S Obamou nepřichází žádná změna

Press TV: Profesore Chomsky, nejlépe začneme s Pakistánem. Bilý dům nechává bez komentáře zabíjení lidí (při přeshraničních bezpilotních útocích z Afghánistánu na Pakistán). Richard Holbrooke, o kterém jste již psal v jugoslávském kontextu, byl určen jako Obamův muž k vyřešení situace.

Chomsky: No, byla celkem zcela jesné, že Obama přijme Bushovu doktrínu, že USA mohou Pákistán volně bombardovat a bylo tu již mnoho celkem závažných případů.

Byl tu již například velký chaos a ozbrojené střety v provincii Bajaur, která sousedí s Afghánistánem, když kmenoví vůdci a další zjistili bombardování školy v Madrasse, které zabilo 80 až 95 lidí a myslím, že o něm nebyly žádné zprávy v USA, ale informoval o něm pákistánský tisk samozřejmě.

Autor článku, dobře známý nukleární fyzik Parvíz Hoodbhoy upozornil na to, že v současné době přinese takový masakr další teror a odezvu, která je hrozbou dokonce pro pákistánský stát. A to je to, co se nyní odehrává. Vidíme toho stále více.

První vzkaz od pákistánské vlády americkému generálovi Davidu Petraeusovi, když převzal velení v regionu bylo, že si nepřeje jakékoli další bombardování v Pákistánu.

První vzkaz nové Obamově administrativě od prezidenta Afghánistánu Karzáího byl vlastně stejný, že nechce žádné další bombardování. Také řekl, že chce časový plán stažení zahraničních vojsk, amerických a cizích z Afghánistánu. To bylo samozřejmě ignorováno.

Press TV: A tito tři noví zahraniční velvyslanci, i když třetí ještě nebyl jmenován, jsou podle některých lidí výrazem optimismu, třeba funkce George Mitchella jako vyslance pro Blízký Východ. Richard Holbrooke, o tom jsme se už zmínili. Hovořili jsme o něm s bývalým bosenským ministrem zahraničí, který jak se zdálo naznačil, že mohl mít roli v masakru ve Srebrenici, a samozřejmě o Dennisu Rossovi se hovoří o vyslanci pro Írán.

Chomsky: No, Holbrooke má skutečně dost odporné záznamy, ani ne tak Jugoslávie, spíše to předtím. Např. během indonéských zvěrstev ve východním Timoru v sedmdesátých letech, kde byl oficiálním reprezentantem USA a vyhnul se zastavení americké podpory, to vše dohromady je velmi uhrovitý záznam.

George Mitchell je vezmeme-li v úvahu ta různá jmenování tak nejslušnější. Má vcelku slušný záznam. Dosáhl něčeho v Severním Irsku, ovšam v tomto případě tu byl stanoven cíl. Cílem bylo, že se Britové přestanou uchylovat k násilí jako odpovědi na teror IRA a začnou věnovat pozornost legitimním křivdám, které byly zdrojem teroru. On to zvládnul, Britové věnovali pozornost křivdám a teror byl zastaven – takže to byl úspěch.

Ale takový nástin výsledku neexistuje na Blízkém Východě, zvláště v palestinsko-izraelském problému. Myslím, že je tu řešení, přímočaré řešení velmi podobné tomu britskému. Izrael by mohl zastavit USA podporované zločiny v okupovaných územích a poté by pravděpodobně ustala i reakce na ně. Ale to není na programu.

Ve skutečnosti měl již prezident Obama tiskovou konferenci, která byla v tomto smyslu docela zajímavá. Velebil parabolickou mírovou iniciativu, Saúdskou iniciativu podporovanou Ligou arabských států a řekl, že v ní jsou konstruktivní prvky. Vyzval k normalizaci vztahů s Izraelem a vyzval arabské státy, aby pokračovaly v těchto „konstruktivních prvcích“, konkrétně normalizaci vztahů.

Ale to je velké překroucení iniciativy Ligy arabských států. Liga vyzvala k přijetí řešení v rámci dvou států v mezinárodních hranicích, což je dlouholetý přetrvávající mezinárodní koncensus a pokud ten může být dosažen, potom mohou arabské státy normalizovat vztahy s Izraelem.

Takže Obama přeskočil první část, kruciální část, jádro řešení, protože to uvaluje závazky na USA. USA stály samotné po více než třicet let a blokovaly tento mezinárodní koncesus, což až dosud USA a Izrael zcela izolovalo.

