Mahmúd Ahmadínedžád v OSN 21. září 2006:

Někteří okupují vlast jiných tisíce kilometrů od svých hranic, vměšují se do jejich záležitostí, kontrolují jejich ropu a jiné zdroje, jiní jsou ve svých vlastních domovech denně bombardováni, jejich děti jsou v jejich vlastní zemi zabíjeny na ulicích a jejich domovy se mění v suť.

Lidstvo není hodno tohoto chování, okamžik pravdy a spravedlnosti jednou nastane. Zásadní otázkou za těchto podmínek je, kde mohou utlačovaní hledat spravedlnost. Kdo nebo která organizace hájí práva utlačovaných, zamezí agresi a útlaku? Kde je sídlo světového soudu?

Pár konkrétních příkladů nejvýraznějších současných světových problémů bude situaci lépe ilustrovat.

A. Nespoutaná expanze jaderných, biologických a chemických zbraní

Některé mocnosti se pyšní produkcí druhé a třetí generace jaderných zbraní. Na co tyto zbraně potřebují? Je vyvíjení a hromadění těchto smrtonosných zbraní zárukou zachování míru a demokracie? Nebo jsou tyto zbraně ve skutečnosti pouhými nástroji nátlaku a výhružek jiným lidem a vládám? Jak dlouho ještě lidé budou prožívat noční můry o jaderných, biologických a chemických zbraních?

Co zavazuje tyto mocnosti produkovat a vlastnit tyto zbraně? Jakou mají odpovědnost mezinárodnímu společenství? A jsou obyvatelé těchto zemí spokojeni s tím, jak zahazují své bohatství a zdroje pro produkci tohoto ničivého arzenálu? To není možné spolehnout se na spravedlnost, etiku a moudrost místo těchto nástrojů smrti? To nejsou spravedlnost a moudrost více slučitelné s poklidem a mírem než jaderné, chemické a biologické zbraně? Pokud zvítězí moudrost, etika a spravedlnost, pak bude útlak a agrese vymýcena, hrozby budou zažehnány a žádný důvod ke konfliktům už nebude. Toto je vážný návrh, protože většina globálních konfliktů pramení z bezpráví a je způsobena těmi mocnými, kteří nejsou spokojeni se svými právy a snaží se pohltit práva jiných.

Ale lidé na celé zeměkouli využívají spravedlnost a jsou ochotni se pro ni obětovat.

Nebylo by pro globální mocnosti jednodušší zajistit si věčné trvání a získat si srdce zasazováním se o skutečnou podporu spravedlnosti, milosrdenství a míru než pokračováním v rozšiřování jaderných a chemických zbraní a hrozby jejich použití?

Zážitek z hrozby a použití jaderných zbraní je před námi. Dosáhli tím pachatelé něčeho jiného než vyostření napětí a nenávisti mezi národy?

B. Okupace států a vyostřování vojenských operací

Okupace zemí, zahrnující Irák, trvá tři roky.

Neuplyne den, aniž by byly zabity stovky lidí. Okupanti nejsou schopni zajistit bezpečnost v Iráku. I přes legitimní vytvoření Vlády a Národního shromáždění v Iráku jsou zde zjevně utajovány snahy o zvýšení nejistoty, zvětšení a vyostření rozdílů mezi Iráckou společností a podněcování civilních sporů.

Nejsou zde žádné náznaky toho, že okupanti mají potřebnou moc politické vůle k odstraňování příčin nestability. Mnoho „teroristů“ bylo Iráckou Vládou zatčeno pod různými záminkami jen za účelem odstranění.

Zdá se jakoby zintenzivnění vojenských operací a terorismu sloužilo jako záminka pro přetrvávající působení zahraničních sil v Iráku.

Kde mohou Iráčané hledat útočiště a u koho může Irácká Vláda hledat spravedlnost?

Kdo může zajistit v Iráku bezpečnost? Nejistota v Iráku stíhá celé území.

Může hrát Rada bezpečnosti roli v obnovování míru a bezpečnosti v Iráku, zatímco jsou okupanti sami členy této rady?

Může Bezpečnostní rada se zřetelem přijmout vážné rozhodnutí?

