Technologická revoluce a budoucnost svobody, 3. část

Celá historie lidstva je příběhem boje svobodného lidstva – individuálního a kolektivního – proti mocenským výtvorům, které měly lidstvo ovládnout a kontrolovat. Od počátku lidstva v Africe civilizace vznikaly a zanikaly, vládly a byly decimovány. Od starobylého Egypta po Řecko a Řím, čínské dynastie, Maye a Aztéky, všude se usilovalo o nadvládu nad zemí a lidmi. Perská říše a Ottomanská říše expandovaly a kontrolovaly obrovskou populaci a různorodé lidi; a s příchodem kapitalismu se vynořily evropské mocnosti.

Posledních 500 let vládla světu Evropa a Amerika; a v podstatě pouze v posledních 65 letech vládla planetě Amerika. Vestfálský mír byl podepsán v r. 1648 a ukončil třicetiletou válku ve svaté říši římské a osmdesátiletou válku mezi Španělskem a republikou sedmi sjednocených Nizozemí. Tato smlouva v podstatě ukončila svatou říši římskou a byla mezníkem objevení se myšlenky moderního národního státu. Univerzitní studium mezinárodních vztahů začíná vestfálským mírem, protože ten je považován za počátek mezinárodního systému, který dnes známe.

Na základě toho se objevila velká evropská impéria: portugalské, španělské, holandské, a později francouzské, britské a německé, která vytvořila první globální politickou ekonomii pomocí atlantického obchodu s otroky, obchodování se zbraněmi a zbožím výměnou za zajaté otroky, což živilo vnitřní občanské války mezi velkými africkými říšemi, aby mohla poskytovat otroky, kteří pak byli vzati do Amerik jako pracovní síla. Tato pracovní síla vytvářela zboží vyvážené zpět do Evropy, obchodované mezi světovými impérii, a nakonec financující nepřetržitý tok zbraní do Afriky. Byl to trojúhelníkový obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikami. Tehdy vznikl pojem „rasa“, který má původ v řadě právních rozhodnutí v koloniích.

V 17. století byly kolonie v Amerikách složeny z bílých, indiánských a černých sezónních dělníků a otroků, „nesvobodných černochů a bělochů, kde černoši tvořili menšinu, přesto však měly v zákoně základní práva“. Problém pro elitu vyvstal, když se pokusila kontrolovat pracovní třídu: nesvobodná domorodá pracovní síla zemi znala a mohla snadno utéct (takže později byla z velké části zlikvidována genocidou); a v 60. letech 17. století se pracovní síla začala bouřit, kdy černí a bílí pracovníci spolupracovali a vzbouřili se proti místní elitě. Celá nižší třída společnosti byla sjednocená – bez ohledu na její různorodé a velké rozdíly – a byla sjednocena proti elitě. Takže proti psychosociálním základům lidí byla nasazena doktrína „rozděl a panuj.⁽³⁷⁾

Elita „zmírnila nevolnictví“ bílých pracovníků a „přitvrdila pouta černým otrokům“ a následně „zavedla nový režim rasového útlaku. Tím účinně vytvořila bílou rasu – a s ní bílou nadvládu. Takže „podmínky bílých a černých sloužících se začaly po r. 1660 značně lišit“. Potom legislativa oddělila bílé a černé otroctví, zabránila „smíšeným“ manželstvím a snažila se zabránit plození „smíšených“ dětí. Zatímco před r. 1660 mnoho černých otroků nebyla inventářem doživotně, změnilo se to, když koloniální právo stále více „zavádělo doživotní otroctví černých sloužících – a obzvláště celoživotní službu jejich potomků“.⁽³⁸⁾

Ústředním rysem sociální konstrukce tohoto rasového rozdělení bylo „upření práva volit“, protože většina anglo-amerických kolonií dříve svobodným černochům umožňovala volit, ale to se pomalu ve všech koloniích změnilo. Vládnoucí třída Ameriky byla v podstatě „vynálezeckou rasou“. Takže „svoboda byla stále více identifikována s rasou, ne třídou“.⁽³⁹⁾

