Stanové městečko u New Jersey

Více než 50 lidí bez domova obsadilo lesy kolem New Jersey, hospodářská krize rozbila jejich americký sen.

A zatímco politici ve Washingtonu si vyměňují obvinění, kdo může za 14 bilionů dluhů, roste každým dnem pravděpodobnost, že do stanového městečka přibudou další duše.

Stavební plachty jako stany, indiánské týpí a provizorní domky z balzového dřeva, to jsou domky nových obyvatel stanového města, kde každý ztratil svou práci.

Životy těchto lidí závisí na sbírkách z místního kostela a přátelství restaurací, kde dávají jídlo bezdomovcům zdarma. Komunita skýtá smutný pohled na problémy nejmocnější země světa zápasící s nedostatkem financí.

„Po celý rok se nám dařilo střídavě dostat se z tábora ven a zase zpátky," řekl bývalý pracovník hotelu Burt, čtyřiatřicetiletý Haut, který žije se svou ženou, ex-učitelkou Barbarou, 48 ve stanu ve stylu teepee z Divokého západu.

„Naše finanční potíže způsobené úvěrovou krizí před třemi lety nás nutily tábořit na veřejném prostranství, v zahradách patřících kostelům a zadních traktech zavřených obchodů. Zpočátku nám pomáhali přátelé, ale to se vyčerpalo. Snažíme se postavit zpátky na nohy, pomáhá nám vedení tábora. Doufáme, že vrátíme se do systému sociálního zabezpečení, nebo se nám podaří získat bydlení v rámci nějakého programu státem sponzorovaných nájmů."

Zpustošeni ztrátou svého zaměstnání a svých domovů se obyvatelé stanového městečka snaží den co den přežívat bez luxusního zboží, které bereme jako samozřejmost, jako je jídlo na stole a střecha nad hlavou.

Stanové městečko na dvou akrech pozemků provozuje padesátiletý bývalý reverent Steve Brigham. Podél prašných cest se před primitivními příbytky často objevují květináče s kytkami.

Městečko se snaží co nejblíže napodobit funkčnost normálního města. Je řízeno demokratickými pravidly schválenými všemi obyvateli.

Všichni musí souhlasit s tím, že nebudou žádné boje, musí věnovat část svého času k k čištění tábora a co je nejdůležitější, musí udržet klid po 22 hodině.

Kemp v současné době prochází právní bitvou s místními okresními úřady, které chtějí tábor zrušit. Případ se dostal až před Nejvyšší soud státu New Jersey.

Steve a obec stanového městečka chtějí, aby okresní úřad poskytl bezdomovcům ubytování. Najali místního právníka, který pro ně pracuje zdarma.

„Toto je místo, kde se lidé zotaví, vysuší mokrý šat a znovu se postaví na nohy a vstoupí do světa,“ uvedl reverent Steve, který byl vysvěcen před osmi lety, ale vzdal se všeho svého majetku a žije v chudobě spolu s rostoucí komunitou ve stanovém městečku.

„Máme benzínový generátor, který ohřívá vodu pro sprchu a umožňuje nám umýt nádobí po darovaném jídle.“

„Máme mladé slepice, ale nikoliv pro vejce. Slepice jedí klíšťata, mohli bychom onemocnět lymskou horečkou nebo dostat otravu krve.“

„Je to tady rasově rozmanité společenství. Žijí zde Mexičané, Poláci, Irové, Američané, Afričané a bílí lidi.“

„Žije zde osm žen. Dříve jsme s tím měli problémy, ale nyní přispívá jejich přítomnost k uklidnění.“

„Každodenní boj o existenci nám připomíná, jak velké štěstí máme, když máme své domovy a své životy s televizí a jídlem z mikrovlnné trouby.“

I když tábor výrazně závisí na vynalézavosti Steva a jeho pomocníků, udržet naději ve stanovém městečku je jeho nejtěžší úkol.

„Máme tu funkční kapli, která je postavena z odpadového dřeva a místo střechy má plachtu,“ vysvětluje Steve.

„V letních měsících sloužíme mše venku v kruhu z kmenů pokácených stromů.“

„Není podmínkou, aby se obyvatelé městečka zúčastňovali bohoslužeb, ale spiritualita a naděje mohou pomoci lidem, kteří prožívají své nejtemnější chvilky.“

Elwood a Cynthia žijí v kempu déle než rok, postavili si vlastní kabinu s kompletními funkčními dveřmi a dokonce si sehnali i pohovku.

„Vylepšili jsme naše obydlí; místo původní stanové plachty na střeše jsme použili balzové dřevo, to by nám mělo pomoci v zimě, když na střechu nasněží,“ řekl Elwood.

„Doufejme, že v i létě se náš domeček tak nerozpálí.“

"Každá pomoc, kterou od Steva dostáváme, nám umožňuje učinit krůček na cestě k sociální podpoře nebo k vládou podporovanému bydlení.“

„Pracoval jsem jako uklízeč v místní restauraci a Cynthia bývala servírkou.“

Pro Burta a Barbaru je výhodnější péče, kterou dostávají zde než život na sociálních dávkách poskytovaných vládou.

„Péče a společenství, které nabízí stanové městečko, je úžasná,“ říká Burt.

„Je to jako návrat zpátky k přírodě a uvědomění si, že všechna naše skvělá zařízení, jako jsou telefony mikrovlnné trouby a dokonce i auta nejsou nezbytná.“

„Potraviny, přístřeší a voda je to, co potřebujete a to jsme zde dostali.“

Jeden člen komunity, který žije v pestré stanovém městečku prohlašuje, že je synovcem velkého Johnnyho Cashe.

„Býval jsem kytarista a hrával v klubu BB Kings v New York City,“ říká Mark.

„Ale moje přítelkyně mě opustila, ztratil jsem domov. Žil jsem kolem Toms River nedaleko odtud a spával venku. Kolegové bezdomovci mi řekli o stanovém městečku a reverentovi Stevovi. Přišel jsem sem a požádal jej o místo v táboře. Je to tu jako rodina, do které mě Steve přijal. Teď mám přátele a lidi kolem, které jsem neměl, protože můj život se zhroutil. Moje rodina mi už, zdá se, nemůže více pomoci. Připouštím, že pokaždé, když se snažili mi nějak pomoci, jsem je zklamal. Nedokázal jsem vyřešit svůj život. Nevím, co bych dělal, kdybych toto místo k životu zde neměl.“