K situaci v Palestině:

Kořeny Palestinského problému sahají až k druhé světové válce. Pod záminkou ochrany některých přeživších války, bylo území Palestiny během války okupováno, vysídleny milióny obyvatel, to vše pod kontrolou určité skupiny obyvatel, kteří rozšířili populaci skupinami z různých koutů světa a kterých se válka dokonce ani nedotkla. Vláda byla ustavena na území oprávněném jiným a populace byla vybrána z celého světa na úkor miliónů právoplatných obyvatel území vyhnaných do diaspory a bezdomovství. Toto je obrovská tragédie, stěží s historickým precedentem. Uprchlíci zůstávají v dočasných uprchlických táborech a mnoho z nich jich již zahynulo s nadějí návratu do jejich země. Může nějaká logická, právní nebo zákonná úvaha ospravedlnit tuto tragédii? Mohl by jakýkoli člen Spojených národů přijmout tuto tragedii, pokud by sužovala jeho zemi?

Záminky k vytvoření okupačního režimu jsou tak slabé, že jejich zastánci se snaží umlčet jakýkoli hlas, hovořící o nich v negativním spojení s tímto režimem. Vytvořením státního zřízení na cizím území tragédie nekončí. Od počátku je tento režim bohužel neustálým zdrojem hrozeb a nejistoty na Středním východě, šíří válku a prolévá krev, jež ohrožuje rozvoj místních států a je také dále využíván různými sílami jako nástroj rozdělení a nátlaku na obyvatele tohoto území. Zmínka o těchto faktech, může způsobit znepokojení mezi stoupenci tohoto režimu. Ale toto jsou holá fakta ne mýty. Historie se nám odvíjí před očima.

Nejhorší je všeobecná a neoprávněná podpora provázející tento režim. Podívejte se, co se děje v Palestině. Obyvatelé jsou bombardováni ve svých vlastních domovech a jejich děti jsou zabíjeny na ulicích. Ale žádná autorita ani dokonce Rada bezpečnosti jim nemůže zaručit podporu nebo ochranu. Proč?

Ve stejné době je ve svobodných volbách v části Palestinského území demokraticky sestavena Vláda. Ale místo podpory takzvaných demokratických mistrů jsou její ministři a poslanci ilegálně unášeni a vězněni před mezinárodním společenstvím.

Která rada nebo mezinárodní organizace se postará o ochranu této brutálně obléhané Vlády? A proč Rada bezpečnosti nemůže podniknout žádné kroky?

Dovolte mi teď se zaměřit na Libanon:

Po 33 dní byli obyvatelé Libanonu pod palbou a výbuchy a téměř 1,5 miliónu lidí bylo vystěhováno, zatímco někteří členové Rady bezpečnosti prakticky umožnili agresorovi cestu dosáhnout svého cíle vojensky. Byli jsme svědky toho, jak Rada bezpečnosti Spojených národů nebyla ani schopná volat po zastavení palby. Po mnoho dní jen seděli a přihlíželi zvěrstvům proti obyvatelům Libanonu, zatímco docházelo opakovaně k tragediím. Proč?

Ve všech těchto případech je odpověď evidentní. Když je mocnost, zodpovědná za tato zvěrstva, stálým členem Rady bezpečnosti, jak tedy může tato Rada převzít zodpovědnost?

C. Nedostatečné respektování práv členů mezinárodního společenství

Rád bych se teď zmínil o rozhořčení obyvatel Íránu a křivdách vůči nim.

Íránská islámská republika je členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) a je zavázána smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT). Veškeré naše jaderné aktivity jsou transparentní, mírumilovné a pod dohledem inspektorů z IAEA. Proč jsou zde tedy námitky proti našim zákonným právům? Které vlády protestují proti těmto právům? Vlády, které samy těží z jaderné energie a palivového cyklu. Některé z nich využívají jadernou technologii na protimírové účely zahrnující produkci jaderných zbraní a některé z nich mají dokonce na kontě použití zbraní proti lidskosti.

Která organizace nebo Rada se může zaměřit na tyto křivdy? Má Rada bezpečnosti tuto pozici? Je schopna zastavit porušování nezcizitelných práv států? Můžou určité mocnosti zabránit blížícímu se vědeckému pokroku jiných zemí?

Zneužití Rady bezpečnosti jako nástroj výhružek a nátlaku je zdrojem vážného znepokojení.

Někteří stálí členové Rady bezpečnosti, dokonce i v případech kdy jsou sami stranami mezinárodních sporů, klidně vyhrožují ostatním Radou bezpečnosti a vyhlašují odsouzení svých oponentů dříve než se Rada na něčem usnese. Otázkou je: co může ospravedlnit takovéto zneužívání Rady bezpečnosti aniž by ovlivnilo její důvěryhodnost a působení? Může jí takovéto chování přispět k udržování bezpečí?

