Krejčíř na útěku a policie stále bez prezidenta

Ministru vnitra Bublanovi se spolu s premiérem Paroubkem nedaří sehnat akceptovatelného kandidáta na funkci policejního prezidenta. Policisté ochotní přijmout tuto židli jsou totiž příliš prohnilí, příliš svázaní se starým a staronovým policejními strukturami, že to vadí i samotným členům vlády a Paroubkovým koaličním partnerům. Příliš mnoho vědí a příliš mnoho se toho na ně ví. Typickým příkladem takového policejního důstojníka je Vladislav Husák, který je jak zkompromitovaný svým působením u Pohotovostního pluku SNB, elitní jednotky pro potlačování protikomunistických demonstrací, tak svým působením u policie po roce 1989.

Skutečnost, že řidič Husákova služebního BMW odmítl po havárii zkoušku na alkohol, přičemž ho Husák následně kryl, není až tak závažná. Závažnější jsou Husákovi kontakty na zkompromitované policejní důstojníky, kterých je neuvěřitelná řada.

Můžeme začít Zdeňkem Pichlíkem, pokračovat Miroslavem Platilem, Radimem Charvátem a Petrem Šímou či Petrem Vojtěchovským konče. Např. Husákovým zástupcem byl právě Miroslav Platil, kterého z funkce nedávno sestřelil usvědčením z korupce Petr Mach, bývalý majitel Sparty Praha.

Existuje tedy vážné podezření, že pokud se Husák na činnosti gangů spolupracujících s detektivy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) přímo nepodílel, alespoň o tom věděl. Ze své funkce policejního ředitele Správy hlavního města Prahy, kterou zastával od roku 1998 do roku 2002, kdy povýšil na náměstka policejního prezidenta, musel mít velmi dobrý přehled o dění v policii. A pokud ho neměl, je úplně neschopný a měl by se vrátit k práci dopraváka, kde u policie v osmdesátých letech začínal.

Husák je tedy přesným příkladem toho, což by se dalo definovat jako „stará, vyhnilá struktura“.

Jediným, kdo se v nastalé situaci může dosyta zasmát, je uprchlý Radovan Krejčíř. Policie nejen není schopna ho dopadnout, ale ani spočítat peníze, které měl ve svém domě v hotovosti „na běžné výdaje“. Nepomáhají ani velké stroje na počítání peněz zapůjčené národní bankou. Policisté už mají z počítání miliard bolehlav.

Pátrání po Krejčířovi je ve slepé uličce, a pro mnoho policistů je to nejlepší. Kdyby totiž Krejčíř byl chycen, obviněn ze závažných trestných činů a začal mluvit, nebylo by to vůbec dobré. Je tedy lepší nechat ho na pokoji. Obětní beránek se již našel, je jím velitel zásahu Jan Špitálský. Bude snad dokonce i obviněn a možná i obžalován, poté zproštěn viny pro nedostatek důkazů. Nakonec ho třeba Krejčíř zaměstná za odměnu jako správce svého hradu nebo bezpečnostního poradce. Ostatní policisté, kteří bloumali po Krejčířově hradu, zatímco jim prchal, jsou již zase zpátky ve službě.

Takže vše ve starých kolejích. Jen toho policejního prezidenta potřebujeme a ne a ne ho najít.

Možná by však jedno řešení bylo. Co jmenovat policejním prezidentem Radovana Krejčíře? Kontakty má v policii výborné, a soudě podle živých spisů ÚOOZ, dalších policejních složek a BIS, které se u něj doma našly, má k policejní práci vřelý vztah. Vzhledem ke své zámožnosti by byl neúplatný. Je také dobře etablován v podsvětí, takže by vždy věděl, po kom a za co šáhnout. S trestnou činností má bohaté zkušenosti.

Myslíte, že by to vzal?