Fukušima: Technologie podvodu

Podle zpráv médií způsobilo zemětřesení z 11. března 2011 o síle 8,9 v Japonsku automatické vypnutí jaderných reaktorů v elektrárnách Fukušima 1 a Fukušima 2. Záložní dieselové generátory, aby dodávaly energii chladicím systémům reaktorů, byly spuštěny bezprostředně poté, ale další problémy přišly, když tsunami generátory zničila a teplota v nádobě vzrostla. Pokusy snížit tlak a teplotu v reaktorech měly jen omezený úspěch.

Vodík explodoval ve Fukušima 1 12. března. Hlavní televizní stanice přinesly záznam výbuchu, zatímco japonští představitelé tvrdili, že nedošlo k žádnému úniku radiace a že reaktor zničen nebyl. Ruské agentury zodpovědné za radiační bezpečnost – Rosatom a Rosgidromet – odvysílaly, že nejvýchodnější oblasti země nebudou vystaveny jakémukoliv riziku, dokonce ani v případě pesimistického scénáře. RIAN, oficiální ruská zpravodajská agentura, citovala představitele IAEA, který řekl, že tato agentura zvažuje u jaderné nehody v Japonsku zavedení čtvrté úrovně podle INES (International Nuclear and Radiological Event Scale). INES má sedm úrovní, kde čtvrtá, jež není považována za velkou mimořádnou událost, odpovídá nehodě s místními následky.

Jinými slovy, obecné veřejnosti, která má podle víry přijímat informace nekriticky, je nabízena uklidňující verze událostí. Větry vanoucí na východ a jihovýchod údajně odnesou radioaktivní spad do Pacifiku a zbytek světa se nemá čeho obávat.

Člověk dostává dojem, že všechny informace, které v současné době poletují éterem, souvisí s dynamikou radioaktivního úniku. Oficiálně se uvádí, že krizové centrum Rosatom situaci monitoruje neustále, ale není jasné, proč to musí dělat, když jsou věci tak jednoduché, jak je popisováno.

Avšak média, včetně ruské ITAR-TASS, citují japonské experty, kteří 13. března řekli, že nyní již chladicí systémy 6 reaktorů Fukušima 1 a Fukušima 2 nefungují. Od 14. března chladící systémy 1., 2. a 3. reaktoru ve Fukušima 1 a 1., 2. a 4. reaktoru ve Fukušima 2 neběží.

V tuto chvíli dává smysl hodnotit situaci nezávisle a vyhodnocovat pravděpodobnost širších následků této jaderné nehody. Za nouzových podmínek je bezpečnost reaktorů zajišťována pomocí řady technologických okruhů, kde hlavní slouží k ochlazování jádra reaktorů, zajišťování energie pro zařízení, zastavení reaktoru a pro dodávky elektřiny vyrobené záložními dieselovými generátory. Celkově má tento systém zaručit jadernou bezpečnost dokonce i v extrémních podmínkách, jako přímý bombový útok na elektrárnu. Za řádného uspořádání je jaderná energie naprosto bezpečná a spolehlivá, ale v případě Japonska tomu tak evidentně nebylo. Jaderné elektrárny této země byly postaveny v zónách se zvýšenou seizmickou aktivitou, a co víc, přímo na pobřeží, jako by v tomto regionu o tsunami nikdy neslyšeli. Byla to tsunami, která vyřadila bezpečnostní systémy, které přežily zemětřesení, způsobila ztrátu chladiva a vytvořila hrozbu, že se reaktory roztaví. Zatím můžeme pouze tušit, jestli pokračování reakce spustily tepelné efekty, ale je již jasné, že palivové tyče, či aspoň některé z nich, byly pravděpodobně zničeny nebo odhaleny. Exploze vodíku je známkou toho, že se kysličník uranu dostal do přímého kontaktu s vodou, což vedlo k vytvoření vodíku.

Co se může stát dále? Obrázek nabízený médii odráží optimistický, avšak nikoliv jediný možný scénář. Jakékoliv názory na fungování chladicích systémů jádra reaktoru za havarijních podmínek jsou čistě hypotetické. Jsou založeny na matematických modelech zkombinovaných s omezenými testy, a očividně nebyly nikdy potvrzeny experimentálně. Potenciálně mohou nastat podmínky, za kterých chladicí systémy jádra reaktorů, neutralizované vlnou, nebudou moct zabránit roztavení reaktoru. V takovém případě může dosáhnout teplota v zóně tavení, obsahující kysličník uraničitý, úrovně, při které nádoba zkolabuje a roztavené radioaktivní látky uniknou do země. Lze očekávat, že jejich smíchání s podzemní vodou způsobí explozi, v jejímž důsledku budou radioaktivní látky migrovat zpět do toho, co zůstalo z nádoby. Jinými slovy, na základě dostupných dat je pravděpodobná větší kontaminace, než jaká byla doposud uvedena. Tento fenomén a jeho dalekosáhlé následky zůstává z velké části neprozkoumán, v důsledku extrémní komplexnosti matematických simulací, které by bylo nutné provést, aby bylo možné předpovědět přesně, jak se bude toto drama vyvíjet.

Celkovým závěrem je, že situace kolem Fukušima 1 a Fukušima 2 je dosti zastřená a nelze vyloučit následky mnohem horší, než jak je předjímáno v tuto chvíli.

Je třeba poznamenat, mimo výše uvedeného, že doposud jsme nic neslyšeli o stavu impozantních japonských zásob vyhořelého jaderného paliva po této katastrofě. Experti odhadovali, že do roku 2020 se Japonsko stane největším světovým držitelem plutonia, a nedostatek pozornosti u tohoto tématu je za současných okolností nevysvětlitelný.

V každém případě již není pochyb, že plán Japonska dosáhnout energetické nezávislosti, spoléhaje se na jadernou energii, totálně ztroskotal. Výstavba jaderných reaktorů na ostrovech v zónách zvýšeného seizmického rizika byla chybnou strategií, která ohrozila nejen Japonsko, ale také jeho sousedy.

Co se týká energetické sféry, musí být nejlepší možností Japonska spoléhání se na dovoz LNG z Ruska, ale aby na to mohlo Japonsko přejít, spolu s dalšími kroky, musí utlumit svoji proti-rusou rétoriku v souvislosti s Kurilskými ostrovy.

Nakonec toto probíhající drama přináší do popředí koncept, jakým způsobem mohou vyspělé technologie doplněné o antropogenní destabilizující faktory hrát roli specifických zbraní hromadného ničení. To je však zcela jiné téma, které se, doufám, bude řešit jinde.