Evropská unie na pozadí Řecka

Dokonce i samotní občané Řecka, kteří se ocitli v dosti složité situaci, zdaleka ne vždy si vedou „důstojně a ušlechtile“. Ne, nejde mi o formy sociálních protestů. I když žhářství a výbuchy, které provádějí anarchisté, k ničemu dobrému nevedou. Jde mi o ekonomické chování.

Když Řekové zaslechli, že bude poskytnuto 12 miliard euro, a tudíž budou vyplaceny mzdy a penze, uchýlili se ke zkušenostem svých vzdálených předků, argonautů. Pravda, za zlatem do Kolchidy se nevypravili, protože vědí, že se o tamní drahý kov již postaral Míša Sakašvili. Moderní Řekové nepostupují stejně, jako Jáson a jeho přátelé – vtrhli do bank vybrat si vklady, aby je přeměnili okamžitě na zlato a cenné věci. Jen během posledních dní přišlo Řecko na účtech o 6 miliard – 6 miliard z těch 12, které Aténám přidělila Evropská unie. Jestli to tak bude pokračovat, nevystačí peníze ani na červenec.

Němci nevěří ani euro, ani Řekům

V souladu s tím, jak EU pod „vedením“ Berlína přijímá neustále nová opatření na záchranu Řecka a dalších outsiderů unie před bankrotem, v samotném Německu roste nespokojenost s politikou vlády. Objevila se dokonce srovnání s předválečnými roky. Tehdy západní země Hitlera „usmiřovaly“ a pokoušely se nasměrovat jeho vojenský tlak na východ. To vše skončilo obrovskou katastrofou pro Francii v červnu 1941 a debaklem Británie u Dunkerque. Nyní se již Německo velkými milodary dlužníkům snaží „usmířit“ finanční krizi v EU, a kdo ví, jaký „Dunkerque“ může časem postihnout Berlín. Obzvláště vezmeme-li v úvahu, že státní dluh Německa již tak přesáhl 2 biliony euro!

Na pozadí podobného vývoje událostí Němci přestávají věřit ve stabilitu eura. Jak plyne z červnového průzkumu mínění, provedeného Institut für Demoskopie Allenbach, v posledních měsících tohoto roku byla důvěra německého obyvatelstva v euro silně otřesena. Podle výsledků tohoto průzkumu 71% respondentů uvedlo, že míra jejich důvěry v euro je v kategoriích „méně, než dříve“, „téměř nevěřím“ a „vůbec nevěřím“. Našlo se pouze 19% optimistů, kteří uvedli míru své důvěry jako „velkou“ a „velmi velkou“, přičemž ještě v dubnu tohoto roku nepřesahoval počet skeptiků 66%, a v r. 2008 jich byla méně než polovina.

Mimo to více než polovina Němců otevřeně pochybuje o účinnosti mnohamiliardových balíčků v rámci pomoci dlužnickým zemím. Na otázku „Věříte, že celoevropský fond pomoci dlouhodobě evropskou měnu stabilizuje?“ odpovědělo 68% dotázaných záporně. A pouze 15% věří, že fond euro stabilizuje. A než se realita ukáže, německé hospodyňky, jak poznamenává místní tisk, spěchají do banky, aby si tam vyměnily 5-10 tisíc pracně naspořených euro za švýcarské franky. Jako by Němky vládě naznačovaly: buď se vrátíte k marce, nebo my přejdeme na frank a dovedeme Německo de facto do Švýcarské konfederace.

Zatímco hospodyňky naznačují, podnikatelé konají

Zatímco zákona dbalé německé hospodyňky naznačují, podnikatelé se rozhodli jednat. Nadace německých rodinných podniků, Stiftung Familienunternehmen, se koncem června obrátila na poslance německého parlamentu s tak zvanou „Berlínskou výzvou“. Tu již podepsalo přes 100 velkých německých rodinných firem, jejichž roční obrat činí 38 miliard euro a zaměstnávají kolem 200,000 lidí.

Jak uvedly noviny Die Welt, podnikatelé požadují radikální změny v dohodě o celoevropské měně. „Vystoupení, a dokonce vyloučení z eurozóny se musí stát pro jednotlivé země možným… Německá vláda, podporující politiku mnohamiliardových záchranných fondů, šla nesprávnou cestou“ – stojí ve výzvě. Vláda se musí zodpovídat za to, že horní přípustná hranice státního dluhu nebyla již po zavedení euro dodržována. Přispělo to ke ztrátě nezávislosti Evropské centrální banky.

Záchranné balíčky pro Řecko představovaly prakticky zrušení doložky Lisabonské smlouvy o zákazu nouzového vyplácení, která zakazuje řešit finanční problémy jedné země EU na úkor peněz daňových poplatníků jiné země. „Evropská měnová unie se od té doby přeměnila na alianci pro přesouvání peněz. A největší tíhu nese Německo“ – stojí ve výzvě, kterou podepsal také vynikající badenwürttenberský podnikatel Reinhold Bert, který je na seznamu nejbohatších Němců na 8. místě a bohatstvím v celosvětovém měřítku na 132. místě.

