Kdo nám zprivatizoval veřejnoprávní ČT?

ČT se stále více věnuje tématu totality. Dokumenty o totalitě, filmy o totalitě. Tzv. „osmičky v našich dějinách“ se nám připomínají na všech kanálech ČT. Proč má ČT trvalý zájem nás neustále krmit dokumenty o disidentech, o železné oponě, o roku 48 a 68? Série dokumentů nazvaná „Proč potřebujeme demokracii“ nám nabízí neobjektivní a účelové pořady typu Dánské karikatury Mohameda apod. Jsou natáčeny a vysílány obdivné medailonky o V. Havlovi, D. Havlové (Veškernové) nebo o L. Klausové.

Co však naše současnost a naše budoucnost? Kdy se na ČT dočkáme více diskuzí a pořadů zaměřených na problémy dneška a zítřka? Nechybí nám témata jako: důsledky Lisabonské smlouvy na naši suverenitu a nezávislost, Ropný zlom a jeho možné následky, globální změny klimatu a možné dopady na lidstvo, jaké následky tohle všechno bude mít z hlediska globální bezpečnosti a jaké zájmy mohou mít světové mocnosti ve světě atd.?

Chybí diskusní pořady, ve kterých dochází k výrazným střetům dvou a více názorů. Diskuse jsou vedeny podivným způsobem. Dává se obrovský prostor lidem, kteří ovlivňují naši zahraniční politiku směrem, se kterým většina občanů nesouhlasí a přitom je oponentům dáván prostor minimální až nulový. Topolánek, Vondra, Havel nebo Schwarzenberg tak mohou na ČT bez obav mlžit či lhát o radaru, o Iráku a Afghánistánu, o Mašínech, o Kosovu, o Tibetu, o Palestině atd. atd.

Novináři v české televizi, co takhle objektivní informace?

ČT by si měla uvědomit, že občané platí koncesionářské poplatky (jí určené) z nějakého důvodu. Ty mají ČT zajistit mj. dostatečnou nezávislost na politicích i jejich stranách a objektivní vyvážené zpravodajství. K čemu si ale platíme tuto veřejnou službu, která nefunguje? Politické komentáře, diskuze, reportáže a dokumenty na ČT kopírují zcela nekriticky zahraniční politiku české vlády, existující jen díky dvěma kolaborujícím poslancům z politické strany, které dali voliči své hlasy také právě proto, aby zabránili tomuto směru zahraniční i hospodářské politiky a její politickou orientaci na americko-izraelské vidění světa. K čemu máme tzv. svobodné volby (díky Kubicemu, Langerovi a Vidímovi stejně zmanipulované), když naše hlasy nakonec končí v žumpě politických kšeftů smrdících korupcí na sto honů?

V ČT jsme tak svědky zatloukání menších či větších hřebíčků do rakve objektivnosti zpravodajství, které se snaží vychovávat občany k tomu jedinému správnému chápání světa.

ČT odvysílala minulý týden reportáž o dalším zabitém českém vojákovi, jehož vozidlo i se spolubojovníky najelo v Afghánistánu na nalíčenou nálož. Tím vozidlem je vojenské pěchotní vozidlo Humvee zapůjčené Čechům americkou armádou, které má údajně pancéřovou ochranu podvozku právě proti minám. Součástí zmíněné reportáže je i rozhovor s bývalým náčelníkem gen. štábu Jiřím Šedivým, který americké vojenské vozidlo vehementně bránil. Je podle ČT taková reportáž objektivní, když se k americké vojenské technice vyjadřuje lobbista, zastupující zájmy amer. zbrojařských koncernů a mimochodem velký zastánce amer. radaru v ČR? Kariéra J. Šedivého totiž po odchodu z armády nabral velice „zajímavý“ směr.