Evropa a nyní i mnoho jiných zemí to přijaly. Hamas to přijal již před lety, samozřejmě také palestinské úřady a Liga arabských zemí již dávno. USA a Izrael to zablokovaly, nejen verbálně, ale blokují to konstatně svými akcemi, to se děje každý den v okupovaných územích a také útokem na Gazu a jinými zvěrstvy.

Takže pokud tohle přeskakuje, je to cílené. Má to za následek, že USA se nepřipojují k světovému úsilí najít diplomatické řešení a potom je Mitchellova mise bezduchá.

Press TV: Je tu rozpor v tom, že George Mitchell samozřejmě jednal s členy Sinn Féin, jejich ozbrojeného křídla IRA? V současné době na tomto kanálu Press TV přinášíme pokrytí konfliktu v Gaze, naše sídlo zde bylo bombardováno a nyní jsme informováni, že izraelští vojáci odmítají sdělit svá jména, jejich jména nejsou zveřejněna ze strachu před obviněním. Nyní někteří říkají, že se Obama vyjádřil, že hranice by měly být otevřeny. Měli bychom v tom vidět nějakou změnu politiky?

Chomsky: To sice řekl, ale neuvedl skutečnost, že to bylo řečeno v kotextu s jinými požadavky. A Izrael taky bude říkat, že hranice by se měly otevřít, ale stále odmítá jednat se zvolenou vládou (tj. Hamasem), velmi rozdílné od Mitchella v Severním Irsku.

To znamená, že Palestinci mají být potrestáni za svobodné volby, že volili tak, jak si USA nepřály a podpořily dohodu mezi Condoleezzou Rice a Tzipi Livniovou o uzavření egyptských hranic s Gazou, coz je zjevný akt arogance imperiální moci.

Nejsou to jejich hranice a Egypt proti tomu ve skutečnosti silně protestoval. Ale Obama pokračoval. Říká, že si musíme být jistí, že do Gazy nejsou tunely pašovány žádné zbraně. Ale neřekl nic o obrovských zásilkách mnohem smrtících zbraní pro Izrael.

Ve skutečnosti přímo uprostřed útoku na Gazu 31.prosince Pentagon ohlásil, že pověřil německou loď, aby dovezla 3000 tun válečného materiálu do Izraele. To ale nevyšlo, protože řecká vláda tomu zabránila, zásilka měla jít přes Řecko, ale mohlo to všechno jít i jinudy. To se stalo právě uprostřed útoku na Gazu.

Vlastně vydvali jen velmi málo zpráv, velmi málo informací. Pentagon odpověděl zajímavě. Řekli, že tento materiál nebude použitý pro útok v Gaze, ve skutečnosti věděli, že Izrael měl plán zastavit útok právě před inaugurací, aby o tom Obama nemusel nic říkat.

Ale Pentagon řekl, že tento materiál má být přípravou k nasazení amerických jednotek. Jinými slovy, tohle se odehrávalo již delší dobu, ale rozšiřuje se to a posiluje se role Izraele jako americké vojenské základny na pomezí hlavních světových oblastí těžících ropu. Pokud jsou kdykoli tázáni proč to dělají, řeknou, že je to pro obranu a stabilitu, ale je to jen základna pro jejich další akty agrese.

Press TV: Robert Gates a admirál Mike Mullen hovořili o 16 měsíčním harmonogramu pro stažení z Iráku jako jen o jedné možnosti, malý rozdíl od toho, co říkal Obama během své kampaně. A Hillary Clintonová řekla svou proslavenou větu o tom, že by byla připravená vyhladit celý Írán a zabít 70 milionů lidí. Vidíte nějaké změny u Iráku a Iránu?

Chomsky: To, co se odehrálo v Iráku je vysoce zajímavé i důležité. Jen málo korespondentů se skutečnými zkušenostmi, kteří o tom něco vědí tomu porozuměli. Jako Patrick Cockburn, Jonathan Steele a jeden nebo dva další.

To, co se odehrálo, byla pozoruhodná kampaň nenásilného odporu v Iráku, která přinutila USA krok za krokem ustoupit od svých cílů a programu. Přinutili americké okupační síly umožnit svobodné volby, které USA nechtěly a pokoušely se jim zabránit všemi způsoby.