V r. 1648 se objevil národní stát; v r. 1660 byl vytvořen rasismu prostřednictvím právních rozhodnutí; a v r. 1694 byla vytvořena Bank of England a došlo ke zrodu systému centrálního bankovnictví. To vše byly v podstatě "sociální konstrukce“ – národ, rasa, měna – ve které jsou prostě myšlenky akceptovány jako realita. Národ není fyzická entita, rasa nemá skutečný základ pro diskriminaci nebo hierarchii, a měna nemá žádnou skutečnou hodnotu. Přetrvávají jako pravda pouze proto, že je všichni jako pravdu akceptují.

Od tohoto období obrovské změny ovládaly svět evropské imperiální země; rasismus ospravedlňoval jejich nadvládu a centrální banky ovládaly impéria doma a v zahraničí. 19. století bylo svědkem průmyslové revoluce, která znamenala zánik otroctví a příchod placené práce a hodinových mezd. Nakonec se v eugenickém hnutí objevil pojem „rasová věda“, původně v Evropě a později se toto hnutí koncem 19. století přesunulo do Spojených států. To pomohlo ospravedlnit „rvačku o Afriku“, která začala v 80. letech 19. století a účastnila se jí evropská impéria, formálně kolonizující celý africký kontinent, který rozdělila na státy, ale ospravedlňovala to rasistickým „civilizačním posláním“.

Evropský věk impérií skončil s první světovou válkou, bitvou impérií a ekonomik. To vedlo ke kolapsu mnoha evropských impérií, jako i Ottomanské říše a ruského impéria, kdy se objevil Sovětský svaz a národní státy na Středním východě. Objevení se fašismu má kořeny v 20. a 30. letech a vyvrcholilo druhou světovou válkou, která vedla ke konečnému zániku britského a francouzského impéria a k objevení se amerického impéria.

Amerika se stala motorem impéria atlantického společenství, Evropy a severní Ameriky. Vytvořila a řídila mezinárodní organizace, které nadnárodní elita umožňovaly formovat moc v rámci stále globálnější – a stále menší – skupiny elity. Svět byl, po téměř padesát let, definován jako globální boj mezi komunismem a demokracií – mezi Sovětským svazem a západem. Tento historický mýtus zakrývá tvář globální nadvlády: boj mezi dvěma bloky o globální nadvládu nad lidmi světa a zdroji.

S koncem studené války se objevil nový světový řád, svět, ve kterém existuje pouze jedna globální mocnost: Spojené státy. Narodil jsem se krátce před pádem berlínské zdi a mám vzpomínky pouze na kolaps Sovětského svazu; jediný svět, který znám, je ten, ve kterém byly Spojené státy globální velmocí. Znám pouze éru „globalizace“ a sliby, které generacím dala. Zamyslete se, jaký dopad na mládež bude toto velké období přechodu mít.

Historie lidstva je historií neustálých změn, někdy pomalých a postupných, jindy rychlých a rozsáhlých. Dnes se nacházíme v období, ve kterém vidíme sbližování dříve nikdy nevídaných globálních realit. Světová populace nebyla nikdy tak monumentálně velká – 6,8 miliard – a u globální populace, poprvé v lidské historii, došlo ke skutečnému globálnímu politickému probuzení“. To neznamená, že názory všech jsou správné, ale znamená to, že lidé světa myslí a jednají – byť třeba náhodně nebo nevědomě – v globální politice. Je tomu tak obzvláště v oblastech, kde tak dlouho vládl atlantický svět, protože tam byli lidé vystaveni chudobě, rasismu a válkám, jako nikde jinde na světě. Jejich „probuzení“ jim bylo vnuceno a nyní je toto probuzení vnucováno západu.