Přezkum předchozích událostí by vedl k politováníhodnému závěru, že se spravedlnost stala obětí síly a agrese.

Existuje mnoho mezinárodních úmluv, které jsou nespravedlivé, diskriminační a nezodpovědné a jsou výsledkem nepřiměřeného tlaku některých z mocných.

Výhružky některých mocností jadernými zbraněmi a jinými válečnými mechanizmy zaujaly místo respektu práv národů, zachovávání a rozvíjení míru a poklidu;

Pro některé mocnosti platí teze o podpoře lidských práv a demokracii jen do té doby, dokud je mohou využít jako nástroj tlaku a zastrašování jiných národů. Ale pokud se toto stane zájmem druhé strany, myšlenky na demokracii, na právo na sebeurčení národů, lidská práva, mezinárodní právo a spravedlnost zde nemají místo ani velkou váhu. Jasným příkladem je jednání s Palestinci zvolenou Vládou stejně jako rozšířená podpora sionistického režimu. Nezáleží na tom, když jsou lidé v Palestině zabíjeni, nuceni stát se uprchlíky, zatýkáni, vězněni nebo obléháni; lidská práva to nesmí porušit.

* Národy nejsou ve svých právech uznaných mezinárodním právem rovnoprávné. Užití těchto práv je závislé na rozmarech určitých hlavních mocí.

* Rada bezpečnosti může být zřejmě využívána jen k zajišťování ochrany a práv určitých mocností. Ale v případě kdy jsou ti, kteří jsou utiskováni bombardováni, Rada musí zůstat rezervovaná, ne volat po zastavení palby. Není to tragické z hlediska historického významu Rady, která byla založena za účelem ochrany států?

* V současnosti dochází ke globálnímu působení takovým způsobem, že určité mocnosti se ztotožní s mezinárodní komunitou a projednají svá rozhodnutí na úkor 180 států. Považují se za tvůrce pravidel celého světa a ostatní státy pokládají až za druhotné z hlediska světového pořádku.

Je nutné zodpovědět otázku: když jsou Vlády Spojených států a Velké Británie stálými členy Rady bezpečnosti, páchají agresi, okupaci a porušují mezinárodní právo, který z orgánů Spojených národů je může potrestat? Může Rada, které jsou privilegovanými členy, projednávat jejich přestupky? Došlo k tomu někdy? Ve skutečnosti jsme viděli opakovaně spíše opak. Pokud mají neshody s nějakým národem nebo státem, předloží to Radě bezpečnosti a sami jsou na straně žalobce, soudce a vykonavatele. Je to jen účel? Může zde být jiný názorný příklad diskriminace a více jasných důkazů nespravedlnosti?

Vytrvalost některých vlivných mocností ve vnucování své vlastní politiky při tvorbě mezinárodních rozhodnutí včetně Rady bezpečnosti se setkává se zvyšujícím se negativním postojem světového veřejného mínění a sráží důvěryhodnost a efektivnost tohoto nejuniverzálnějšího systému kolektivní bezpečnosti.

Jak dlouho může tato situace na světě ještě trvat? Je patrné, že chování některých mocností je Radě bezpečnosti, samotné organizaci a jejím agenturám tou největší výzvou.

Současná struktura a využívané metody Rady bezpečnosti, jež jsou dědictvím druhé světové války, nedostatečně reagují na vyhlídky současné generace a soudobé potřeby lidstva.

V dnešní době nelze popřít, že Rada bezpečnosti nutně potřebuje opodstatnění a efektivnost. Mělo by být všeobecně uznáno, že jakmile není schopna transparentně a demokraticky jednat jménem celého mezinárodního společenství, nebude mít ani své opodstatnění ani efektivnost.

Mimo jiné je zde nyní jasně zřetelná přímá souvislost se zneužitím práva Veta a rozpadem legitimity a efektivnosti Rady. Nemůžeme ba ani bychom neměli očekávat odstranění nebo alespoň omezení nespravedlnosti, zneužívání a útlaku bez reforem struktury a pracovních metod Rady.

Je vhodné očekávat, že tato generace přijme pevně stanovená rozhodnutí a opatření stará více než půl století? Nemají tyto generace nebo budoucí generace právo rozhodnout o světě ve kterém chtějí žít?