• Jiří Šedivý v roce 2002 odešel z armády do dozorčí rady izraelské společnosti Housing & Construction, která měla stavět dálnici do Ostravy. Firma chtěla využít k získávání zakázek jeho kontakty na českou vládu. Poté, co vyšlo najevo, jak je zakázka nevýhodná pro český stát nevýhodná, ze zakázky sešlo.
• V roce 2003 začal dělat poradce prezidentovi Aero Vodochody, které vlastnil amer. zbrojařský koncern Boeing (jeden z hlavních dodavatelů amer. protiraketové obrany). Vládní kontakty Šedivého měly zajistit odbyt hlavního výrobku firmy letounu L-159. Boeing nakonec s ostudou z Aera odešel a na památku nám nechal jenom dluhy.
• V roce 2003 si také Šedivý založil poradenskou firmu Generals s.r.o. a začal lobovat za rakouskou zbrojovku Steyr, aby od české armády získala zakázku za bezmála 25 miliard korun na 234 nových obrněných transportérů PANDUR. Tu nakonec Steyr v podivném výběrovém řízení vyhrál. Pandur přitom používají jen armády USA, Rakouska, Slovinska, Belgie, Kuvajtu a Gabunu. Rakouskou zbrojovku Steyr vlastní americký zbrojařský koncern General Dynamics.

Tento lobbista obhajoval americkou základnu v Brdech při veřejných diskuzích s občany, kdy seděl vedle zástupců české vlády a české armády. Tento lobbista měl také možnost v nedělních diskuzních pořadech OVM s V. Moravcem „oblbovat“ diváky a strašit je spolu s K. Schwarzenbergem vojenskou hrozbou ze strany Ruska.

Po mnoha odkladech se měl 17.dubna ve 20.00 hod. na ČT2 vysílat film "Uloupené Kosovo". Tento hodinový dokument o historii a současnosti vyhánění Srbů a dalších nealbánských etnik byl od roku 2004 postupně natáčen v jihosrbských provincií Kosovo a Metochie. Vysílání zastavila šéfdramaturgyně Centra dokumentaristiky ČT paní Darja Macáková a dílo, které již bylo smícháno a otitulkováno, nepustila do schvalovací projekce. Vysílací termíny, které byly původně plánovány, neplatí. Dočkáme se tedy vůbec někdy nebo se „politicky nehodí“ ukázat Kosovo jinak, než nám „vysvětlují“ V. Havel, J. Urban, K. Schwarzenberg, J. Ruml atd.?

Reportérka ČT žádala ministra K. Schwarzenberga, který chtěl předložit vládě návrh na uznání samostatného Kosova, o jeho reakci na kritiku, že uznání nezávislosti Kosova znamená pro Srbsko tzv. nový Mnichov jako ten pro Československo v roce 1938. Na jeho demagogickou a lživou odpověď, že o Mnichov nejde, protože Češi nevypalovali v Německu vesnice a neznásilňovali ženy, však reportérka nereagovala. Proč?

Peníze, které nesmrdí?

Společnost Člověk v tísni při České televizi pořádá každoročně mezinárodní filmový festival Jeden svět jehož patronem je Václav Havel. Konání festivalu podporuje např. Česká televize, Soros Documentary Fund a Open Society Fund Praha židovského finančníka G. Sorose. Mediálními partnery jsou např. Česká televize, Lidové noviny nebo Respekt, který vlastní K. Schwarzenberg. Promítané dokumenty se vesměs zaměřují na země ve sféře strategických zájmů USA (Írán, Kuba, Bělorusko, Kosovo, Bosna, Barma, Tibet apod.). Zacílenost festivalu vesměs na vybrané země, která je totožná se zájmy Spojených států a také seznam sponzorů festivalu, jej ale diskvalifikuje na neobjektivní a účelovou akci, jejíž primárním cílem je podpora zahraniční politiky USA.

Člen poroty a dramaturg České televize P. Zvoníček k festivalu v roce 1999 řekl. „Naštěstí nejde jen o časově vymezenou kampaň. Je to počin, který začleňuje podstatná témata naší doby a našeho světa do společenských souvislostí.“ ČT se tedy snaží začlenit témata našeho světa do souvislostí, ale na některé důležité souvislosti nejspíš „náhodou“ zapomíná. Podívejme se tedy na ty souvislosti.

