku a pak sledoval, jak v následujících dvou dnech měnilo majitele 60 milionů akcií společnosti. Každá zbývající akcie změnila během těchto dvou dnů majitele asi 60 krát, ačkoliv byly bezpečně uklizeny v jeho šuplíku. Tento incident byl důvodem obvinění, že brokeři v nahých prodejích na krátko obchodovali neskutečný počet „fantomových“ akcií. Očekává se, že prodejci na krátko se pokryjí zpětným nákupem akcií a vrátí je do poolu, ale Simpsonových 60 milionů akcií očividně nikdy zpětně nakoupeno nebylo, aby se pokryly fantomové prodeje, protože především nikdy na trhu nebyly. Další případy jsou hůře vysledovatelné, ale věří se, že totéž se děje na celém trhu.

Proč je to umožněno?

Rolí tvůrců trhu má být údajně to, že poskytují likviditu trhu, párují kupující s prodávajícími a zajišťují, že vždy bude existovat někdo, kdo kupujícím akcie dodá, nebo odebere akcie z rukou prodávajících. Tato výjimka jim umožňuje provádět nahé prodeje na krátko, a je to ospravedlňováno tím, že je to nezbytné, aby se kupujícím a prodávajícím umožnilo realizovat své objednávky bez toho, aby museli čekat, než se objeví skutečná protistrana. Ale když chcete brambory nebo boty, a ve vašem místním obchodě dojdou, musíte si počkat na dodávku. Proč je to u investování do akcií jinak?

Tvrdilo se, že vysoce likvidní akciový trh je klíčový, aby se zajistilo korporátní financování a růst. To by mohl být dobrý argument, pokud by peníze opravdu šly do společnosti, ale tam nejdou. Emitující společnost dostává peníze pouze tehdy, když jsou akcie prodány v počáteční veřejné nabídce (IPO). Burza je sekundární trh – investoři kupující od ostatních akcionářů doufají, že mohou prodat akcie za víc, než kolik za ně zaplatili. V krátkosti, je to hazard. Pro korporace je jednodušší získat peníze novými IPO, pokud kupující vědí, že mohou tyto akcie obratem prodat rychle; ale na dnešních počítačových globálních trzích by se měli skuteční kupující ukázat dostatečně rychle, aniž by museli nechat brokery prodávat akcie, které ve skutečnosti prodat nemusí.

Prodej na krátko je někdy ospravedlňován tím, že je nezbytný pro zamezení „iracionální neukázněnosti“, která by jinak tlačila oblíbené akcie do nebezpečných „bublin“. Ale pokud by toto byla nezbytná charakteristika fungujících trhů, bujelo by prodávání na krátko také na trzích aut, televizí a počítačů, čemuž tak očividně není. Důvod, proč tomu tak není, je, že toto zboží nelze „zatížit hypotékou“ nebo zdvojnásobit na počítačové obrazovce, jak je tomu u akcií. Prodej na krátko je možný proto, že brokeři neobchodují s fyzickými věcmi, ale jen přesouvají čísla na počítačových obrazovkách.

Jakákoliv údajná výhoda pro společnosti nebo třídu aktiv, plynoucí z likvidity plynoucí z prodeje na krátko, je negována vážnými škodami, které tyto čachry mohou způsobit společnostem nebo aktivům medvědími nájezdy. S mocí provádět nahé prodeje na krátko mají tvůrci trhu trh zaminovaný pro demolici na lusknutí prstem.

Potřeba kolektivní akce

Co lze udělat, abychom s touto destruktivní praxí skoncovali? Ideálně by do toho vstoupil federální regulátor a zavedl určitá pravidla; ale jak poznamenává Jim Puplava, regulátory mají v kapse brokeři a mají tendenci dívat se jinam. Žaloby mohou mít účinek, ale stojí peníze a čas.

Zatím Puplava investorům radí, aby zavolali svým brokerům a zeptali se jich, jestli jsou jejich účty margin účty. Pokud ano, účty změňte a nechte si to potvrdit písemně. Jako kampaň „Přesuňte své peníze“, aby se umravnili obři Wall Street, mohl by tento manévr být nenásilnou formou kolektivní akce, s výraznými dopady, pokud se připojí dostatek investorů. Potřebujeme nějakou výraznou akci, abychom přitáhli uzdu našemu splašenému finančnímu systému a vládě, kterou ovládá, a toto by mohl být dobrý začátek.