Vůdce kanadské pravice jde z průšvihu do průšvihu
Není tomu ještě ani měsíc, co byl vůdce Canadian Alliance Stockwell Day opékán na rožni kritiky veřejných sdělovacích prostředků a opozičních stran za zbytečný účet na 600 tisíc dolarů, který předložil albertským daňovým poplatníkům (šlo o náklady na soudní při pro urážku na cti, když bezprůkazně obvinil albertského právníka z podpory dětské pornografie) a už tady máme průšvih další.
Stockwell Day |
Nechci proklepávat vinu Chretiana. Osobně jsem přesvědčen, že u něho o konflikt zájmů šlo a že obvinění proti němu vznesená mají svá plné opodstatnění. Jde mi nyní o způsob, jakým pracuje Stockwell Day. Přesněji, ne ani tak o to, že se pokusil bočními cestičkami zjistit pravdu (to se v politice někdy dělá, i když to není fair, je to ve stylu Machiaveliho), ale o to, že se v těch věcech pohybuje jako slon v porcelánu.
Nejdříve totiž přiznal, že se se zmíněným soukromým agentem střetl, že ho pověřil vyšetřením záležitostí kolem prodeje Chretienova podílu ve zmíněném golfovém klubu a že ho dokonce nechal zapsat na výplatní listinu strany. Odměna agentova měla být kolem šesti a půl tisíce měsíčně.
Nedělní novinový článek otiskuje přeochotné agentovo přiznání, hovoří se tam o agentově nadšení z vřelého přijetí a o tom, jak mu Alliance poskytla lístky na ochoz zvláštního oddílu pro tzv. VIP (very importnant person - velmi důležitá osoby) při zasedání parlamentu, jak to bylo pro něj cool, že se střetl s Stockwellem Dayem a nakonec, jak si padli do oka.
Připadá mi to celé nějak nakřivo. Co to asi bylo za agenta, který vystoupil se svým přiznáním ani ne dva dny po té, co byl na tuto špinavou práci najat. Co ho k tomu přimělo? Že by výčitky svědomí? Proč tak přeochotně vypovídá? Tak mě napadá, zda se nejednalo o klasického double-agenta. Dvojitého agenta, kterého liberálové podstrčili Alianci jako návnadu a kterého Aliance spolkla i s udičkou.
Dva dny po šokujícím agentově přiznání, které Aliance víceméně potvrdila, vydal její vůdce Stockwell Day opačné prohlášení, že zmíněného člověka nikdy neviděl, že byl popleten dotazem reportérů a odpověděl špatně. Prý si nepamatuje, s kým se vlastně setkal, denně je mu představováno tolik nových lidí, to aby se v tom čert vyznal, kdo je vlastně kdo. Kontroloval ale svůj záznamníček, a tam nic o nějakém agentovi není!
Průhlednější výmluvu si už opravdu vymyslet nemohl. Podobá se to nedávné výmluvě liberálů, kteří se prý ani na potřetí nemohli dostavit ke zprdunku veřejného auditora, protože se v chodbách parlamentu ztratili a ne a ne najít ty pravé dveře. Tenkrát ovšem šlo o politiky druhého řádu, o obyčejné Chretienovy poskoky, takže jim to prošlo. Ovšem, hovoří-li takto zmatečně vůdce politické strany, který navíc aspiruje na funkci prvního ministra, je to na pováženou.
Podobně zmatečně reagoval Day na předchozí obvinění ohledně 600 tisíc dolarů, které za něj musí zaplatit daňoví poplatníci. Nejprve tvrdil, že ačkoliv je mu líto, že to stálo tolik, nebude s tím nic dělat a nebude se nikomu omlouvat. Pak, o týden později, zřejmě pod tlakem kritiky z vnitřního kruhu strany, přišel s tím, že zaplatí alespoň 60 tisíc z vlastní kapsy. Více prý nemá. Aby to mohl udělat, musel si vzít hypotéku na vlastní dům.
Je stále zřejmější, že Stockwell Day se na pozici vůdce nehodí. Nemá tu pravou hroší kůži jakou má Chretien, neumí být arogantní a současně konzistentní ve svých tvrzeních. Pokud profesionální politik lže (a Chretien mluví pravdu jen když se splete), musí své lži opakovaně potvrzovat, jedině tak se totiž stanou pravdou. Nelze říct v sobotu "A" a v pondělí "B". Není-li si politik jistý, existuje přeci padouchy na vedoucích místech tolik oblíbená fráze : "No comment". Za takové odmítnutí vyjádřit se k věci mu nikdo hlavu neutrhne. Navíc alespoň zdánlivě vzbuzuje pocit decentnosti.
Jsem zvědav, jak se bude situace kolem vůdce kanadské pravice dále vyvíjet. Osobně mu ale příliš naděje na setrvání v úřadě nedávám.