Předsedou správní rady hlavního sponzora filmového festivalu (Nadace Open Society Fund Praha, jehož zřizovatelem je Open Society Fund New York) je od roku 2007 Igor Blaževič z Bosny. Ten od roku 1992 až do současnosti pracuje ve společnosti Člověk v tísni a od založení festivalu je jeho ředitelem. Před ním byl 7 let předsedou správní rady Šimon Pánek z Havlova bratrstva, který je šéfem organizace Člověk v tísni při České televizi. Členem správní rady zmíněné nadace je i např. další člen Havlova bratrstva Jiří Pehe a v letech 1999-2000 také Jan Urban, velký propagátor radaru a americko-izraelské zahr. politiky.

Sponzor festivalu i organizace Člověk v tísni G. Soros je členem mocné Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations - CFR). Financoval např. od 90-tých let vlivný mozkový trust, který se jmenuje Mezinárodní krizová skupina (ICG - International Crisis Goup). Ta byla založena primárně proto, aby poskytovala poradenské služby vládám zapojeným do Severoatlantickou Aliancí řízeného přetváření Balkánu. Ještě před „humanitárním“ bombardováním Srbska letectvem USA a NATO vydala skupina ICG zprávu "Trepča: Východ z labyrintu", která doporučuje Misi OSN v Kosovu (UNMIK) zabrat Srbům důlní komplex Trepča, jak nejrychleji to bude možné, a vysvětluje, jak by se to mělo provést. Trepča je konglomerát 40 dolů a továren, převážně v Kosovu, zahrnující zejména v současnosti uzavřený Stari Trg, "jeden z nejbohatších dolů v Evropě" a nejbohatší na Balkáně, a huť Zvečan, ležící severozápadně od Kosovske Mitrovice. Obrovský komplex Trepča představuje nejbohatší zdroj olova a zinku v Evropě, obsahuje obrovské zásoby hnědého uhlí, zlata, mědi a uranu.

G. Soros investuje také skrze nechvalně proslulou společnost Carlyle Group, vlastnící množství zbrojařských koncernů a jejímiž poradci jsou bývalí světoví politici (amer. prezident Bush, britský premiér J. Major apod.). Tuto společnost spoluzakládal a řídí od roku 1987 David M. Rubenstein, obchodník židovského původu a dlouholetý přítel rodiny Bushů. Rubenstein je také členem Rockefellerovy Trilaterální komise (The Trilateral Commision). Do Carlyle Group mohutně investoval také bohatý saudský klan Bin Ladenů v čele s šejkem Mohammedem bin Ladenem, který má 52 dětí vč. „slavného“ Osamy bin Ladena.

Dále je Soros obchodním partnerem mocného rodinného klanu židovských bankéřů Rotchildů, kteří spolu s evropskou aristokracií a Vatikánem patří mezi nejvlivnější hybatele dění v Evropě. Rotchildové také stojí za evropskou sestrou americké CFR, která se jmenuje Královský institut pro zahraniční politiku.

ČT nám jistě náhodou zapomněla sdělit „nedůležitou“ informaci, že členy zmíněné Rockefellerovy Trilaterální komise jsou i dva ministři ČR, K. Schwarzenberg a A. Vondra. Spolu s nimi jsou členy evropské větve Trilaterály např. nejvyšší zástupci Rotchildova bankovního impéria (Nigel Higgins a Lord Guthrie).

Není na škodu připomenout, že členkou zmíněné Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations) za níž stojí i zmíněný bankéřský klan Rockefellerů, je také Havlova přítelkyně Madeleine K. Albright, která pochází z české židovské rodiny. Jako ministryně zahraničních věcí USA stála u zrodu ICTY, což je Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii. ICTY byl vytvořen, založen a kontrolován vládou USA. Madaleine Albright “matka tribunálu” zosnovala ICTY jako nástroj propagandy a zbraň proti Srbsku. Financován byl organizacemi jako je Sorosův Open Society Institute Found a Human Rights Watch. Madeleine Albright se také proslavila větou o tom, že přírodní bohatství Sibiře nespravedlivě patří pouze Rusku.

