Řecká krize: řecký státní dluh je neplatný

Zatimco se Řecko právě potápí do hlubin finančního otroctví - za což může země poděkovat své zkorumpované vládě, která je řízena globálními bankovními kartely – zastává nyní stále větší počet ekonomů názor, že by Řecko mělo vzít svůj osud do vlastních rukou a namísto toho, aby se země ještě více zadlužila penězi, které nemohou být nikdy splaceny, by Řecko mělo prohlásit zemi vnucené, protiústavní dluhy za neplatné.

Toto řešení, které je již měsíce diskutované v alternativních médiích je nyní ve stále větší míře zmiňováno rovněž i ekonomy v rámci masmédií. 16.06.2011 napsal Allen Mattich pro Wall Street Journal článek s názvem: „Řecko by se mělo pokusit opustit euro – vyhlášení platební neschopnosti je při finančních krizích tou nejlepší možností.“

„Co se týče všech těch úsporných opatření jsou Řekové u konce s trpělivostí a zdá se, že nejsou ochotni akceptovat ještě drsnější škrty, které jsou na nich vyžadovány. Pokud by Řekové dospěli k přesvědčení, že opuštění eura je nejen možné, ale i žádoucí, byly by pravděpodobně hlavní země eurozóny vedené Německem nuceny uvolit k poskytnutí obrovských úlevných opatření, k nimž přináleží i odpuštění státních dluhů. Případný bankrot Řecka a jeho vystoupení z eurozóny v sobě obsahuje nebezpečí, že v rámci finančního sektoru celé Evropy by mohlo dojít k systémové krizi.“

Ekonom Max Keiser nazývá bankéře bandou zločinců a navrhuje, aby Řekové znovu zavedli drachmu. Podle jeho mínění je Řecko pouze částí mnohem většího problému: bezskrupulózní bankéři, kteří dobývají svět prostřednictvím dluhů.

„Debtocracy“ („Dluhokracie“) je nový dokumentární film v Londýně působícího profesora ekonomie Costase Lapavitsase. Tento dokument možná nejlépe objasňuje proč by měly být řecké dluhy prohlášeny za neplatné. Podle dostupných informací shlédl tento film na internetu již více než 1 milion Řeků.

Tento velmi dobře natočený dokument představuje koncept ruského ekonoma z 20.let Alexandra Sacka, jenž vypracoval teorii „opovrženíhodných dluhů“. Různé země tento koncept v minulosti uplatnily, aby mohly odmítnout dluhy, které vznikly protiústavní cestou.

K těmto zemím patří např. Ekvádor, jenž znehodnotil před několika lety své dluhy o 80%. Když v roce 2003 USA obsadily Irák, zdědily dluh ve výši 120 miliard USD. Tento dluh měl Irák splatit Francii a Rusku. Dluh byl Američany prohlášen za opovrženíhodný a proto jej USA také nemusely splatit.

Státní dluh lze prohlásit za „opovrženíhodný“ (“odious debt“) tehdy, pokud:

1. si vláda vezme půjčku bez souhlasu lidu
2. půjčka není použita pro blaho lidu
3. jsou-li věřitelé obeznámeni s výše uvedenými aspekty a postupují tak vědomě nepřátelsky proti zájmůj cílové země.

V případě Řecka lze vznik krize odvodit od podvodů, které prováděli Wall Street, Mezinárodní měnový fond, evropští bankéři společně se zkorumpovanými řeckými politiky.

Je zjevné, že řecký lid z těchto půjček nijak neprofitoval, protože prostřednictvím těchto půjček byly hrazeny výhradně úroky předchozích půjček. Ze 150 miliard USD půjček nebylo použito nic pro blaho řeckého lidu.Všichni věřitelé si byli dále plně vědomi toho, že se tímto způsobem podílejí na zločinu vůči řeckému lidu.

Celá finanční krize byla pečlivě naplánovaná a poté veřejnosti prezentována ve zcela falešném světle. Toho se zhostily sdělovací prostředky, které jsou rovněž vlastněny mezinárodními bankéři. Politici přirozeně také odehráli role, které jim byly přiděleny.

Celá řecká krize je pouze a jen hollywoodským představením, v němž byla řeckému lidu přidělena role bezbranné oběti. A pokud americká vláda výrazně neomezí své výdaje budou v příštím dějství v roli oběti Američané.

Média, která jsou vlastněna bankéři viní za to, co se stalo nabobtnalou byrokracii v zemi a ochromující systém daní. Geniální zkratka “PIIGS” pro Portugalsko, Irsko, Itálii, Řecko a Španělsko byla vymyšlena proto, aby se jejím prostřednictvím šířil ve veřejnosti názor, že lidé v Řecku a v těchto dalších zemích jsou liní, nenažraní a neskutečně rozhazovační.

Ve filmu Debtocracy je ukázáno jak bankéři a politikové předkládali zemi rozličné projekty, jejichž prostřednictvím profitovali oni sami, ale Řecko tím uvrhli do úpadku.

K těmto intrikám bankéřů a politiků patří podplácení, zvýhodňování – např. německé firmy Siemens pro výstavbu aténského systému metra nebo gigantické výdaje na olympijské hry v roce 2004.

Ještě vice ekonomicky devastující byly výdaje v řádu mnoha milliard za předražené zbraně, za letadla a ponorky, které byly nakoupeny od evropských výrobců. Tito výrobci jsou vlatněni přesně týmiž bankéři, kteří zemi nejprve poskytli půjčky.

Jedná se zde tedy zcela jasně o finanční manipulace tak jak byly popsány Johnem Perkinsem v knize “Přiznání najatého vraha ekonomiky”.

Řecko je kanárek v uhelném dole bankéřů. Pokud padne Řecko, nebude trvat dlouho a do propasti se zřítí rovněž i Spojené státy.

Článek Griechenland-Krise: Griechische Staatschulden sind null und nichtig vyšel 1.07.2011 na propagandafront.de, překlad R.Václav