Od toho přistoupili k přinucení, aby USA přinejmenším formálně uznaly status svých vojsk, což bude pro Obamovu administrativu znamenat opuštění většiny válečných cílů USA. Zlikviduje to velké trvalé vojenské základny, které USA v Iráku vybudovaly. To bude znamenat, že USA nebudou kontrolovat rozhodnutí, kdo bude mít k ropným zdrojím přístup a jak budou využity. A tím zmizí jakýkoli cíl celé války.

Samozřejmě se naskýtá otázka, jestli to USA naplní a podle toho, co máte vezpravodajství to vypadá na vážné indicie toho, že USA se tomu snaží vyhnout. Ale to, co se tam odehrálo je opravdu významné a je to skutečným kreditem pro lid v Iráku, který hrozně trpěl. Mám tím na mysli to, že země byla zcela zničena a přesto oni dokázali vytlačit USA oficiálně ze všech jeho hlavních válečných cílů.

V případě Íránu nebyly Obamovy prohlášení tak pobuřující jako Clintonové, ale rovnají se v podstatě tomu samému. Řekl, že všechny možnosti jsou otevřené. No, co všechny možnosti znamenají? Pravděpodobně také nukleární válku, jak víte, to je také možnost.

Není tu žádný náznak, že je ochoten učinit kroky, které americké obyvatelstvo žádá. Drtivá většina americké společnosti je mnoho let pro to, stejně jako Hnutí nezúčastněných (Non-Aligned Movement ), aby Írán měl práva garantovaná signatářům Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, to znamená právo vyrábět jadernou energii.

Neměl by mít právo vyvíjet jaderné zbraně a ještě zajímavější je to, že stejná procenta lidí, asi 75 – 80% volají po zřízení zóny jaderných zbraní v regionu, která by zahrnovala Írán, Izrael a jakékoli jednotky USA zde umístěné, bez jakéhokoliv prověřování atd.

To by pravděpodobně eliminovalo jeden z hlavních příčin konfliktu. Není tu žádná indicie, že by Obamova administrativa o nečem takovém přemýšlela.

Press TV: Konečně pane profesore Chomsky, americká ekonomika – samozřejmě podle toho, kde jste – dominuje zprávám a životům všech Američanů a pravděpodobně i všem lidem na světě, onen 825 miliardový balíček. Jak si myslíte, že to Obamovi lidé zvládnou?

Chomsky: Nikdo ve skutečnosti neví. Mám tím na mysli, že tomu, co se odehrává v ekonomice, málokdo rozumí. Je to založeno na extrémně neprůhledných finančních manipulacích, které je velmi těžké rozluštit. Obecné fungování je pochopitelné, ale zda 800 miliard nebo ještě větší vládní pobídka zdolá tuto krizi, to se neví.

Prvních 350 miliard již bylo utraceno – to je tzv. part bailout, který šel ovšem celý do kapes bank. Předpokládalo se, že začnou zase volně půjčovat, ale oni se zkrátka rozhodli, že to neudělají. Radši se sami ještě více obohatí, obnoví svůj kapitál a převezmou jiné banky – tak pokračují fúze a akvizice.

Zda bude mít příští pobídka nějaký efekt záleží hodně na tom, jak s ní bude nakládáno, zda bude její využití pod dohledem, aby byla použita ke konstruktivním účelům. Spočívá to i na faktorech, které zkrátka nejsou známé, např. jak hluboká tahle krize bude.

Je to celosvětová krize a je velmi vážná. Náhle je do očí bijící, že způsob, jakým západní země ke krizi přistupují je stejný jako model, který vynucovali na třetím světě, když tam byla krize. Takže když v Indonésie měla krizi, nebo Argentina a kdokoli jiný, dalo by se očekávat, že podstatně zvednou úrokové sazby a privatizují ekonomiku, sníží veřejné výdaje, taková opatření. Ná Západě je to přesný opak: nízké úrokové sazby až k nule, kroky ke znárodnění je-li to nutné, nalití peněz do ekonomiky, obrovské dluhy.

Je to přesný opak toho, jak by měl třetí svět splatit své dluhy a zdá se, že to prošlo bez komentářů, což je pozoruhodné. Tahle opatření by mohla pro Západ znamenat opětovné nastartování ekonomiky, zatímco by to bylo pohromou pro jiné.

Článek Chomsky: No change coming with Obama vyšel na serveru www.presstv.ir 24. ledna 2009.