Před nedávnými prezidentskými volbami v Rusku zakázala tamní volební komise účast ve volbách Michailovi Kasjanovovi a to z důvodu odhalení obrovského množství falešných podpisů občanů, které Kasjanov nutně potřeboval, aby splnil limit daný volebním zákonem a mohl v ruských prezidentských volbách kandidovat. Moderátorka poledních zpráv na ČT 1 doplnila tuto informaci dramaticky znějící otázkou: „Budou volby v Rusku ještě vůbec svobodné?“ Tím chtěla divákům podsunout informaci, že Ruská volební komise jedná nezákonně a falešné podpisy si nejspíš vymyslela nebo vyrobila. Proč by to ale komise dělala? Na pokyn prezidenta Putina? To nám chtěla ČT podprahově sdělit? Samozřejmě jsme se dalších informací nedočkali a to ani těch, které by nám předvolební situaci v Rusku osvětlily. Např. to, že Putinův kandidát Medveděv měl dle předvolebních průzkumů podporu asi 70% občanů (volby tak i dopadly), zatímco zmíněný Kasjanov jen několik procent. Proč by Putin riskoval blamáž a ovlivňoval takto kandidátní volební listinu, navíc kvůli opozičnímu politikovi s téměř nulovou podporou veřejnosti? Nemohlo to být tak, že za takové předvolební situace je taková kauza jediným způsobem, jak se pokusit politicky ublížit Putinovi i Medveděvovi a nynější politický systém v Rusku obvinit z nedemokratičnosti?

Bála se ČT o svobodné volby v ČR po kauze Kubiceho zprávy nebo v USA po dvojích volebních aférách, kdy zvítězil velmi diskutabilním způsobem G. Bush? Bála se také ČT o svobodnost voleb, nedávno proběhlých ve Španělsku, které se snažil ovlivnit Vatikán ve prospěch pravice, prostřednictvím španělské katolické církve?

Máme se ptát, zda si takto ČT představuje objektivnost veřejnoprávní služby? Čí zájmy obhajuje veřejnoprávní televize placená českými občany?

Vydělává Václav Moravec v ČT málo?

Českou televizí vyzdvihovaný moderátor Václav Moravec, mj. odborný asistent na Fakultě sociálních věd UK, vyučuje předmět „Úvod do etiky žurnalistické práce“. Součástí tohoto předmětu je i přednáška "Novinář a jeho zdroj, možná manipulace novináře zdrojem, příklady selhání české žurnalistiky při práce se zdrojem". Jaká je v praxi práce se zdroji u V. Moravce?

Dle ČT jejich nejlepší politický moderátor si např. hodil „vedlejšák“ jako držák mikrofonu místopředsedkyně ODS a místopředsedkyně PS Miroslavy Němcové, která vyhlašovala vítěze ceny „Finanční ředitel roku 2006“. Tu každoročně vyhlašuje Klub finančních ředitelů (CFO Club).

Václav Moravec si donedávna také přivydělával moderováním každoročního několikadenního Strategického fóra – CFO Fórum (2004-2007), určeného k setkávání šéfů ze světa velkého byznysu se zástupci české vlády a státních organizací. Za poplatek zhruba 30 tisíc korun se tak mohli za asistence moderátora Moravce sejít s politiky šéfové firem nebo českých poboček jako Gity, UPC, Microsoft, IBM, Dell, Walmark, OMV, Sazka, Osram, ABB, T-Mobile, Johnson & Johnson, Siemens, Kofola, Orco Property Group, Unipetrol nebo Patria Finance.