Brun-Hagen Hennerkes, předseda fondu Deutschlands Familienunternehmen, říká, že pro Řecko by byl lepší „hrozný konec, než hrůza bez konce“. „Německá ekonomika rozpadem eurozóny utrpí jen stěží, nebude poškozena,“ říká tento podnikatel, čímž zároveň naznačuje, že euro má ještě šanci. Sám Bert vidí scénáře rozvíjející se kolem eura také černě: „Pokud se Řecko a další dlužnické země stanou zcela nesolventními, povede to ke krachu a bankrotu mnohých mezinárodních bank, což podkope světovou ekonomiku.“

Rozhodovat o tom bude německý ústavní soud

Mezitím skupina německých ekonomů, v čele s profesorem Joachimem Starbatti z univerzity v Tübingen, došla k závěru, že poskytování finanční pomoci Řecku a vytvoření stabilizačního fondu na podporu dalších zemí eurozóny odporuje Základnímu zákonu země, a obrátila se z tohoto důvodu na německý ústavní soud.

Úspory Němců byly nyní ohroženy kvůli v eurozóně přijímaným opatřením na stabilizaci eura, je přesvědčen profesor Starbatti. Podle jeho slov se ECB vydala neobyčejně nebezpečnou cestou, kdy souhlasila s odkupem státních dluhopisů dlužnických zemí. Tím začala tisknout peníze na financování jejich zadluženosti. To v budoucnu povede k inflaci a ke znehodnocení úspor občanů, zdůrazňuje tento vědec.

Za druhé porušení Základního zákona Německa považují autoři žaloby samotný proces vyčleňování prostředků pro potřebné země. Podle německé ústavy má právo schvalovat rozpočtové výdaje Spolkový sněm. Proto vyčlenění jakékoliv tranše z evropského stabilizačního fondu musí napřed schválit parlament.

Dalším argumentem přesvědčených odpůrců eura je zjevné porušování jednoho ze základních principů fungování EU, a to, že Evropská unie nenese zodpovědnost za finanční závazky svých členů. Tvrzení evropských politiků, včetně německého ministra financí Wolfganga Schäuble, že země EU poskytují Řecku, Portugalsku a Irsku pomoc na dobrovolném základě, Joachima Starbatti nepřesvědčují. „Pokud se pan Schäuble dobrovolně rozhodl poskytnout vlastní prostředky, je to jeho plné právo,“ říká profesor. „Nicméně předtím, než jsou vyčleněny státní peníze, je ministr financí povinen požádat o souhlas německé daňové poplatníky.“

Nyní německá společnost, a také vlády dlužnických zemí, netrpělivě očekávají podzim, kdy ústavní soud vynese svůj verdikt.

Hodokvas v době hladomoru?

Nicméně v Evropské unii existuje jeden člověk, který kvůli řeckým a dalším problémům hlavu věšet nemusí – je jím předseda Rady Evropy Herman van Rompuy. A to proto, že tento podnikavý Vlám má „spoustu plánů“. Onehdy se během slavnostní večeře s hlavami evropských států a vlád předseda podělil o plány na vybudování vlastní rezidence s názvem „Evropa“, která se má stát jedním z nejdražších architektonických projektů v historii byrokracie EU.

Každému vůdci byla předána barevná brožura s popisem budovy, na jejíž výstavbu již bylo vyčleněno 240 milionů euro. V této souvislosti lze zmínit, že výstavba jedné z hlavních budov Bundestagu – Marie-Elisabeth-Lüders-Haus – v Berlíně přišla německé daňové poplatníky na podstatně menší sumu – 192 milionů euro.

Jak uvádí noviny „Ruskaja Germanija“, evropští vůdci, kteří se slavnostní večeře zúčastnili, „byli napoleonskými plány“ van Rompuy šokováni. David Cameron a Angela Merkel na sebe nechápavě zírali, jakoby se ptali „co to má znamenat“ – řekl novinářům jeden z diplomatů.

Plány na výstavbu sídla, ze kterého bude panovat sám van Rompuy a jeho správa a kde budou probíhat pracovní zasedání Rady Evropy, zkritizoval britský premiér David Cameron, který obvinil tzv. „prezidenta EU“ z marnotratnosti. „Když vidíš tu velkolepou naleštěnou brožuru s novou překrásnou budovou pro Radu Evropy, prostě se sám sebe ptáš, jestli tyto byrokratické organizace chápou, že v tuto chvíli každá země a každý politik zápasí se snižováním výdajů.“

Kritika sem, kritika tam, ale výstavba co nevidět začne – peníze již byly vyčleněny! Nový komplex bude postaven v evropské čtvrti Bruselu, vedle budov Evropské komise a Evropského parlamentu. Výstavba musí být dokončena již do konce roku 2013. Jak se říká, někomu krize, a někomu…

Nedávno japonské noviny „Modern Tokyo Times“ napsaly: „Pokud války NATO neprobíhaly podle očekávání, a aliance zůstala bez jakýchkoliv přesvědčivých strategických zdůvodnění své existence, tak i Evropská unie se nachází v neméně žalostné situaci. Oba pilíře euroatlantického systému stále více demonstrují svoji neživotaschopnost, a představují vlak řítící se ze srázu…“.