Deprivanti všech zemí, spojte se! V Davosu!

„Elity“ mají své organizace stejně hierarchicky postaveny, jako my, zbytek světa. Pokud vezmeme nejvyššího loutkaře, pod ním Bilderberg, Trilaterální komisi a několik podobných, zdánlivě nesouvisejících organizací, pak setkání v Davosu je něco jako workshop, kde se vysocí a nejvyšší papaláši očichávají a seznamují. Nazývám je papaláši, výstižnější by možná bylo tvrdoloktaři. Ti nejtvrdší ze všech. Dostat se na pozici, která člověku umožní pozvání do Davosu, vyžaduje lokty nesmírně tvrdé.

Je nutno vědět, že „elity“ žijí v jiném, paralelním světě. Kromě toho, že málokdo z nich tuší, kolik stojí houska nebo čtvrtka másla, protože nikdy nevstoupí do „normálních“ obchodů, mají také svůj svět, svůj okruh známých. Každý, kdo někdy něco dojednával, ví, jak nesmírně důležité a dobré pro zdar jednání je znát osobně druhou stranu. Osobní styk nenahradí žádná videokonference, žádné emaily. Davos je místem, kde se tyto „elity“ setkávají osobně. Často mezi nimi vzniká i jakési osobní přátelství, mohou si vyměňovat drobné dárky, popovídat mimo kamery o osobních věcech. Davos je důležitý, protože tento kontakt umožňuje neoficiálně, bez asistentů, ochranky a tuny tajemníků, které normálně stojí v cestě každému, kdo se chce osobně setkat s nějakou tou „elitou“. Tam jsou „elity“ mezi svými, mají okamžitý přístup k sobě, aniž by museli předem dojednávat složité schůzky a organizovat svůj čas. Navíc je to v krásném místě.

Je úsměvné, že „elity“ v Davosu nijak neskrývají skutečnost, že se tam setkávají vrcholoví ředitelé korporací s vrcholovými politiky. Jinými slovy plutokracie zde zcela otevřeně leze do postele s politiky. Co na tom, že politikové jsou jen volení státní úředníci a měli by sloužit jen zájmům svých voličů? Co na tom, že k setkání vrcholových politiků a kapitánů průmyslů by mělo docházet striktně v oficiálních prostorách jejich kanceláří a za přítomností dalších státních úředníků a tajemníků? Takhle neoficiálně při posezení u krbu v některé milé hospůdce v Davosu se dá beze svědků dojednat leccos, co by jindy nikdy neprošlo. A že to „leccos“ nebude v zájmu voličů, kteří politika dosadili do úřadu, na to vemte jed.

Proč právě v Davosu? Je to téměř ideální místo. Malá dědina v horách stranou velkých měst, v bezpečné zemi, ve které také jen tak náhodou bydlí BIS (banka centrálních bank - Bank of International Settlement).

Kdo všechno v Davosu právě je? 25 prezidentů včetně Sarkozyho, Merkelové, Camerona, Medveděva, dále osm zástupců centrálních bank včetně evropské a 1400 nejvyšších šéfů nejbohatších firem. Ti musí vesměs za účast zaplatit pořádným vstupným. Kromě toho tam bude několik umělců a spisovatelů. Jedním z těch posledně jmenovaných je i poněkud legrační figurka brazilského spisovatele Paula Coelha. Ten zřejmě čichá parfémy davovské smetánky obzvlášť rád – je tam stálým hostem rok po roku. Nikomu nevadí, že kromě Alchymisty už vlastně nic pořádného nenapsal. A jak vyplývá z jeho vlastního chování, k myšlenkám ve svých knihách ma ve skutečnosti hodně daleko. :-)

O atmosféře v Davosu v průběhu ekonomických fór si přečtěte kapitolu Mocenská elita na promenádě z knihy Supertřída Davida Rothkopfa.

Na aktualne.cz vyšlo celkem zajímavé shrnutí Stopařův průvodce ekonomickým fórem v Davosu.