S nimi pak debatovali např. Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku, později ve Škoda Auto), Jan Švejnar (předseda CERGE-EI a pozdější kandidát na prezidenta), Jan Zahradil (místopředseda ODS), Zdeněk Tůma (guvernér ČNB), Pavel Telička (bývalý český vyjednavač s EU a nyní vlivný evropský lobista plus člen Rockefellerovy Trilaterální komise), Ivan Pilip (dříve ministr, člen ODS a Unie svobody, nyní Vice-President, European Investment Bank), Martin Roman (generální ředitel ČEZ a jako vděčný sponzor soukromé školy Klause ml.), Jana Bobošíková (poslankyně EP), Alexandr Vondra (dříve poradce V. Havla, nyní vicepremiér pro evropské záležitosti a člen Rockefellerovy Trilaterální komise), Tomáš Hruda (generální ředitel, CzechInvest) nebo Luděk Niedermayer (ČNB a nyní dopisovatel časopisu Respekt, který spoluvlastní ministr Karel Schwarzenberg – také člen Rockefellerovy Trilaterální komise). Respekt je také jedním z mediálních partnerů Strategického fóra,

viz. top vision – partneři http://www.topvision.cz/nabidka/fora-a-eventy/cfo-forum/partneri/ .

Všechny tyto akce jsou zpravidla spojeny s večerním „kulturním“ programem. Jak je zajištěna Moravcova objektivnost a nadhled, jestliže dovádí na nočních rautech s byznysmeny i politiky? Má být toto opravdu náplní „vedlejšáků“ jednoho z hlavních moderátorů politických debat veřejnoprávní televize? Co by na to řekli občané, platící koncesionářské poplatky jak mourovatí? A co na to kodex ČT?

Doba temna na Kavčích horách aneb „Havlovo bratrstvo“ velí do útoku

Ohledně otázky objektivnosti a apolitičnosti veřejnoprávní ČT by jsme neměli také zapomenout na ztmavlou obrazovku kanálů ČT1 a ČT2 před Vánocemi v roce 2000. V budově české televize tehdy trávili nepřetržitě několik dní a nocí pracovníci televize, kterým se nelíbil jejich nový šéf Jiří Hodač, jmenovaný Radou ČT. Radě ČT se tehdy vytýkali hlavně dvě věci. Že byl prý Hodač zvolen příliš rychle a jeho napojení na ODS, kdy jím jmenovaná ředitelka zpravodajství Bobošíková pracovala dříve na částečný úvazek pro ODS. Někteří zaměstnanci ČT proto vyvolali vzpouru na údajnou obranu svobody a demokracie

Postoj Rady ČT byl tehdy jasný, viz. část přílohy zápisu tehdejšího jednání: „Rada se stala předmětem mediální kampaně především proto, že se nehodlá smířit se stávající situací v České televizi, zvláště v otázkách hospodaření, a důsledně uplatňuje svoji kontrolní funkci. Je pochopitelné, že se její činnost mnoha lidem, kteří mají s ČT spojeny své finanční zájmy, nelíbí. Je také pochopitelné, že jim v čele ČT vyhovoval slabý ředitel.“

V. Havel přirovnal zvolení nového ředitele ČT Jiřího Hodače k únoru 1948 s tím, že jmenování Hodače možná je v souladu se zákonem, ale proti jeho smyslu a duchu. Spolu se zaměstnanci televize na Kavčích horách demonstrativně polehávali prohavlovské politické špičky Unie svobody – Jan Ruml ve spacáku a Ivan Pilip rovnou v pyžamu. Nebylo jistě náhodou, že kancléřem prezidenta Havla byl v té době Ivo Mathé, bývalý dlouholetý generální ředitel ČT (od roku 1992, kdy porazil V. Železného).

Mezi nejznámější tváře vzbouřenců patřil odborář v ČT Adam Komers. V rozhovoru pro týdeník TV Revue v roce 2004 A. Komers řekl: "Nebezpečí ještě není zažehnáno. Politické ovlivňování televize se může vrátit." Proti pozdějšímu zvolení Špidlova poradce Jana Brandejse do Rady ČT se už ale odboráři neozvali. Proč?

