Scéna je připravena

Bush posílí armádu v Iráku o 21,5 tisíce mužů.

Condoleezza Riceová obvinila minulý týden Írán a Sýrii z podpory povstalců v Iráku. Řekla, že Spojené státy nebudou nečinně přihlížet této aktivitě. (Riceové jaksi ne a ne dojít, že v Íránu jsou Šíité, kdežto povstalci v Iráku jsou Sunnité. Pokud Írán někoho v Iráku podporuje, jsou to Šíité, kteří nejsou součástí povstání. A ano – mezi Šíity a Sunnity vládne silná nevraživost pečlivě živená a rozdmýchávána Mossadem.)

Před několika dny přinesla všechna světová média informaci, prý tajnou, že Izrael hodlá napadnout Írán jadernými zbraněmi a izraelské letectvo už podniklo tréningové lety ke Gibraltaru a zpátky, aby si zvyklo na delší pobyt ve vzduchu.

Ve Washingtonu běží v těchto dnech šeptanda, že Bush vydal tajný prezidentský rozkaz ministerstvu obrany a CIA, aby zaútočili na Sýrii a Írán.

Americké speciální jednotky přepadly minulý týden íránský konzulát v Arbilu a zajaly pět íránských diplomatů. Zjevná provokace.

Co z toho všeho vyplývá? Domnívám se, že situace je dnes nejvážnější za celých posledních šest let Bushovy hrůzovlády.

Zopakujme si fakta. Celková nespokojenost s Bushem v Americe roste. Jeho neschopnost, alkoholismus, náboženský fanatismus, nedostatek altruismu a hloupost je zřejmá už i jeho příznivcům. Jen 26 % Američanů podporuje jeho politiku v Iráku. Ekonomická situace státu je zlá, zadlužení federální vlády roste, dolar klesá, hrozí nebezpečí úplného kolapsu měny. Závislost Američanů na ropě zůstává nezměněna, ale ropu není kde brát. Začali sice drancovat Aljašku, ale první ropa odtamtud poteče až za několik let. Armáda je vyčerpána, přetažena, v Iráku dostává denně na frak, mrtvých přibývá. Chtělo by to zavést odvodní povinnost, ale to je v dané situaci politicky neprůchodné. Bush potřebuje sjednotit národ pod svá křídla, myslí si, že je válečný prezident, a že k válce jej povolal Bůh. Nedávné volby do kongresu a senátu mu přinesly porážku, strach z teroristických útoků mírně vyčpěl. Ne že by se lidi přestali bát, ale tak nějak si zvykli v tom strachu žít. Jeho absolutní moc byla nahlodána, demokraté se tváří tak, že mu nebudou zobat z ruky. Podle mnoha analytiků se Bush se svým postojem dostává do stále větší izolace. Je silně nepravděpodobné, že by mu kongres a senát schválily útok na Írán nebo Sýrii, popř. na obě země. Ledaže... ale k tomu se dostaneme.

Napsal jsem před čtrnácti dny, že nás možná čekají lepší časy. Že Bush a jeho věrní jsou na odchodu ze scény. Že sionisté prohrávají. Že Izrael dostal na budku v Libanonu a líže si rány.

Možná jsou na odchodu, ale začínám mít pocit, že se ještě chystají pořádně bouchnout dveřmi.

Sionisté neprohrávají. Nemohou prohrát, protože mají všechny karty v ruce a za (ukradené) peníze mají nakoupené všechny sdělovací prostředky světa a všechny západní politiky a vlády. To, co v létě minulého roku prohrálo, byla jen sebestředná skupina neschopných generálů a politiků. Od té doby už uplynulo pár měsíců, prvotní šok už vyvanul, vrahové se poučili. Izraelští generálové vědí, že (a) potřebují posílit sebedůvěru mužstva a to lze jedině v úspěšném boji, (b) aby byl boj úspěšný, je nutno nasadit nejtěžší kalibr (čti jaderné zbraně). Protože ani nejdokonalejší a nejmodernější vojenská technika, ani satelity, ani logistická pomoc USA, ani nejhrůznější konvenční zbraně, jako byly clusterové bomby nasazené proti civilnímu obyvatelstvu a střely obohacené radiokativním uranem, ani napalm a hořící fosfor rozstřikovaný po lidech, nedokázaly přinést teroristům vítězství.

Připomeňme si, co je hlavním cílem sionistů. Kromě ovládnutí světa a vlastnictví veškerého jeho bohatství samozřejmě, ale to už mají pod palcem. Tak tedy hlavním cílem sionistů je chaos v arabském světě. Píšu chaos, měl bych napsat absolutní chaos. Kámen na kameni nesmí zůstat všude, kde je islám. Jednotlivé státy a skupinky znepřátelených muslimů musí bojovat proti sobě do úplného vyčerpání. Každý stát musí být zasažen válkou a následně pokud možno občanskou válkou, bezvládím, terorem. Čím větší chaos a bezvládí v arabském světě, tím menší je šance, že by Arabové mohli (podle fantasmagorických představ sionistů) zaútočit na Izrael. Chorobná podělanost je jejich genová dispozice. Zatím se jim šíření chaosu skvěle daří. Irák i Afghánistán jsou jejich fantastickým úspěchem. Přesně tak to plánovali.

Na řadě jsou další mírumilovné arabské státy.