V naší stávající pozici zanedlouho projdeme globálním historickým obdobím přechodu, nikdy dříve nevídanému. Postupné a pomalé budování „globálního politického probuzení“, které se objevilo na celém světě v minulém století, dosahuje na začátku 21. století vrcholu a rychlé expanze. Globální moc nebyla nikdy tak centralizovaná, s mezinárodními institucemi a systémy globálního vládnutí, které mají pravomoc nad několika sférami lidstva. Účastníme se globálních válek usilujících o nadvládu nad populací a o kontrolu zdrojů, demokracie na západě eroduje a nerovnost v bohatství nikdy nebyla v celé lidské historii tak velká.

Poprvé v posledních 500 letech povstal východ – s Čínou a Indií – jako nová globální mocnost, povstal v rámci systému, nikoliv proti němu; což je poprvé, kdy národní státy nepovstaly proti globální mocnosti, ale s globální mocností. Čína a Indie jsou přiváděny do nového globálního politického a ekonomického systému, který je vytvářen: globální totalitní systém kontinentálních kolonií globálního státu. V r. 1998 generální tajemník NATO Javier Solana přednesl projev, ve kterém řekl:

Obecně tvrdím, že lidstvo a demokracie – dva principy v původním vestfálském řádu v podstatě irelevantní – mohou posloužit jako rozcestníky při tvorbě nového mezinárodního řádu, lépe uzpůsobeného bezpečnostní realitě a výzvám dnešní Evropy.⁽⁴⁰⁾

Dále vysvětlil: „Vestfálský systém má omezení. Prvním je, že princip suverenity, na který se spoléhá, vytváří také základy pro rivalitu, nikoliv komunitní státy; vyloučení, nikoliv integraci.“ Takže skutečně globální moc, mezinárodní systém národních států, musí být „přetvořen“ a změněn: nejdříve do kontinentálních struktur vládnutí, a nakonec do globální struktury. Jak Solana řekl „v OSN se ideál globální instituce zahrnující všechny země stal realitou“ a „ideál evropské integrace byl uveden do pohybu“.“ Dále pokračoval:

Ale integrální součástí vývoje atlantické aliance byla myšlenka usmíření: integrace našich armád, společný projekt kolektivní obrany a ochota pracovat na společném přístupu bránit společné hodnoty aliance.

Bohužel ze stejného popela druhé světové války vzešla konfrontace východ-západ, která zanechala Evropy hluboce rozdělenou po více než čtyři desetiletí. Jak naše století končí, máme při nejmenším příležitost toto rozdělen překonat a uvolnit všechny kreativní energie, které je tento kontinent nashromáždit, abychom vybudovali nový bezpečnostní řád, který nás zavede do 21. století.⁽⁴¹⁾

Jde o obtížný akt vyrovnání, a to pro globální mocnosti – především Spojené státy – zvládnout integraci Číny od „nového světového řádu“, kdy zároveň s tím obě mocnosti soupeří o kontrolu nad globálními zdroji, nacházejícími se převážně v oblastech světa, kde dochází k nejrychlejšímu a rozsáhlému „probuzení“. Imperiální způsob uvažování – jako způsob Brzezinského – se snaží odůvodnit globální moc jako něco rovnající se „globální stabilitě“, a že bez impéria dochází také k „chaosu“. Takže imperiální logika diktuje, že Amerika se musí snažit o ovládnutí většiny světa co nejrychleji je to možní, a tím o ovládnutí globálních zdrojů, které ji umožní určovat podmínky začlenění Číny a dalších mocností do nového světového řádu. To má potenciál vyvolat globální válku – scénář typu třetí světové války mezi silami NATO a aliancí Čína-Rusko – Šanghajskou organizací spolupráce (SCO) – která usiluje o podíl na moci, nikoliv aby byla ovládána. Globální populace doma a v zahraničí nebyla nikdy tak obtížná na kontrolu: globální válka je v imperiálním uvažování nevyhnutelná. Jak sám Brzezinski uvedl v projevu v Chatham House v Londýně v r. 2009:

Ale tyto hlavní světové mocnosti, nové a staré, čelí také nové realitě: zatímco smrtonosnost jejich armád je větší než kdy dříve, jejich schopnost dosáhnout kontroly nad politicky probuzenými masami světa je na historickém minimu. Řečeno bez obalu: v dřívějších dobách bylo snazší kontrolovat milion lidí, než fyzicky milion lidí zabít; dnes je neskonale snazší zabít milion lidí, než milion lidí kontrolovat.⁽⁴²⁾

Podle názoru mnoha lidí byla u globální ekonomické krize problémem „hrabivost“. Hrabivost není problém, je to jen symptom nemoci, kterou je „moc“; která, stejně jako rakovina, expanduje a zabíjí hostitele. Lidstvo vstupuje do toho, co bude pravděpodobně nejrušnějším obdobím v lidské historii. Budoucnost zatím napsaná není; jisté je pouze to, že vše se změní. To, co přichází, je největší lidský boj v historii naší malé planety: boj lidí světa – v každém koutě světa, každého vyznání, „rasy“, národnosti, ideologie, jazyka, pohlaví a různosti – proti globální mocenské elitě, které kontroluje nejvyspělejší technologické a smrtící nástroje útlaku kdy vytvořené. Nemylte se, neopakujeme historii, vytváříme ji.

Síla myšlenek

Naše probuzení je pro tuto globální elitu největší hrozbou a je naší jedinou nadějí na zachování svobody, rodiny, rovnosti a individuality. Jsou to tyto pojmy, které vedly k a vytvořily nejskvělejší vývoj a myšlenky v lidské historii. To nejlepší z lidstva je v těchto konceptech, a to nejhorší je v moci. Ostuda lidstva spočívá v systému moci, takže aby lidstvo přežilo, musíme náš globální systém a globální moc přetvořit.

Nemůžeme navrhnout pro lidstvo společnost bez toho, abychom nevzali v úvahu lidskou povahu. Pokud ji vytvoříte, přijdou. Pokud budeme nadále vytvářet pozice velké moci a moc neustále globalizovat, přitáhnete to do těchto pozic přesně ten špatný typ lidí: takových, kteří ji chtějí a chtějí tuto moc zneužít. Tito lidé se do těchto pozic dostanou s větší pravděpodobností, protože jsou ochotni udělat pro to vše, což znamená, že jakmile tam jsou, udělají cokoliv, aby si ji udrželi a rozšířili. A tak moc roste a rakovina se šíří. Představte si, kdyby se Hitler nedostal k moci v éře národních států, ale v éře globálního státu“. Vše, co je potřeba, je jeden diktátor, a lidstvo je jen důkazem, že nějaký diktátor vždy čeká.

Co je národ/země? Je to armáda, vlajka, hymna nebo vytváření vlády? Národ je myšlenka – je vytvářena řadou myšlenek. Žádné „skutečné“ hranice neexistují, je to pomyslná čára, a všichni na světě předstírají, že hranice existují, a národní státy (což jsou lidé, kteří tyto myšlenky kontrolují) podle toho vládnou. Nyní jsme v období, ve kterém se elita pokouší mezinárodní společenství přetvořit, vymazat „myšlenku“ hranic a nakonec přeprogramovat lidstvo, aby následovalo jejich příkladu. Sociální inženýři se snaží kontrolovat ne pouze naši půdu, zdroje a těla, ale co je ještě důležitější, naši mysl. Světová vláda bude prodávána jako „myšlenka“ míru, něčeho, co chce celé lidstvo; protože války a konflikty jsou prostředky, jimiž se akumuluje moc a společnost je transformována.

Skutečný mír nebude s jedinou globální mocenskou strukturou nikdy možný; protože jakmile je moc globálně centralizovaná, čeho ještě mocnějšího lze dosáhnout? Takže dojde na vzájemný boj o kontrolu nad centralizovanou mocí, jejich mysl bude ovládat paranoia, a jejich činy nedůvěra a nenávist. Moc se nakonec stane svým nejhorším nepřítelem, protože užírá svého hostitele a ničí tělo, ve kterém žije.