Kolekce fotografií ze stávky ČT nám ukazuje přítomnost dalších členů Havlova bratrstva na Kavčích horách, například M. Žantovského atd.

http://www.volweb.cz/gagman/televize/televize.htm

A. Komers, šéf regionální redakce zpravodajství ČT a místopředseda Nezávislé odborové organizace ČT, letos veřejně svým podpisem podpořil J. Švejnara v prezidentských volbách. Jeho jméno se tak u iniciativy „Ano pro Švejnara“ objevilo vedle dalších známých jmen, která figurovala ve vzpouře na ČT v roce 2000 a která figurují mezi hlavními propagátory americké základny u nás.

Například:

• Jiří Grygar, vědec a veřejně aktivní bojovník za amer. základnu, který odpor proti radaru přirovnal na jednom veřejném masírování občanů ke strachu z hromosvodu před 100 lety. Na začátku roku 1992 se stal místopředsedou nově vzniklé Rady ČT, které předsedal Karel Kuhnl – pozdějším jedním z vrcholných představitelů prohavlovské Unie svobody. Dalším předsedou Rady ČT se stal právě Grygar a jeho místopředsedou se stal Karel Steigerwald, bývalý kádr SSM plus signatář Anticharty a nynější novinář deníku MF Dnes, který patří k nejhlasitějším zastáncům US základny u nás. Zajímavostí také je, že jeho tchánem je bývalý senátor za ODS a bývalý ředitel KB R. Salzmann, nechvalně proslulý svým šéfováním bance v době jejího tunelování. Jiří Grygar a někteří další členové Rady ČT psali články o problémech ČT a Rady do denního tisku, především do Lidových novin. Lidové noviny dnes patří spolu s MF Dnes k nejhlasitějším zastáncům US základny v Brdech a zahraniční politiky vládnoucí ODS. Grygar i celý spolek Sysifos nedávno také bojovali proti pořadu Detektor na ČT, který byl prý mimořádně nebezpečný, manipulující a lživý. Pořady typu „co by bylo, kdyby bylo všechno jinak“ prý nepatří do ČT a následně Grygar v rozhovoru na ČT předvedl jeho představu o jediné správné pravdě. Informace v dílu o Tunguzském meteoritu jsou podle Grygara všechno lži, protože je už prý všechno dokázáno. Své důkazy předvedl na konci rozhovoru, když o meteoritu řekl „máme dobrou teorii“. (7.3.2008 23:30 ČT24, Věda a pavěda)
• Ladislav Smoljak, herec a režisér, veřejně aktivní bojovník za amer. základnu, který v této souvislosti nazval Čechy zbabělci. Stál také v čele vzbouřenců proti řediteli Hodačovi. ČT s ním vysílá své dokumentární cykly „Toulky s Ladislavem Smoljakem“ a „Hudební toulky s Ladislavem Smoljakem“. Jeho Divadlo Járy Cimrmana je mediálním partnerem časopisu Respekt, který vlastní členové Havlova bratrstva Karel Schwarzenberg a miliardář Zdeněk Bakala.
• Bývalá disidentka Jiřina Šiklová, která stála mj. s L. Smoljakem v čele vzbouřenců proti řediteli ČT. Tehdy zaujala výrokem „Držte hubu“ (natočeným a následně odvysílaným na TV Nova), kterým reagovala na tiskové konferenci na kritiku o možném střetu zájmů vzbouřenců s jejich snahou dostat se do rady ČT. Václavem Moravcem byla loni pozvána jako zástupce veřejnosti (která je většinově proti radaru) do diskusního pořadu OVM o amer. základně v Brdech, kde prohlásila: „Raději se budu mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem.“ Jak nazvat tento výsměch ČT veřejnosti?
• Nesmíme také zapomenout na herečku Ivanu Chýlkovou, další signatářkou výzvy „Ano pro Švejnara“. Manželem Chýlkové je herec Jan Kraus, který v současnosti moderuje na ČT pořad „Uvolněte se, prosím!“. Jeho syn v tomto talkshow doplňuje svého otce hudebním doprovodem, jaká to náhoda. A aby ty náhody stály za to, bratr moderátora Krause (Michael) dělal poradce před prezidentskými volbami právě Janu Švejnarovi, který se jistě náhodou objevil v den oznámení prezidentské kandidatury jako host ve zmíněném talkshow, kde byl vykreslen jako nadstranický a lidový kandidát. Prostě ideální vlastnosti prezidenta. Politolog Michael Kraus, coby externí poradce České televize po listopadu 1989 a herec Jan Kraus, coby šéf populárního pořadu na ČT, tak jistě nebyli ve střetu zájmů z pohledu veřejného zájmu požadovaného po veřejnoprávní televizi, kterou si veřejnost platí z vlastních kapes!