Sionistům se magor Bush hodí skvěle do krámu. Vědí, že Bush bude muset brzy jít, že jeho dny jsou sečteny a že toto je jejich poslední šance.

Bush a jeho smečka rovněž cítí, že prohrávají. Že toto je jejich poslední šance. Mají na vybranou. Buď fingovaný teroristický útok na území Spojených států nebo něco jiného, co by přinutilo národ, aby držel hubu a krok. Připravit nahraný teroristický útok není snadné, jak se o tom přesvědčili už jednou. Ve hře je příliš mnoho faktorů, ví to příliš mnoho lidí, nelze si být jistý nečekaným selháním ať už zasvěcených jedinců nebo náhodných svědků. Dnes, kdy jsou kamery doslova všude a každý mobil fotografuje, se takové věci opravdu těžko realizují. Takže zbývá to něco jiného: válka.

Před chvíli jsem tady poznamenal, že je silně nepravděpodobné, že by Bush získal k příští válce souhlas kongresu a senátu. Navíc je vyloučeno, že by k dalšímu „humanitárnímu bombardování“, jak zní další moderní newspeak, dala souhlas OSN. Také si všimněme, že na rozdíl od útoku na Afghánistán a Irák se o to už Washington ani nepokouší. Nebude to potřebovat.

Takže co udělá izolovaný, prohrávající prezident, skupina oligarchů, ropných magnátů a smečka sionistů a mezinárodních bankéřů? Inu totéž, co se osvědčilo už mnohokrát v minulosti.

V roce 1898 explodoval v kubánském zálivu kotel americké lodi Maine. Okamžitě se vyrojilo obvinění, že za to mohou Španělé. Kapitán Sigsbee tehdy požadoval, aby vláda nedělala unáhlené rozhodnutí, dokud se nehoda nevysvětlí, za to byl obviněn tiskem, že není dostatečně patriotický a že nevidí zřejmé okolnosti. Dnes převažuje názor, že kotel tehdy vybuchl vlivem technických problémů, téměř jistě v tom Španělé nebyli. Pod sloganem „Nezapomeňte na Maine!“ vstoupila Amerika do války se Španělskem. Ve válce pak získala Filipíny a cestou k ním zabrala ještě Havajské ostrovy.

Hitler zahájil druhou světovou válku napadením Polska po fingovaném útoku údajně polských vojáků na vysílačku v Glivici, když předtím zrušil veškerá ústavní práva a zavedl teror po fingovaném zapálení Reichstagu.

Válka se Severním Vietnamem začala poté, co Johnson nařídil odvetnou akci za údajnou provokaci ze strany Vietnamu. Prý bylo vypáleno torpédo na americký torpédoborec Maddox na rutinní hlídce pokojně plující v zátoce Tonkin“. Šlo o pečlivě připravenou provokaci. Žádné torpédo tenkrát Vietnamci nevypálili.

Amerika vstoupila do druhé světové války jen díky japonskému útoku na Pearl Harbor. Řada historiků se dnes domnívá, že američtí generálové (alespoň ti zasvěceni) o útoku věděli několik dnů předem, defacto tam kvůli tomu ty lodě poslali, a neudělali nic, aby je varovali. Mlčeli, aby mohli zavléci zemi do války proti vůli většiny národa.

Všechny tyto výše jmenované události mají společné jedno: Vláda vědomě lhala, součástí lží byl fingovaný útok nepřátel, při kterém často obětovala vlastní lidi, aby vnutila národu válku.

Doporučuji všem článek Fake terror - the road to war and dictatorship.

Fingovaný útok je zaručená cesta. Použili ji už mnohem menší cvoci, než je Bush. Proč by se dnešní prezident měl chovat jinak? A chtěl bych vidět toho kongresmana nebo senátora, který by nezvedl ruku pro odvetu, až k tomu dojde. Rozdíl mezi tehdy a dnes? Nikdy v minulosti neměli zločinní politikové vlekoucí zemi do války k ruce jaderné zbraně, a pokud je měli, o jejich použití se vůbec neuvažovalo. Tentokrát se o tom hovoří jako o věci zcela normální a nikdo se neděsí. PR jede už několik roků na plné obrátky.

Samotný útok provede nejspíše Mossad, mají to nejlépe zmáknuté, ostatně to dělali v minulosti nesčetně krát. Je dokonce možné, že Bush a jeho věrní nebudou o provokaci předem spraveni, nebude to totiž třeba. Izrael ví, že Bush je dost velký cvok, aby to ochotně zbaštil i s navijákem. Vždyť přesně na tohle čeká.

Americké lodi jsou v Perském zálivu, scéna je připravena. Čeká se jen na pokyn loutkařů. Šance, že k „útoku na americké cíle“ dojde? Odhaduji to na 60%. A tentokrát to bude husté.

Aktualizace 21 hodin: Díkybohu, nejsem sám, kdo si to myslí. Republikánský kongresman a kandidát na prezidenta Ron Paul má podobný názor. A to je dobře. Čím více se o tom bude mluvit předem, zvláště v těch vysokých kruzích, tím větší je šance, že se to nestane. Mimochodem, Ron Paul je jediný z kongresmanů, který rovněž protestoval proti Patriot Act a vůbec neustále zlobí a říká věci, které nikdo nechce slyšet. Je neuvěřitelné, že se tam ještě pořád drží...