Skutečný mír může přijít pouze z lidského pochopení. Svobodné lidstvo se musí vzájemně chápat, máme-li spolu vzájemně žít. Již na sebe navzájem nemůžeme pohlížet přes lupu moci: přes média, vlády, ekonomiku a sociální struktury. Tyto struktur jsou určeny k tomu, aby lidi svedly a klamaly, jsou nelegitimní a za takové musí být považovány. Musíme na sebe vzájemně pohlížet a chápat se na lidské úrovni: na základě myšlenky svobody, rodiny, rovnosti a individuality. Abychom tohoto pochopení dosáhli, musíme pochopit, že svoboda musí být pro všechny nebo pro nikoho, že svoboda nemůže být selektivní, pochopit důležitost rodiny, nezbytnost rovnosti a musíme přijmout a oslavovat individualitu. A tím je mír nevyhnutelný. S mocí je mír nemožný.

Stejně jako se náš svět snaží přetvořit elita, i my můžeme učinit totéž. To musí začít lidským pochopením, kde vstupujeme do renesance či osvícení, ne západního, ale globálního: kde spolu lidé komunikují na osobním základě, ne prostřednictvím elitních struktur. To musí být cílem globálního politického probuzení: dosáhnout míru pomocí mírových prostředků. Pokud se všichni na světě jednoduše rozhodnou, že již nadále nebudou uznávat lidi a pozici moci, tato moc může zmizet. Pokud nebude existovat žádná armáda, protože vojáci se rozhodli již vládu neuznávat, nebude nikdo, kdo by zmáčkl spoušť a vystřelil na lidi na ulici.

Myslím, proto jsem. Pokud si myslím, že jsem svobodný, stanu se svobodným. Ale zatímco jednotlivec to udělat může, nefunguje to, pokud to neudělají všichni. To si vyžaduje, aby všichni lidé, všude, spolupracovali, mluvili spolu, učili se spolu, přemýšleli spolu a jednali společně. Můžeme buď udělat nyní toto, nebo být potenciálně porobeni po desítky let, ne-li déle. Pokud nedosáhneme globálního míru a svobody pro všechny lidi, pokud se vzájemně nepochopíme, moc zvítězí, aspoň na chvíli. Je důležité poznamenat, že objevení se technotronické společnosti snižuje potřebu lidí, protože technologie dokáže sledovat, poslouchat, kontrolovat a zabíjet lidi stisknutím tlačítka. Nacházíme se také v nebezpečí, že se staneme poslušnou pacifikovanou společností, ztracenou v drogách – ať již rekreačních, nebo zejména farmaceutických. Musíme se vyhnout vstupu do „skvělého nového světa“ a místo toho statečně budovat jiný svět.

Podle militarizace domácí společnosti se zdá, jako bychom směřovali ke světu silně připomínajícímu 1984 George Orwella, ve kterém je svět rozdělen do pár velkých regionálních bloků, které spolu vzájemně válčí a terorizují své populace pomocí fyzického teroru a totálního šmírování („velký bratr“). To je ale pouze fáze a vývoj ke konečnému stádiu – skvělé/velké myšlence – či jako to nazval Aldous Huxley „poslední revoluci“: globální vědecké diktatuře. Ta bude předmětem třetí a poslední části tohoto seriálu.

Odkazy

• [37] Andrew Gavin Marshall, War, Racism and the Empire of Poverty. Global Research: March 22, 2010
• [38] Ibid.
• [39] Ibid.
• [40] Dr. Javier Solana, "Securing Peace in Europe", NATO speech: November 12, 1998
• [41] Ibid.
• [42] Zbigniew Brzezinski, “Major Foreign Policy Challenges for the Next US President,” International Affairs, 85: 1,⁽²⁰⁰⁹⁾, page 54 (emphasis added)