Jeden z ideových vůdců stávky v ČT byl i M. Mejstřík. Podařilo se tehdy kamerou zachytit jak křičí Mejstřík na redaktora „hodačovského“ zpravodajství P. Chalupu: „Tohle je veřejno-soukromá televize!“. Velmi výmluvné přeřeknutí současného senátora, podporujícího J. Švejnara v nedávných prezidentských volbách.

Další známou tváří tehdejších událostí byl režisér V. Marhoul, o kterém s mluvilo ve spojitosti s tím, že se tato tzv. „revoluce“ neplánovala ve skutečnosti ani na velínu ČT, ani ji nedělali redaktoři „ohrožené“ televize. Kdo však sledoval dění a lidi kolem této stávky, udělal si obrázek i sám bez této šeptandy.

Jiří Hodač se po odstoupení z funkce ředitele ČT i s manželkou přestěhoval zpátky do Velké Británie a do ČR ještě od té doby nepřijel. V kontaktu s ním je údajně jen Jana Dědečková, tehdejší členka Rady ČT, která za J. Hodačem stála. Ta nyní říká: „Situace v ČT mě stále zajímá už proto, že mi zákonem někdo přikazuje platit službu, již považuji za zbytečnou, protože svou roli vlastně nikdy neplnila. Mám svou vizi, jak by měla veřejnoprávní služba fungovat, a k té se ČT neblíží ani náhodou."

Volbu posledního současného ředitele Jiřího Janečka, dopředu s Radou ČT konzultoval tehdejší premiér Vladimír Špidla a předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Nikdo však proti tomu v ČT neprotestoval. Proč?

O co tehdy opravdu šlo? Demonstranti mrznoucí několik dní na náměstích drželi transparenty srovnávající Hodače se Stalinem či Gotwaldem a naivně věřili, že pomáhají bojovat za svobodu slova. Duch „sametu“ se na chvíli vrátil na náměstí, když vzbouřenci s trikolórami na prsou hrdě bránili demokracii v ČT vlastními těly.

Havlovo bratrstvo televizi nakonec „ubránilo“ a díky tomu můžeme dnes sledovat „objektivní nášup“ informací např. o zabíjení civilistů jako „hrdinném boji“ USA proti terorismu, o „potřebné“ amer. základně v Brdech, o „nadstranickém a ideálním“ kandidátovi na nového prezidenta ČR, o „nedemokratických“ prezidentských volbách v Rusku, o útisku „hodných“ Kosovských Albánců ze strany srbských „tyranů“ nebo o masakrovaných „bezbranných“ občanech v Tibetu, kteří kdoví proč chodí po městě s mačetami a zapalují ve velkém obchůdky čínských přistěhovalců.

Některé použité zdroje:

Kosovo – naše odpovědnost za konflikt má pokračovat uznáním, Britské listy 26.3.2008

Schwarzenberg, Amnesty International i Člověk v tísni: Čím se mažou, tím také smrdí, Britské listy 25.12.2006

Uloupené Kosovo, Britské listy 16.4.2008

http://darny.blog.cz/0802/zlocinna-valka-proti-jugoslavii

http://www.blisty.cz/2007/3/5/art33172.html

http://www.ahasweb.cz/2000/267.htm

http://www.blisty.cz/2006/8/31/art30085.html

Poučení z krizového vývoje, Reflex 1/2006

Česká televize hrubě zkresluje předvolební situaci v České republice, Britské listy 24.3.2006

http://www.blisty.cz/files/isarc/0103/20010330f.html

http://www.astro.cz/~grygar/clanky/RCT00.htm

http://www.blisty.cz/art/37845.html