Závažné reformy ve strukturách a metodách Rady bezpečnosti jsou v dnešní době více než nutností. V rámci spravedlnosti a demokracie je nutné, aby Valné shromáždění bylo uctíváno jako nejvyšší orgán OSN. Valné shromáždění by mohlo převzít podíl na reformách Organizace a zejména vysvobodit Radu bezpečnosti ze současného rozpoložení. Prozatím by měly mít Organizace islámské konference (pozn. překladatele: Organization of the Islamic Conference – OIC, sdružuje 57 islámských států a předsedou tohoto orgánu je nyní Akmeleddin Ihsanoglu -Turecko) a Africký kontinent zastoupení v Radě bezpečnosti jako stálý člen s právem Veta. Výsledná rovnováha by dále mohla zabránit pošlapávání práv národů.

Je nezbytné, aby v mezinárodních vztazích našla své právoplatné místo duchovnost a etika. Spravedlnost, svoboda a lidská práva nemohou být garantována, aniž by byla etika a morálnost zachovávána. Řešení současných krizí lidstva tkví v jejich dodržování a vlády spravedlivých, schopných a zbožných lidí.

Úcta k lidským právům se může stát převládajícím subjektem nad nespravedlností a agresí a válka zmizí. Veškeré lidské bytí je stvořeno Bohem a je vybaveno úctou a důstojností.

Nikdo není nadřazen druhým. Žádné individuum nebo stát si nemůže přisoudit zvláštní privilegia ani nemůže pohrdat právy jiných a díky vlivu a nátlaku se nazývat „mezinárodním společenstvím.“

Obyvatelstvo Asie, Afriky, Evropy a Ameriky si je rovno. Více než šest miliard obyvatel Země si je rovno a hodno úcty. Dvěma hlavními pilíři trvalého udržení míru, bezpečnosti a poklidu jsou spravedlnost a ochrana lidské důstojnosti. To je důvodem našeho prohlášení: trvale udržitelný mír a poklid na světě může být dosažen jen díky spravedlnosti, morálnosti, etice a úctě k lidské důstojnosti. Všechny státy a národy jsou oprávněni žít v míru, pokroku a bezpečí. Všichni jsme členy mezinárodního společenství a máme oprávnění trvat na vytvoření milosrdenství, lásky a spravedlnosti.

Všichni členové Spojených národů jsou zasaženi pozitivními i negativními událostmi a vývojem dnešního světa.

Můžeme schválit pevná a racionální rozhodnutí, proto abychom zlepšili vyhlídky na lepší život současné a budoucí generace.

Společně můžeme vymýtit kořeny chorob a pohrom a díky prosazování všeobecných a trvalých hodnot jako je etika, morálnost a spravedlnost umožnit naším národům zakusit sladkou a lepší budoucnost.

Věřící lidé skutečně hledají Boha, čest, dokonalost a krásu. Pokud by záviselo na našem lidu, dokázali bychom udělat obrovský krok kupředu a otevřít cestu k lidské dokonalosti. Zda – li se nám to líbí nebo ne, svět se dříve nebo později dočká spravedlnosti, míru a morálnosti a vůle Boha všemohoucího. Je to pravidlem a také žádoucím, že příliš přispíváme k podpoře spravedlnosti a morálnosti

Všemohoucí a milosrdný Bůh, stvořitel vesmíru, je také vladařem. Jeho příkazem je spravedlnost. Přikazuje svým stvořeným bytostem vzájemnou podporu v dobru, morálnosti a zbožnosti a ne v dekadenci a korupci.

Přikazuje svým stvořeným bytostem, aby nařizovali ostatním spravedlnost a morálnost, ne hříchy. Všichni duchovní proroci od Proroka Adama k Proroku Mojžíšovi, k Proroku Ježíši Kristu, až k proroku Mohamedovi všichni vyzývali lidstvo k monoteismu, spravedlnosti, bratrství, lásce a milosrdenství. To není možné vytvořit lepší svět založený na monoteismu, spravedlnosti, lásce a úctě k právu lidského bytí a proto změnit nenávist v přátelství?

Rád bych zdůraznil, že dnešní svět touží, více než kdy dřív, po spravedlivých lidech, plných lásky k veškerému lidstvu a nad vším tím touží po dokonale spravedlivém lidském bytí a po skutečném osvoboditeli, který bude zaslíben všemu lidu a na celé planetě vytvoří spravedlnost, mír a bratrství.

Ó Bože všemohoucí, všechny ženy a muži jsou bytostmi Tebou stvořenými a Ty jsi jim stanovil vedení a spásu. Věnuj lidstvu touhu po spravedlnosti, dokonalé lidské bytí Tobě zaslíbené a učiň nás svými následovníky.

Projev íránského prezidenta v OSN byl publikován na serveru Counterpunch 21.09.2006